Citová netečnost dráždí. Až tak, že máte chuť vzít špendlík a do dotyčného píchnout, zda projeví nějakou reakci. Jenže váš vztek a zoufalství není na místě.

Představte si, že jste si vzali pilulku na uklidnění. Co se stane? Zklidní se divoké emoce, zpomalí se tok času a svět ztratí něco ze své barevnosti. Najednou vás nebudou zajímat červánky ani plavný let labutí.

Budete se soustředit na to, jestli je vám dostatečně teplo, zda vás někde něco netlačí, zda se neozývá žaludek. Slova jiných lidí budete vnímat sice jasně, ale nebudete mít velkou potřebu na ně reagovat. A už vůbec vás nenapadne, že na reakci čekají.

Nebudete řešit věci, které se vás netýkají. Hlavě se uleví, přestane v ní neustálý hukot emocí. Ale časem vám to ticho, na nějž nejste zvyklí, začne připadat jako vězení.

Když se tak narodíte

Může se stát, že s takovým nastavením psychiky přijdete na svět. Asi by se vám to nelíbilo, protože si umíte jasně představit, o co vše tak přijdete. Jenže svůj mozek si nevybíráme. Způsob prožívání emocí obvykle také ne.

V některých případech může být citová oploštěnost dočasná, pak jde obvykle o reakci psychiky na určitý zážitek, vnímaný jako drastický. Může to být ztráta blízké osoby nebo celkově složitá životní situace.

Snížení citové reaktivity pak pomůže překlenout obtížné období s nižší psychickou bolestí. Nejdéle do roka by se pak prožívání emocí mělo vrátit k původnímu stavu.

Deprese i schizofrenie

To jsou další příčiny citového chladu a oploštěnosti. Pak je ovšem doprovázejí i další nápadné projevy, kterých si všimnete. U deprese to bývá nechuť k jakékoli aktivitě a chronická únava.

Snahou rozveselit dotyčného ničeho nedosáhnete, ještě více se stáhne do sebe. Stejně marné jsou pokusy „napravit“ myšlení schizofrenika, trpícího mylnými představami a zmateností. U těchto chorob je emoční oploštěnost jen jedním z projevů poruchy psychiky.

Porucha osobnosti

A ještě jedné okolnosti byste si při posuzování citové chladnosti někoho blízkého měli všimnout. Vede až ke ztrátě svědomí? Je dotyčný schopný bez ohledu na okolí udělat cokoli, pokud je to v jeho zájmu?

V tom případě už nejde jen o omezené prožívání emocí, ale o narušenou osobnost. Typická je absence morálních zábran, což se projevuje bezohledností a uspokojováním vlastních potřeb na úkor ostatních lidí. Taková osobnost není schopná běžných lidských vztahů.

„Normální“ chladnost

Ale zpět k „pouhé“ citové oploštěnosti. Není to porucha, lidé citově plošší se v krizových situacích neobracejí ke svým blízkým zády a nechovají se nemorálně. Naopak, bývají spolehliví a často vedou příkladný život.

Vyplývá to z jejich vidění světa, naznačeného v úvodu článku. Jelikož nepodléhají zmatku emotivního vnímání každodenních prožitků a událostí, soustředí se na praktické stránky života.

Vztahy s okolím, ať už v rodině nebo zaměstnání, berou jako příležitosti zajistit své potřeby. Proto se snaží si dobře plnit své povinnosti a závazky a jako odměnu očekávají stabilní zázemí s přiměřeným komfortem. Jsou spořádaní a nestojí o potíže. Dobře obstojí v povolání, kde jde především o plnění příkazů nadřízených.

Kde to skřípe?

Povahově jim mnohdy nemůžete nic podstatného vytknout, tak proč je s těmito lidmi tak obtížné vydržet v bližším vztahu? Jednoduše řečeno, nedají se s nimi sdílet niternější zážitky. Jejich emoce jsou trvale nevýrazné a neměnné.

Těžko je nadchnete pro ptačí cvrlikání nebo orosená poupata. I když s vámi budou poslouchat a dívat se, zůstanou neúčastní a lhostejní. A přesně tento moment ničí vztahy, protože ty jsou na společném prožívání založené. Zvláště v manželství se pak soužití scvrkne na pouhou tělesnou blízkost.

Častěji muži

Bohužel ženy často propadají iluzi, že si partnera vytvarují podle svých představ. U oploštělých povah to nejde. Problém bývá i v tom, že se ženy mylně domnívají, že citová strohost je projevem mužnosti.

A očekávají, že se v intimním soužití partner otevře a náhle bude projevovat emoce. To se samozřejmě nestane, takže jsou spíš na obzoru neshody, protože každý z partnerů zjistí, že si vztah představoval jinak.

Muž nechápe, proč po něm partnerka vyžaduje projevy zájmu a něžností, když se bez nich obešla v době sbližování. A žena propadá zoufalství a pocitu osamocenosti ve vztahu.

Situace může být ale i opačná, citová plochost se nevyhýbá ani ženám. Výraznější je ve středním a pokročilejším věku, neboť v mládí ji zakrývá přirozená potřeba navazovat přátelské a milostné vztahy.

Jak s nimi vyjít?

Především je nutné si uvědomit dvě základní pravdy:

• Ne, nedělají vám to naschvál.

• Ne, nezmění se.

Jediný způsob, jak vyjít s emočně oploštělým člověkem, je přijmout jeho způsob komunikace. Opačně to ani nejde, protože vnímání světa u těchto lidí je zkrácené a omezené, což si nedokážou uvědomit ani představit. Proto se nemohou přiblížit vašemu světu a vstřícný krok je jen na vás.

Proč to udělat

Jak už bylo řečeno, citová plochost neznamená automaticky špatný charakter. Naopak, tito lidé mohou být spolehlivými, byť nudnými partnery, příbuznými a kolegy. Jak s nimi tedy mluvit? Především je nechtějte změnit a nevyčítejte si, že se vám to nedaří.

Přijměte jejich praktické vidění světa a mluvte s nimi o konkrétních praktických záležitostech. To jsou témata, která je zajímají, bývají vynalézaví a šikovní v hledání jednoduchých řešení.

S citově plochou tchyní probírejte jídelníček nebo rodinné nákupy, s partnerem dodavatele energií nebo úpravy zahrady, zkrátka jen praktická témata. Mluvte o konkrétních podrobnostech, bez ironie, naléhání nebo výčitek.

Pak se mnohem lépe dohodnete a možná vaši blízcí usoudí, že je s vámi poslední dobou rozumnější řeč. Probírání pocitů a zážitků ponechte na posezení s dobrou kamarádkou.

Foto: Shutterstock