Máte v supermarketu zmapované všechny toalety a raději nechodíte do divadla ani do kina, abyste nerušili představení svými odchody směr WC? Pak zřejmě trpíte syndromem hyperaktivního močového měchýře.

V průběhu života jen u nás zažívají tyto obtíže až 2 miliony žen a mužů. Bohužel mnoho z nich se stydí vyhledat odbornou lékařskou pomoc a trápí se osamoceně doma. Často zcela zbytečně. Hyperaktivitu močového měchýře lze s úspěchem významně snížit či úplně vyléčit.

Neodbytné nucení

Zdravý člověk dokáže vyhodnotit pomocí nervových zakončení v močovém měchýři, kdy už je nutné si odskočit.

V případě hyperaktivního močového měchýře ale nervy nefungují správně a člověk pociťuje opakovaně silné neodkladné nucení na močení, které fakt nelze oddálit. To je hlavní příznak hyperaktivního močového měchýře (HMM).

Dalším příznakem je, když musíte na záchod osmkrát i vícekrát za den a ještě vás totéž pravidelně několikrát za noc vzbudí. Nejzávažnějším symptomem je pak nechtěný únik moči, kterému předchází silné neodbytné nucení.

Naštěstí nepostihuje každého, protože mít diagnózu hyperaktivní močový měchýř neznamená trpět zároveň inkontinencí. A naopak, pokud trpíte únikem moči, neznamená to, že máte hyperaktivní močový měchýř.

Přesto někdy kvůli neinformovanosti nebo studu jsou někteří lidé ochotni raději snášet omezení, která jim syndrom HMM přináší. Nepodceňujte to a jděte na vyšetření k lékaři.

Výše popsané příznaky by mohly znamenat i závažné onemocnění, například rakovinu močového měchýře.

Chce to víc tekutin

Opakované záněty močových cest, nesprávný pitný režim, špatný režim močení – to vše vede k rozvoji hyperaktivního močového měchýře. Mohlo by se zdát, že časté nutkání na záchod souvisí hlavně s nadměrnou spotřebou tekutin, ale paradoxně je tomu právě naopak.

Ti, kdo trpí syndromem HMM, téměř nepijí, protože si myslí, že jen tak se vyhnou častým návštěvám toalety. Jenže to je chyba. Močový měchýř si tak pouze zvykne udržet ještě menší množství moči, než zvládal dříve.

Navzdory velkému omezení tekutin pak běháme na toaletu každou chvíli. HMM mohou být postiženy také ženy po těžkém porodu, kdy dojde k utlačení nervů v okolí svalů močového měchýře.

Následky

Lidé trpící tímto onemocněním mu opravdu často podřizují osobní i profesní život, omezí cestování i koníčky a plánují své činnosti pouze s ohledem na možnost dojít si na záchod.

Někteří mají rodinné problémy, opustí zaměstnání, ženy mívají často potíže v sexuálním životě nebo s hledáním partnera. Většinou si myslí, že jim není možné pomoci, a tak se časem naučí s tímto onemocněním žít.

Na nákup jdou jen tou cestou, která je „lemovaná“ toaletami, pro jistotu nechodí do divadla, kina ani na koncerty, místo autobusu volí vlak, protože tam je WC. U starších osob se přidává ještě jedno riziko:

hyperaktivní močový měchýř je nutí k velkému spěchu na toaletu, a tak při běhu snadno upadnou a zlomí si třeba krček stehenní kosti.

Na koho se obrátit Pokud je hodně textu, lze tento odstavec vynechat!!!!!!!

S popsanými potížemi se můžete obrátit na praktického lékaře, urologa, ženy také na gynekologa. Lékař musí v prvé řadě stanovit správnou diagnózu.

Položí vám několik otázek týkajících se kontroly močení – kdy k potížím dochází, jak často, máte-li i jiné zdravotní obtíže a podobně. Součástí vyšetření je často odběr moči k vyloučení močové infekce, cukrovky nebo přítomnosti nádorových buněk.

U mužů lékař vyšetřuje také prostatu, u žen se provádí gynekologické vyšetření. Lékař vás může také vyzvat k vedení tzv. „mikčního deníku“, do nějž si několik dní budete zapisovat vše, co se týká vašich potíží.

Bez koření, kávy i čaje

Pokud je vaše diagnoza hyperaktivní močový měchýř, prvním léčebným krokem HMM je nejčastěji cvičení na posílení svalů pánevního dna. To jsou svaly obklopující močový měchýř, které umožňují a kontrolují vyprazdňování.

Jejich posílení pomůže močovému měchýři udržet větší objem tekutiny. Známé jsou tzv.

Kegelovy cviky nebo rehabilitační metoda Infinity, která umožňuje cvičení v takzvaném mikro pohybu, tedy sotva znatelném pohybu, s jehož pomocí lze účinně aktivovat právě svaly pánevního dna. Metoda je vhodná i jako prevence.

Existují však i jiné léčebné kroky, třeba omezení močopudných nápojů jako káva nebo čaj, zákaz kořeněných jídel, citrusových plodů a alkoholu.

Nemocný by měl vypít alespoň dva litry tekutin během dne, ale omezit pití po 18. hodině a nepít tři hodiny před usnutím.

Léky

Máte-li smůlu a trpíte syndromem hyperaktivního močového měchýře kvůli anatomickým změnám,

operaci se nevyhnete. Většina pacientů však kromě cvičení potřebuje i léky, tzv. anticholinergika, která ovlivňují nervové systémy, jež kontrolují svaly močového měchýře.

Zredukují křeče a uvolní svaly močového měchýře a tím výrazně sníží počet nucení močení během dne nebo v noci.

Cílem léčby však není jen snížit nadměrnou aktivitu svaloviny močového měchýře, ale hlavně zvýšit jeho celkový objem. K dispozici jsou rovněž léky se spasmolytickým účinkem. Ty uvolňují močový měchýř při jeho plnění, čímž zvyšují jeho kapacitu.

Pocit nucení na močení se pak objevuje v delších časových intervalech.

Jestli jste před užíváním léku potřebovali deset vteřin na to, abyste se od začátku pocitu nucení dostali na toaletu, brzy je tento interval už tři minuty a po delší medikaci kombinované s cvičením se hyperaktivní močový měchýř zklidní docela.