Že je rýže jen nudná příloha bez vlastní chuti a vůně? Ale kdepak, existuje spousta různých druhů a každý z nich se hodí na něco jiného. Přesvědčte se na vlastní oči.
Divoká rýže je vlastně taková rýže – nerýže. Ve skutečnosti jsou to semena jiného rostlinného druhu (Zizania aquatica), který roste na pomezí Kanady a Spojených států amerických. Původně ho pěstovali místní indiáni. Divoká rýže je nejen dekorativní, ale i zdravá. Obsahuje hodně důležitých vitaminů B, má velmi vysoký obsah minerálních látek a zároveň významně vyšší obsah bílkovin a nižší obsah tuku než „normální“ rýže. Ve srovnání s ní je také sytivější. Chutná lehce po oříšcích. Divoká rýže se daleko déle vaří než ta obyčejná, asi 45 minut.
Rýže basmati je dlouhozrnná rýže, jejíž název v překladu znamená „voňavá“. Její domovinou je podhůří Himalájí. Z čistých, na minerály bohatých vod řek a jezer pod těmito velehorami čerpá rýže basmati své výživné látky. Její jemná zrnka se v průběhu vaření rozvoní jedinečnou, typickou vůní.
Černá rýže u nás není moc známá, o to oblíbenější je ale v Asii. Má sladkou chuť a lepkavý povrch. Před varem se na hodinu namáčí a vaří se jako běžná rýže 20 – 30 minut, nebo se bez namáčení vaří asi 40 minut. Během vaření se barví do fialova. Za svou barvu vděčí antokyanům, ve vodě rozpustným barevným pigmentům, které chrání naši pokožku. Rýže je bohatá na minerály, aminokyseliny, vlákninu a vitaminy B1, B2 a E.
Červená rýže je v jihovýchodní Asii považována za „rýži pro chudé“. Patří mezi speciální neloupané druhy rýže. Má nahnědlou až červeně rezavou barvu a velice delikátní chuť připomínající ořechy. Chcete-li něčím ozvláštnit běžné rýžové jídlo, sáhněte po červené rýži. Tahle rýže má i další výhodu, kterou určitě oceníte: ani po dlouhém vaření ji nerozvaříte a stále zůstává „al dente“.
Arborio je rýže se středně dlouhými zrnky. Její název odkazuje na stejnojmenné piemontské město, v jehož okolí se pěstuje podstatná část této rýže. Báječně se hodí k přípravě italského rizota. Mezi italskými druhy rýže má největší a nejkulatější zrnka, která při vaření nasají vodu, a přesto se růže nerozvaří. Arborio má vysoký obsah amylózy.
Hnědá neboli přírodní rýže je celozrnná, neloupaná rýže. Patří k druhům rýže s nejvyšším obsahem živin. Důvodem je právě to, že obsahuje i klíček. Okamžitě po sklizni se rýže nejprve šetrně usuší, a zatímco pro další druhy rýže teprve teď začíná proces zpracování, přírodní rýže se jen proseje, zbaví plev, roztřídí a nakonec vyleští.
Rýže parboiled – ačkoliv při úpravě této rýže se odstraňuje stříbrná slupka i klíček, stále obsahuje až 80 % živin původní přírodní rýže. Je to proto, že před odstraněním plev se zvláštním postupem „zatlačí“ vitaminy a živiny z vnějších vrstev dovnitř zrnka. Díky tomu si i po oloupání zachovává téměř stejné množství cenných látek jako přírodní, neupravená zrnka.
Dlouhozrnná rýže – pod tímto názvem se v obchodě setkáme s rýží, jejíž zrnka jsou 6 – 8 mm dlouhá. Je tvrdá a sklovitá a během vaření zůstává suchá a pevná. Nejznámějším druhem dlouhozrnné rýže je rýže zvaná patna, bílá rýže, pocházející z Indie.
Neleštěná rýže je rýže přírodní, která neprošla dalšími úpravami, tedy leštěním. Protože z ní nebyla odstraněná slupka, která ji chrání, obsahuje její obal některé oleje. Ty můžou žluknout a zkazit chuť a vůni rýže. Proto se neleštěná rýže musí spotřebovat rychleji než rýže bílá. Zatímco bílá rýže vydrží při dobrém skladování až tři roky, neleštěná rýže by se neměla skladovat déle než rok.
Text: Kateřina Rodná
Foto: Shutterstock
Komentáře