Nikdy jste o nich neslyšeli? A přitom je máme všichni. Nazývat je můžeme také emoční vzorce. Utvářejí se v nás v dětství a ovlivňují nás po celý život.

Můžete si je představit jako jakési filtry prožívání. Jsou nahrané v našem mozku a spouští se v určitých situacích. A proč tajné programy? Protože jsou zapsány v nevědomí, hlavně v podobě pocitů. Vy o nich vlastně nevíte a přitom do značné míry ovlivňují váš život.

Kdy se vytvářejí?

Přibližně v prvních pěti až šesti letech života hlavně ve vztazích s nejbližšími, což jsou většinou rodiče. Rodičovská poselství, ať už jsou dobrá, nebo špatná, na nás působí jako jakési tajné naprogramování. Proč právě v tomto krátkém období?

Protože jako dítě ještě nemáte rozum. Nedokážete si rozumně vysvětlit různé události a situace, a tak si je zapisujete do mozku ve formě pocitů do hluboké paměti.

Příklad

Rodiče se hádají a řeknou vám, že kdybyste tolik nezlobili, tak se hádat nebudou. Vy jako dítě ještě nevíte, že to není pravda, nedokážete rozumově zhodnotit, že by se hádali stejně, a tak si zapíšete pocit viny.

A když se taková situace opakuje často, budete mít ve všech konfliktních situacích pocit, že jste je zavinili vy, a raději ustoupíte.

Základní programy

To jsou takové, které má v sobě tak trochu každý z nás. Přitom příčin a jejich kombinací je mnoho. A okolnosti jejich vzniku mohou být také různé.

Vše, co nám rodiče předali v prvních letech života, přispělo k výkladu a cítění situací a událostí, které prožíváme.

Nejsem dost dobrý – Skoro všichni rodiče svoje děti srovnávají s druhými. A může jít o jakoukoliv situaci. Třeba když jste si ještě neuměli zavázat tkaničky, řekla maminka, že Pepíček od sousedů to umí už dávno.

Pokud se srovnávání a podobné věty opakují často, ať už doma, nebo ve škole, snadno se ve vás vytvoří program „nejsem dost dobrý“.

V dospělosti

Neustále se srovnáváte s ostatními. Máte strach, že nejste dost dobří. Jste vnitřně nejistí. Snadno se necháte znejistět.

Jsem nežádoucí – Může se také stát, že se dítě nemá nijak viditelně špatně. Dostane najíst, chodí pěkně oblečené a nic se mu neděje, pokud neotravuje. Rodiče jsou buď zaneprázdnění, nebo citově chladní. Dítě získá snadno pocit, že nikoho nezajímá.

V dospělosti

Každého otravuji. Hlavně nechci obtěžovat. Nepatřím sem. Takové myšlenky provázejí smutek a deprese i nadměrná snaha zalíbit se ostatním.

Mám pořád málo – Tento pocit obvykle pramení z rivality, kterou dítě pociťuje vůči kamarádům nebo sourozencům. Také vás někdy napadlo, že bratra mají všichni raději nebo že váš kamarád jezdí k moři častěji než vy?

Tento osten závisti se schová hodně hluboko. Dítě má pocit, že je ošidili, nedostalo dost lásky a vzniká díra, kterou lze přirovnat k jakési vnitřní prázdnotě.

V dospělosti

Pocity, že ostatní mají vždy to lepší, závist, žárlivost.

Chci být nejlepší, ale nedokážu to – Možnou příčinou mohou být vysoké nároky rodičů. Rodiče si také mohou kompenzovat vlastní neúspěch. Dětmi se chtějí chlubit, předvést je svému okolí, jako dokonalé a talentované bytosti.

V dospělosti

Vztek, bezmoc, perfekcionismus, závislost na pochvale, závist, úzkost, vnitřní nejistota.

Za všechno můžu já – Vytváření pocitu viny se často používá jako výchovný prostředek, aby se dítě přizpůsobilo společenským normám. Když to neuděláš, budeme smutní.

V dospělosti

Deprese, přehnaný perfekcionismus, strach z autorit.

Musím vždy poslouchat – Velmi přísná výchova se spoustou pravidel, kdy děti mohou získat lásku jedině za poslušnost a přizpůsobivost.

V dospělosti

Dostavují se pocity nedostatečnosti, neschopnosti. Strach z autorit, závislost na hodnocení druhých. Ale někdy i vzdor, opozice za každou cenu.

To byla jen ukázka některých programů. Existuje jich celá řada.

Mám být někým jiným – když se narodila holčička a ne chlapec.

Jsem pořád nemocný – časté pobyty v nemocnici nebo přehnaná snaha dítě ochránit. Často se programy prolínají nebo jeden vyrůstá z druhého. Společné mají to, že vyvolávají negativní emoce. A když proti nim bojujeme, jejich působení sílí.

Proč?

Volíme nevhodné prostředky. Podáváme maximální pracovní výkony, přeháníme to se sportováním nebo sexem, nakupováním, alkoholem, drogami. Někdo dělá neviditelného a vyhýbá se konfliktům, někdo zneužívá moc, je arogantní, ostatní ponižuje.

Bohužel tajné programy se jen tak lehce vymazat nebo přepsat nedají. Na to jsou příliš zakořeněné. Ale zkusit to můžeme.

Jak na to?

Především si musíte připustit, že něco jako tajný program máte, a přijmout ho. Je součástí vaší osobnosti a musíte se naučit s ním zacházet. A počítejte s tím, že smířit se se svými chybami, slabostmi a vášněmi je práce na celý život.

Když tohle všechno zvládnete, začnou se programy měnit samy. A jak to bude vypadat?

Staré Nové

Nejsem dost dobrý.

Jsem v pořádku takový, jaký jsem, i když nejsem dokonalý a dělám chyby.

Jsem nežádoucí.

Jsem vítaný a mám zde své místo.

Mám pořád málo.

Mám vše, co potřebuji. Všechno najdu v sobě.

Chci být nejlepší, ale nedokážu to.

Jsem v pořádku a dobrý takový, jaký jsem.

Za všechno můžu já.

Nenesu odpovědnost za chyby a životy ostatních.

Musím vždy poslouchat.

Mám právo na svůj názor a své pocity.

Důležité je pokračovat krůček po krůčku. A aby vám to šlo lépe, napište si, jak by měly vypadat vaše nové programy. Vylaďte je tak, aby se vám líbily. A pokud jim ještě tak docela nevěříte, zkuste si položit otázku, jaké by to bylo kdybych…

Pokud se chcete naučit zacházet se svými emocemi tak, aby vám pomáhaly a ne škodily, přečtěte si knihu Radky Loja Emoce pod kontrolou – 5 kroků ke zvládání emocí, kterou vydalo nakladatelství GRADA.

Zdroj: Podle knihy Radky Loja Emoce pod kontrolou nakladatelství Grada připravila Eva Hořánková

Foto: PX FUEL