Říká se, že díky zvídavosti člověk nestárne. A je to pravda. Lidé zvídavé povahy bývají čiperní a duševně čilí i ve vysokém věku. Dokonale, byť intuitivně se věnují tréninku paměti.

Naopak to nejhorší, co pro svou paměť můžeme udělat, je uvěřit, že „v tomhle věku už to bude pořád jen horší.“ Tím spustíme program autosugesce, která nastaví naše myšlení na zapomínání.

Uvěříme, že od jistého věku musí paměť začít děravět, a při každé příležitosti si to aktivně potvrzujeme. Když dítě zapomene doma klíče od bytu, řekneme mu, že je nepozorné.

Ale když se totéž stane jeho matce nebo babičce, povzdychnou si obě, že je to věkem a že už si toho nepamatují tolik, co dřív…

1. krok pro dobrou paměť

Řekněte si každý den, že se vaše paměť pomalu, ale jistě zlepšuje. Na řeči typu, že v tomhle věku už paměť neslouží, nic nedejte. Nenechávejte se jimi ovlivňovat, a když už budete muset zareagovat, odpovězte: „Jak komu, třeba mně slouží dost dobře.“

Mozek pracuje rád

Budete se divit, ale je to tak. Má to ale háček: Mozek je vysoce hravý a zajímají ho novinky, naopak známé informace v něm vyvolávají nezájem a výrazně snižují pozornost. Což je přesně ten bod, kdy myšlení zásadně ovlivňuje paměť.

Malý příklad: Ráno vám potomek před odchodem do školy řekl, že odpoledne potřebuje peníze na pomůcky do kroužku, a vzápětí hned za dveřmi sousedka vysypala novinku o svatbě její dcery. Co myslíte, že si mozek zapamatuje?

Správně, svatbu, ačkoli vám tato informace vůbec k ničemu není. Přesto se s ní budete zaobírat celý den a zapomenete dát dítku peníze, které mělo odevzdat, protože to je nuda, mozek to moc nezajímá.

Což vůbec neznamená, že jste špatná matka a na potřeby dítěte nemyslíte. Na stejném principu si studenti z přednášky lépe pamatují vtipy a přeřeky než učební látku.

Zájem prohlubuje paměť

Kromě zajímavosti informace, kterou si chceme nebo musíme zapamatovat, hraje stejně důležitou roli to, jak je pro nás osobně přínosná, nakolik ji dokážeme považovat za svou hračku nebo výhodu. Čili nakolik je naším zájmem.

Kupříkladu pěstitel kaktusů se krkolomné názvy svých pichlavých krasavců naučí snáze než student botaniky prostě proto, že je považuje za svůj poklad. Má k nim osobní vztah.

K lepšímu zapamatování přitom stačí i zájem slabší na úrovni zvídavosti, kdy člověka prostě těší dozvídat se něco nového.

2. krok pro dobrou paměť

Zvídavost se dá dobře odkoukat od malých dětí, které ještě objevují svět. Každou novinku zkoumají do hloubky a jejich mozek si s ní hraje. U dětí má zájem o jednu věc krátké trvání, vzápětí začnou objevovat něco nového.

Naopak náš dospělý mozek je nastaven tak, že čím více o nějakém předmětu nebo tématu víme, tím roste naše zvědavost a zájem jít do hloubky.

Tak vzniká mnoho koníčků, že si jednoho dne prostě přečtete třeba o zvláštnostech tropických žabek, až vás to tak zaujme, že si o nich koupíte knížku, pak terárium a do roka je z vás hotový odborník s obsáhlými znalostmi.

Cvičení pro ztuhlé závity

Po létech netečnosti k novinkám a dění v okolí skutečně ztuhnou. Což neznamená, že se paměť skutečně zhoršila, jen ubylo podnětů, které by stálo za to v ní udržet.

Pro rozhýbání paměti se proto nejdříve porozhlédneme po něčem co nás doopravdy zajímá, cvičit její kapacitu na tématech nezáživných nemá smysl.

Pro začátek stačí začít skutečně poslouchat, co vám říkají lidé z okolí, nikoli povrchně, ale sledovat smysl toho, co vykládají. Naťuknutí na nové zájmy přijde samo.

Stres, zabiják paměti

Pokud se dostaneme pod velký psychický tlak, pak se v těle rozjíždějí hormonální procesy, které paměť výrazně oslabují. Tělo v tu dobu potřebuje připravenost k rychlé akci, myšlení je nesoustředěné a paměť nespolehlivá. To je normální, nemá cenu si to vyčítat. Nosit dětem učení do čekárny k zubaři proto nemá smysl, nezapamatují si nic.

