Máte stále špatnou náladu a jste bezdůvodně mrzutí? Možná máte dystýmii. Touhle chronickou afektivní poruchou nálady trpí podle odborníků až 3 % populace.

Bývá často považována za lehčí formu deprese, protože však postiženého trápí nepřetržitě, stává se problémem a vyžaduje odbornou pomoc. Nejdříve je však potřeba obě choroby rozlišit a to není jednoduché.

– Deprese: Projevuje se hlubokým poklesem nálady a patologickým smutkem, tyto stavy však bývají časově ohraničeny a jejich trvání bývá kratší, spíše nárazové.

– Dystýmie: Projevy špatné nálady nejsou tak silné, lidé trpící touto chorobou jsou spíše melancholičtí, smutní a neustále si na něco stěžují. Tyto stavy trvají prakticky nepřetržitě a nejsou ohraničeny.

Bohužel takto dlouhotrvající nenálada se může prohlubovat, až dojde do skutečné deprese, která už život člověka výrazně omezuje.

Jak se určuje diagnóza?

Správná diagnostika této psychické poruchy je poměrně náročná, protože se příznaky často překrývají s celou řadou dalších poruch podobného charakteru.

Aby bylo možné s jistotou říci, že se jedná právě o dystýmii, je třeba u pacienta sledovat špatnou náladu, smutek a další symptomy podobné depresi velmi dlouhou dobu, tedy alespoň dva roky. Rovněž je třeba zkoumat míru.

Dalším problémem je fakt, že lidé vlastně o této poruše sami nevědí.

Vzhledem k tomu, že trvá dlouhodobě a může se vyskytovat již od dětství (choroba často začíná v rané pubertě a odborníci tvrdí, že je třikrát častější u žen než u mužů), chápou neustálou špatnou náladu a melancholii jako součást své povahy a charakteru.

Proto je v mnoha případech ani nenapadne, že mají problém, natož aby se svěřili nejbližším a hlavně lékařům.

Typické příznaky

Depresivní nálada, která je přítomna po většinu dne

Snížená chuť k jídlu nebo naopak přejídání a v důsledku toho velmi často problémy s nadváhou či podváhou

Špatný spánek, ale také zvýšená spavost

Únava, málo energie, snadná unavitelnost

Nízké sebevědomí

Neschopnost mít z čehokoliv radost

Špatné soustředění

Nerozhodnost

Nic není potěšením

Tito lidé mají sklon stěžovat si na svůj zdravotní stav, často bývají bezdůvodně podráždění a cítí se psychicky i fyzicky paralyzovaní. Nepříjemné je, že příznaky spojené s dystýmií vyvolávají problémy v kontaktu s lidmi v pracovním prostředí i ve vztazích.

Život člověka, postiženého touto chorobou, je smutný a únavný. Pro okolí se postižený jeví jako podrážděná osoba či jako divný morous.

Protože dystymikové bývají rovněž velmi často unavení, nejsou schopni zvládat běžné úkoly, a tedy ani zvládat běžnou pracovní náplň. Proto mohou být nezaměstnaní a ocitnout se v důsledku toho i na okraji společnosti.

Záleží na tom, jak jsou schopni svou poruchu zvládat, nebo jestli podstupují odbornou léčbu. Pokud se léčí, bývají schopni normálně pracovat, i když mívají značně nevyrovnanou výkonnost. Bohužel nemají téměř nikdy radost z dobře odvedené práce. Potěšení jim nečiní ani dobré jídlo, zábava nebo sex.

Léčba psychologická

U dystýmie, na rozdíl od deprese, léky příliš nezabírají, a tak se nasazují spíše tehdy, když selhaly jiné metody a postupy.

Hlavní léčebnou metodou bývá psychoterapie, která má postiženého naučit techniky, s jejichž pomocí by se měl vypořádat s melancholií a porozumět její podstatě. Psychoterapeut se snaží pomoci změnit narušené postoje k okolí.

Například nízké sebevědomí může souviset s nečinností, která následně vede k pocitu selhání, jež zase sníží sebevědomí a utvrdí pacienta v jeho negativních postojích. Tento začarovaný kruh se tedy psychoterapeuti pokoušejí prolomit.

Léčba medikamentózní

Pokud psychoterapie nepřináší kýžené zlepšení, pak je nutné sáhnout po farmakologické léčbě. Předepisují se antidepresiva nové generace, která vyrovnávají biochemické rozladění v mozku, projevující se melancholií.

Tyto přípravky jsou šetrné a nemají skoro žádné vedlejší účinky. Někdy se podle posouzení lékaře mohou použít léky uvolňující úzkost a stabilizátory nálady.

Z dystýmie do deprese?

Dystýmie opravdu představuje zvýšené riziko pro vypuknutí deprese. V konkrétní podobě propojení těchto chorob se ovšem odborníci neshodují.

Někteří považují dystýmii za chronickou depresi, jiní za samostatnou diagnózu, která se může vyskytovat společně s akutními fázemi deprese (takzvaná dvojitá deprese). Dystýmie bohužel přitahuje i další poruchy, především úzkostné.

Postižení mají kromě toho zvýšený sklon k nadužívání alkoholu, léků proti úzkosti, léků na spaní a dalších návykových látek. Někteří odborníci tvrdí, že dystýmie je na pomezí poruchy osobnosti a afektivní poruchy. Často také pacienti trpí neduhy, které nemají žádnou objektivní příčinu.

Jak pomoci?

Asi nejdůležitější je, aby si nemoc uvědomila rodina nebo kamarádi. Většinou je to těžké, ale přesto je třeba se pokusit s postiženým o nemoci pohovořit a případně mu pomoci s hledáním vhodného lékaře.

Podpora blízkých je nenahraditelná už proto, že postižený bývá velmi skeptický. Okolí by mělo pochopit, že podrážděnost či nesoustředěnost je projevem nemoci, a jednat vždy vstřícně a vytvořit laskavé a chápavé prostředí.

Text: Eva Hořánková

Foto: Shutterstock