Trpíte úzkostí při setkání s lidmi, zejména cizími? Při představě, že budete mluvit na veřejnosti se vám dělá mdlo? Pak opravdu můžete trpět sociální fóbií, nebo také sociální úzkostí.

Jak jste k ní přišli? Obvykle se počátek dá vystopovat v dětství, zejména při příliš přísné výchově. Ale mnohdy je za tím i pocit, že jste nebyli rodiči milováni, či jejich trvalý nezájem.

Na vině může být i nějaký traumatický zážitek, ale může jít i o vrozenou dispozici. To vám nedovolí uvědomit si vlastní hodnotu. Příčiny ale můžete hledat i mimo rodinu.

Mohly se na vás podepsat problémy ve škole, ať už s učiteli či se spolužáky, nebo i různé nevyřešené nepříjemné situace.

Jak se to projevuje?

Většina lidí trpících sociální fóbií cítí úzkost ve společnosti jiných lidí, jsou nervózní a napjatí.

Může jít o strach z kritiky, ale většinou je za tím nízké sebevědomí. Bojíte se posuzování svého vzhledu i své povahy a následného odmítnutí. Nemá to nic společného s inteligencí, protože člověk si nesmyslnost svých strachů uvědomuje, jenže je neumí potlačit.

Je uzavřený a působí křečovitě. A právě to způsobuje, že je vlastně nápadný a také nebudí příliš mnoho sympatií. A tak se kruh uzavírá. Ale ač to tak nevypadá, cesta ven existuje. Než se k ní dostaneme, otestujte se.

Tedy spočítejte, kolikrát jste souhlasili s tím, že se vás následující výroky týkají.

Máte strach z lidí.

Bojíte se kritiky a posměchu.

Nechcete chodit do společnosti.

Zeptá-li se vás někdo na názor, raději mlčíte z obavy, že budete vypadat hloupě.

Nesnášíte telefonování, voláte jen, když musíte.

Kdykoliv máte pocit, že se na vás někdo dívá, zpotíte se a třesou se vám ruce.

Bojíte se, že si o vás lidé myslí, že jste hloupí, nešikovní, oškliví nebo se špatně oblékáte.

Pokud jste si vícekrát odpověděli, že podobný problém se týká i vás, je načase s tím začít něco dělat, protože sociální fóbie může mít spoustu nepříjemných důsledků. Patří mezi ně například:

Osamocení, nemáte přátele ani partnera

Problémy ve škole nebo v zaměstnání.

Stres a propadání se do depresí.

Závislost na alkoholu a drogách.

Pokusy o sebevraždu.

Jak z toho ven?

Cesta to nebude asi příjemná, ale na jejím konci se vám citelně uleví. A možností je hned několik.

Zvlášť pokud své stavy ještě jakž takž zvládáte, zkuste tu nejpřirozenější cestu a tou je samoléčba. Využijte toho, že vaše úzkost není pořád stejná, někdy je menší, někdy větší, podle okolností.

Pozorujte ji

Začněte tím, že se budete snažit uvědomit si stupeň své úzkosti. Zkoumejte ji. Kdy je menší, kdy narůstá, kdy je největší. Pomůže vám klasická škála od 0 do 10. Začněte tím, že si představíte situace, které k úzkosti vedou.

Třeba nákup v samoobsluze, oslovení neznámých lidí, návštěva na úřadě, telefonát příbuzným. Přidat můžete libovolný počet pro vás stresujících činností. A teď si tyto situace představte jednu po druhé a zkuste určit, kolik bodů byste jí dali.

Oznámkujte je 0 (minimální, žádná úzkost), až 10 (maximální představitelná, ohromující úzkost). Teď je porovnejte a seřaďte si je od nejmenší po největší.

Příklady

Nákup v obchodě 1

Oslovení neznámých lidí 5

Návštěva úřadu 8

Telefonát příbuzným 3

Až potud to bylo jednoduché, ale pokračovat musíte praktickou částí. Budete muset totiž začít se zvládáním nepříjemných situací, ale zároveň i s uvědomováním toho dobrého, co ve vás je, ale také s tělesnými aktivitami, které jsou nedílnou součástí léčby.