Až stres přejde, paměť se vrátí k normálnímu fungování. Pak nemá smysl zabývat se předchozím výpadekem a říkat si, jak je možné, že si z té doby nic nepamatuju. Tím se znovu ocitnete ve stresu.

Často na uplynulé zážitky a nebo informace z té doby nemůžeme vzpomenout vzápětí po stresové situaci, ale později vyplují z ničeho nic samy.

Kromě stresu ochabuje paměť při velké únavě, což vyvolává opět stres a vše se dál zhoršuje. Následky dobře znají především studenti: Při zkoušce si najednou nemohou vzpomenout na nic z toho, co se naučili.

Po pár dnech, když stres opadne, začne naučená látka sama z paměti vyplouvat. Takže znalosti v ní byly sice uložené, ale stresem dočasně uzamčené.

3. krok pro dobrou paměť

Nechte hlavu odpočívat! Nervová tkáň je živá, nefunguje jako stroj. Proto potřebuje pauzy mezi obdobími intenzivního zatížení. Nepřijdeme o to, co jsme namáhavě do paměti ukládali, naopak.

Po takovém odpočinku se vám vybaví i informace, o nich jste si mysleli, že jste je zapomněli.

Paměť podle typu myšlení

Každý z nás dobře ví, jestli pamatuje spíše informace napsané nebo slyšené. Naše preference záleží na to, jakým způsobem náš mozek přijímá informace, zda dává přednost informacím získaných zrakem nebo sluchem.

Typů paměti je ale více a souvisejí s tím, z kterého úhlu se na činnost mozku díváme. Někdo si lépe pamatuje myšlenky a slova, jiný zase logické principy, k nimž až následně hledá slovní vyjádření.

Zapamatování ulehčuje také výrazná představivost a také emocionalita, která informace spojí s pocity. Tím vytvoří velmi pevnou vazbu, také údaje náš mozek velmi dobře uchovává.

4. krok pro dobrou paměť

Velmi dobrým cvičením pro mozkové závity je pokoušet se aktivovat i další typ paměti vedle toho, který obvykle využíváme. Jak to udělat? Pokud jste vizuální typ, tak si informaci nechte nejdřív přečíst, pak se na lístek podívejte sami a nahlas přečtěte.

Naopak sluchový typ si může nejdříve lístek s informacemi zkusit vštípit do paměti jako obraz. Pak si ji rukou na jiný papír přepsat.

Taková cvičení jsou pomohou, abychom se naučili informace přijímat vícerými smysly současně a propojit přitom jednotlivé části paměti (i mozku obecně).

Vůně lilie

Ačkoli je stále řeč o informacích, paměť uchovává i jiné vjemy než fakta. Jsou v ní uložené prchavé pocity z barev okolo nás, světel, vůní, chutí, nálad. Tyto „záznamy“ probarvují vzpomínky do reálných obrazů, proto jsou nepostradatelné.

Kromě kultivují naše estetické cítění a jsou i dobrým cvičením pro paměť. Schválně – zkuste si vzpomenout, jak voní lilie a jak muškáty, jak chutná čistý tvaroh, jak na jazyku štípe kari.

Tyto paměťové stopy jsou důležité, abychom dokázali svěť kolem vnímat naplno a uvědomovat si i malá potěšení všedního dne. I k tomu nám pomáhá paměť.

A kromě toho

Komu se nelení…: Pokud vás v televizi zaujme nějaká informace nebo slyšíte neznámé slovo, neleňte a běžte si je dohledat na internetu.

Příběhy: Stíháte číst knížky nebo se dívat na filmy? Pokud ano, tak je to pro paměť dobře. Pro mozek jsou příběhy důležité, kromě jiného se tím zlepšuje i zapamatovávání nových údajů.

Emoce: Vynikajícím pohonem pro paměť je cit a soucit. pak si velmi dobře všímáme toho, o koho máme zájem nebo se o něj staráme, ať je to dítě, babička nebo třeba domácí mazlíček.

Hravost: Tvrdil to už Komenský a je to pravda stále. Pokud si chceme něco nového zapamatovat, nemůžeme k takovým informacím přistupovat s nechutí, ale naopak, brát je jako hru. Pak se mozek baví a snadno ukládá nové informace.

Pohyb: Nejde jen o to, že pohyb je zdravý. Při pohybu se aktivují další centra v mozku a informace je pak jistěji uložená. Pohyb navíc souvisí s hrou a tvořivostí, které rovněž pozitivně ovlivňují paměť.

Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock