Ani byste neměli. Chtěla to tak totiž příroda. Cukry nebo v širším smyslu sacharidy vytvořila jako praktický a snadno dostupný zdroj energie. Problém z nich udělal až člověk.
Jak důležité sacharidy pro člověka jsou, potvrzují i dnešní názory na vývoj mozku našich prehistorických předků v lidský. K tomu mělo dojít díky jídelníčku bohatému na sacharidy a současně na omega-3 tuky z mořských plodů, ořechů a semen.
Obě tyto složky stravy jsou také dodnes pro náš mozek nepostradatelné. Může se sice spokojit s náhražkami, ale na jeho kondici se to odrazí, ať už mu chybí omega-3 tuky nebo cukr. Glukóza je pro mozkové buňky základním zdrojem energie.
A spotřebují jí úctyhodné množství. Mozek je totiž tak výkonný, že si žádá čtvrtinu denní spotřeby energie v těle. Nervové buňky nedokážou využívat tuky, proto nenasytně baží po glukóze.
Pozor: Na tento zádrhel narážejí diety, které při hubnutí sázejí na omezení příloh, někdy drastické, ve prospěch potravin bohatých na bílkoviny a tuky. Přílišná porce bílkovin je rizikem pro ledviny a nedostatek sacharidů pro mozek. Člověk, stejně jako jeho prapředci, zkrátka geneticky není masožravec.
Má to háček
Když je řeč o prospěšnosti sacharidů pro naše tělo, jde samozřejmě o potraviny přirozené, nikoli průmyslově vyráběný cukr, sladkosti a pečivo z bílé mouky. Takové koncentráty sacharidů se v přírodě nevyskytují, s jedinou výjimkou, kterou je med.
A ani ten nebyl určen k pojídání ve velkém. Přemíra cukru představuje pro tělo energetický problém čili riziko tloustnutí.
Současně zatěžuje slinivku a roztáčí celý kolotoč nežádoucích pochodů vedoucích k vzestupu cholesterolu v krvi, problémům s krevním tlakem a cukrovkou.
Ani to ještě není všechno, podle novějších výzkumů nadměrná spotřeba cukru škodí i mozku a zvyšuje riziko demence.
Cukry, nebo sacharidy?
Jde o to samé? Ne tak docela. Sacharidy jsou širší pojem, který zahrnuje jak látky jednoduchého složení, kterým běžně říkáme cukry, tak složitější jako škroby a vlákninu.
V přírodních potravinách se přirozeně vyskytují směsi jednoduchých i složených sacharidů, což má obrovskou výhodu – cukry rychle dodají energii a složitější sacharidy prodlužují trávení a brání rychlému poklesu cukru v krvi čili novému hladu.
Jakmile ale z ovoce nebo zeleniny jen vylisujeme šťávu, připravíme se o část vlákniny a efekt už nebude tak vyvážený. Když ovoce zavaříme, přídavek cukru už původní harmonické působení zcela zničí.
Podíl cukrů, škrobů a vlákniny se samozřejmě v různých druzích ovoce, zeleniny, obilovin a luštěnin liší, ale zásadní rozdíl vytváří až kuchyňské nebo průmyslové zpracování.
Čím víc cukru se k těmto potravinám přidává, tím větší zátěž pro zdraví pak představují.
Čím přirozenější, tím lepší
A to je také návod, jak s cukrem a sacharidy zacházet, aby prospívaly a neškodily. Naše tělo se bez nich neobejde, ale největší užitek z nich má v přirozených potravinách se zachováním všech původních složek.
Místo omezování příloh je proto vhodnější zkusit celozrnné pečivo nebo těstoviny z celozrnné mouky. Tvarohové dezerty se místo přislazení dají ochutit zralým nastrouhaným jablkem nebo banánem, které jsou navíc bohatým zdrojem vlákniny.
Podobně se dají využít i křížaly, které je nejlepší si připravit doma ze skutečně sladkého ovoce.
Dobrým začátkem pro přechod k jídelníčku s menším podílem přidaného cukru je omezení průmyslově vyráběných potravin, protože jejich intenzivní sladkost vede k návyku a deformuje vnímání chuti.
Lepší než cukr, či ne?
* Hnědý cukr se od bílého odlišuje hlavně barvou a chutí, ve složení je rozdíl nepatrný. Někdy ani neobsahuje zbytky původní šťávy z řepy, ale je po rafinování přibarvován karamelem.
Ovšem i v cukru s melasou je procento minerálních látek a vitamínů B tak nepatrné, že výživově nehraje roli. Můžou v něm být ale i zbytky původních nečistot z pěstování, kterých se cukr zbavuje právě rafinováním.
* Třtinový cukr se od řepného nijak neliší, složením nejde o nic jiného než rovněž o sacharózu. Jeho předností je jen výrazná chuť v tmavých druzích muscovado a demerada s vyšším podílem třtinové melasy.
* Med má pověst zdravého sladidla, střízlivě vzato však jde především o směs jednoduchých cukrů, podíl dalších látek je nízký. Přesto má med prokazatelnou schopnost bránit bakteriálním infekcím, nicméně spíš při zevním použití.
Je to tím, že bakterie likviduje koncentrovaným roztokem cukru a peroxidem vodíku, který se v něm tvoří. Zředěním v čaji tyto účinky klesají.
* Rostlinné sirupy jako agávový, rýžový nebo javorový jsou oblíbené, ale pro zdravý životní styl nepříliš vhodné, některé druhy jsou dokonce rizikové. A to v případě, že hlavní složkou je ovocný cukr čili fruktóza.
Ta je pro tělo hůře využitelná než běžný řepný cukr a její zpracování v organismu vede k nárůstu rizikových tuků v krvi. To bylo potvrzeno u diabetiků.
Pokud nahradili klasický cukr fruktózou, měli sice lepší kontrolu glykémie, ale prudce jim vzrostla hladina problematických tuků v krvi (triglyceridů a následně i hladina cholesterolu).
Při vysoké konzumaci ovocného cukru pak hrozí přibývání na váze a ukládání tuku přednostně v břiše a v játrech.
Foto: Shutterstock