Procvičování situací

Vyberte si jednu situaci a jděte ji provést. Pro začátek určitě začněte s nějakou, která má nejnižší známku. Takže se vydejte třeba na nákup a sledujte svou úzkost. Pro sebe si ji oznámkujte, nebo zjistěte, jestli kolísá, vzrůstá či se snižuje.

Důležité je, abyste se pohybovali tam, kde situaci ještě zvládáte, čili asi od 3 do 7. Pokud by vaše úzkost stoupla a cítili jste se zle, zkuste vydržet ještě alespoň pět minut, než činnost ukončíte.

A následující den pokračujte s dalším problematickým bodem vašeho seznamu. Tak si během času nejen nakoupíte bez větších problémů, ale třeba se sejdete s někým známým nebo navštívíte galerii. Takové malé velké vítězství vás psychicky posune daleko dopředu.

Vaším úkolem totiž není situace bravurně zvládnout a všechny problémy vyřešit, ale hlavně sledovat změny.

Kdy to má skončit?

Odpověď na otázku, jak dlouho byste měli sociální dovednosti trénovat, zní, že je to opravdu individuální.

Obecně se dá říci, že skončit můžete, když symptomy vaší fóbie vymizí, ale vzhledem k tomu, že se to takhle dokonale podaří málokdy, bohatě stačí, když se zmenší natolik, že vás nebudou obtěžovat.

Může se to vrátit?

Ano, úzkost, kterou při fóbii pociťujete, se může za nějaký čas vrátit. V tom případě neuškodí, když začnete zase trénovat nepříjemné situace, ať už ty původně zvládnuté, nebo nové.

Najděte si, co vás baví

Asi dvakrát tolik času, než kolik dáváte nacvičování nepříjemných situací, věnujte tomu, co umíte a co vás baví a naplňuje. Není tím rozhodně myšleno hledění na obrazovku počítače. Jde hlavně o takové činnosti, které rozvíjejí vaše silné stránky a váš talent.

Právě o ty se musíte opřít a rozvíjet je. Může to být ledacos – studium jazyků, čtení odborných knih či webů, hra na hudební nástroj, malování, psaní, vaření, zahradničení… To je na vás.

Tělo je důležité

I když se zdá, že veškeré fóbie a úzkosti jsou věcí hlavy a duše, je pravda, že stav těla úzkost velmi ovlivňuje. Je tedy načase je zocelit. Jak?

Otužujte se – pokud nevíte jak, najděte si informace o správném postupu. Nic ale nezkazíte, když se pro začátek budete pravidelně sprchovat studenou vodou, nebo začnete chodit do sauny. Otužování totiž ovlivňuje nervový systém.

Pohybujte se – je jedno, co budete provozovat. Dělejte to, co vás baví. Může to být jakýkoliv sport nebo turistika, jízda na kole, dlouhé procházky. Hlavně se pohybujte často.

Procházky se pro vás stanou atraktivnějšími, když si budete vybírat různé zajímavé lokality, a začnete své cesty fotografovat. Možná tak získáte ještě jednoho koníčka.

Když samoléčba selže

Samozřejmě se může stát, že na to, abyste se své fóbie zbavili, nestačíte, protože je příliš silná. Není to žádná ostuda ani konec světa. Prostě zvolíte jinou metodu.

Navštivte psychologa

Najděte si takového, který se věnuje kognitivně behaviorální terapii. Nemusíte se bát, že vám bude předepisovat léky. To psycholog ani nedělá. Bude se snažit naučit vás vnímat sebe sama jinýma očima.

Pak si nejspíš budete zkoušet situace, které nám dělají největší potíže, abyste byli schopni rozeznat myšlenky, které vás srážejí k zemi. Nacvičíte si, jak si od nich zachovat odstup. Možná vám psycholog doporučí i návštěvu skupinové psychoterapie.

I léky pomohou

Pokud by se úzkost zvládnout nedařilo, mohou pomoci léky. Navštívit musíte psychiatra, který je smí předepisovat. Pro začátek zvolí jistě léky na úzkost, které se podávají krátkodobě. Pokud bude léčba delší, používají se antidepresiva.

Měli byste ale vědět, že jejich účinek se nedostaví hned, ale až po několika týdnech pravidelného užívání. Riziko závislosti u moderních antidepresiv nehrozí, proto se mohou podávat dlouhodobě.

Foto: Shutterstock