Krást se nemá, nabádali nás odmala rodiče. Přesto mezi námi existují lidé, kteří krást sice nechtějí, ale přesto to dělají. Nemůžou si totiž pomoct.

Chorobná a nezadržitelná touha po odcizování věcí se nazývá kleptomanie. Je to psychické onemocnění a je třeba ho léčit dřív, než přijdou opletačky se zákonem.

Co říká encyklopedie

Kleptomanie je neschopnost odolat nutkání ukrást předměty z jiných důvodů než pro osobní potřebu nebo pro finanční zisk.

Jedinec s touto poruchou jedná zkratkovitě a z náhlého popudu, proto mu v kapsách nejčastěji končí věci mizivé hodnoty – papírové kapesníky, balíček žvýkaček, propiska, sáček kávy.

Kleptomanie se řadí k podobným poruchám jako závislost na automatech, alkoholu apod.

Dítě na sebe upozorňuje

Když něco ukradne malé dítě, ještě to neznamená, že z něj bude kleptoman.

Buď je tak malé, že si důsledky svého činu neuvědomuje, nebo je trochu starší a chce tím na sebe upozornit, chce se předvést před spolužáky nebo vzbudit pozornost rodičů, kteří jsou zaneprázdnění a dostatečně si ho nevšímají.

Krádežemi také může volat o pomoc, když je například týrané. Skuteční kleptomani většinou za­čínají krást až v pubertě nebo krátce po ní.

Pocit blaženosti

Kleptomanovi nezáleží na tom, co vezme, stejně to nepotřebuje, danou věc by si dokonce mohl koupit, ale jemu jde o samotný akt krádeže, o pocit, že něco ukradl.

Před krádeží se u něj projevuje velké psychické napětí a neustále si klade otázku „Zvládnu to?“ A když to zvládne, psychická tenze mizí a dostavuje se pocit uspokojení a blaženosti. Ten se ale brzy změní ve stud a výčitky.

A tak kleptoman ukradené věci honem vyhodí do popelnice nebo se je snaží vrátit zpět.

Zloděj, nebo kleptoman?

V tom je veliký rozdíl. Zatímco krádež je projevem slabých morálních norem, kleptomanie je skutečné psychické onemoc­nění, které prostřednictvím mnoha psychotestů pozná jen odborník.

A to zejména proto, že kleptomanii doprovázejí i jiné psychické problémy – poruchy nálady, úzkost, bulimie, deprese.

Spousta zlodě­jů přistižených při činu se na kleptomanii vymlouvá, jenže policisté u nich nacházejí věci, které na­kradli po svou potřebu a obohacení.

U kleptomana však najdou jen nelogické předměty – sešívačku, kojeneckou lahev, ačkoli žádné dítě nemá, motyčku, pastu na zuby apod. Na první pohled je jasné, že dotyčný kradl z jiných než ziskuchtivých pohnutek.

Říkáme dotyčný, ale krádeže bez užitku a cíle se týkají především žen. Mezi kleptomany jich je více než 70 procent.

Další rozdíly

Zatímco obyčejný zlodějíček se bojí ostudy, společenského znemožnění či soudního řízení, na skutečného kleptomana ani ty nejfatálnější důsledky odhalení nefungují.

Kleptoman sice své chycení a následky nese velmi těžce a úzkostně, ale nutkání neodolá a brzy se znovu vydává na „lov“.

Nuda a nedostatek zájmu

Falešnou kleptomanií často trpí bohatí lidé. Kradou většinou proto, že se nudí, a tak touží po dobrodružství. Jiné ženy zase prý chtějí tímto způsobem na sebe upozornit a nahradit si tak nedostatek pozornosti od svého partnera.

Muži si zase tímto způsobem dohánějí nedostatečné sexuální uspokojení či nedostatečné ocenění ze strany partnerky, přátel či spolupracovníků. Podle mnohých odborníků pravá kleptomanie souvisí s hormo­nálními změnami v ženském těle.

Nejčastěji se projevuje nutkáním krást v období před menstruací. Chorobou trpí dost často i bezdět­né ženy. Je to vůbec spíš ženská záležitost, u mužů je zcizení vě­ci bez užitku daleko řidší jev.

Psychologové to vysvětlují tím, že u nich nebývá hladina hor­monů tak rozbouřená jako u žen.

Léčba

Je složitá a dlouhá. Hlavní je vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta. I tak se jí pacient tak docela nezbaví. Po celý život se v něm budou probouzet nutkavé tendence něco ukrást. Dobrým řešením je nasazení léků, které zvyšují hladinu serotoninu v mozku.

Ten ovlivňuje naši náladu, úzkost, spá­nek i projevy nutkavého chování či sexualitu. Jeho nedostatek způso­buje smutek, úzkost, omezuje naši odolnost vůči závislostem včetně nucení krást. Mo­derních psychofarmak se není třeba bát.

Jsou účinná a zdraví nijak neškodí. Co naopak v léčbě kleptomanie nijak nepomůže, je do­mlouvání, nadávání nebo nářky. Částečným řešením může být i to, že budeme kleptomana doprovázet na nákupy nebo na návštěvu přátel. Bohužel je to časově náročné a nedá se to realizovat vždy a všude.

Text: Laura Skrčená, Foto: Shutterstock