Samozřejmě, že ano, vždyť bez cibule se nedá vařit. Ale naše otázka spíš směřuje k tomu, jestli znáte její druhy.

Dávno jsou doby, kdy na trhu byla jen jedna, která se používala na všechna jídla. Dnes už si můžete vybrat a je to dobře, protože každý druh se hodí na něco jiného. Pojďme se na ně podívat.

Žlutá (úvodní foto)

To je ta obyčejná cibule, kterou asi kupujeme nejčastěji. Bývá žlutá až hnědá a mívá různé tvary podle odrůdy a také ji dostanete v různých velikostech. Má výraznou a ostrou chuť, ale zároveň je sladká a její použití je téměř univerzální. Kam s ní:

Hlavně se hodí pro teplou kuchyň, tedy ke smažení, pečení, do gulášů a různých omáček. Syrovou můžeme použít na tlačenku nebo třeba do utopenců, ale i do bramborového salátu.

I když v tomto případě mnozí radí, že je lepší ji před použitím spařit vroucí vodou, aby nepřehlušila ostatní chutě. Platí, že čím je mladší, tím je ostřejší.

Červená

Má červenofialovou barvu, uvnitř je bílá, ale okraje jednotlivých vrstev bývají většinou růžové až fialové. Nejen že krásně vypadá, ale v pokrmech můžeme využít i toho, že je velmi sladká.

Kam s ní: Používá se hlavně při přípravě studených jídel, tedy salátů, různých studených omáček a čatní. Nebo se z ní dělá takzvaná cibuláda, tedy cibulová marmeláda.

Ta se používá nejčastěji jako sladká příloha k masu, ale také jako vhodný doplněk k sýrům nebo paštice. Na její výrobu existuje spousta receptů, ale většinou se cibule podlitá sladším červeným vínem dusí doměkka s cukrem a kořením, až změkne a zhoustne.

Bílá

Je obalena velmi jemnou slupkou, která se hůř loupe, má jemnou chuť, a tak se moc nehodí na běžné vaření, i když v nouzi ji samozřejmě použít můžete.

Kam s ní: Nejspíš si rozumí se studenými omáčkami, jako je tatarská, nebo se hodí do pomazánek, často ji najdete v hamburgerech. Malé bílé cibulky se také dají nakládat do sladkokyselého nálevu.

Sladká

Někdy se jí také říká španělská, ale pěstuje se i ve Francii a velmi oblíbená je v USA. Jde o speciálně vypěstovanou odrůdu, která má minimum dráždivých látek. Je bílá a má jemnou slupku.

Kam s ní: Používá se hlavně ve studené kuchyni. Tedy do salátů a studených omáček, dá se ovšem i smažit, známé jsou obalované cibulové kroužky.

Jarní

Dříve se na pultech objevovala od března do června, ale teď ji koupíte po celý rok. Je to vlastně mladá cibule, která se sklidí dřív, než dozraje. Tu nejlepší si můžete vypěstovat sami nebo ji koupit vždycky na jaře od farmářů.

Zajímavé je, že ji často snášejí i ti, kterým jinak cibule nedělá dobře. Nedá se skladovat dlouho, je určena k rychlé spotřebě, ale když už ji hned nesníte, měla by být v chladnu a temnu, protože jinak ztratí spoustu vitaminů.

Kam s ní: Používá se především syrová do salátů, pomazánek a často i na ozdobu některých jídel. Posypat jí můžete míchaná vajíčka, omelety nebo chléb s pomazánkou. Výborná je ve šťouchaných bramborách, dává se do nádivek.

Šalotka

Říká se jí cibulový česnek, do jehož rodu patří, nebo množilka. Po odstranění slupky najdete několik menších cibulek. Má jemnou chuť a mohou ji jíst i lidé s trávicími problémy.

Kam s ní: Výborná je k dochucení zvěřiny a grilovaného masa. Ve středozemní kuchyni je nezbytná k přípravě ryb. Lze ji použít i do polévek nebo na bílé omáčky, vynikající je i naložená.

Perlovka

Drobné bílé cibulky mají jemnou kořenitou až ostrou, aromatickou chuť.

Kam s ní: Na rozdíl od jiných cibulí má tu výhodu, že se před zpracováváním nemusí loupat, a proto se hodí na sterilování buď samotná, nebo s jinou zeleninou.

Pár rad, které se mohou hodit

Jestliže cibule nejde loupat, pomůže, když ji přelijete horkou vodou.

Lépe se bude opékat, když ji poprášíte trochou mouky.

Při smažení ji nikdy nesolte, pustila by vodu a nebyla by křupavá.

Krásně osmažené cibulky také dosáhnete, když přidáte trochu cukru.

Pokud ji chcete dát do bramborového salátu, pokrájejte ji a povařte ve vodě s trochou citronové šťávy.

Zelenou nať z klíčící cibule využijete zejména v zimě místo petrželky třeba do polévky nebo do pomazánek.

Slupky ze žluté cibule používaly naše babičky k obarvení vývaru. Nesmíte je ovšem zapomenout před podáváním z polévky vyjmout.

Foto Shutterstock