Být barvoslepý ve většině případů neznamená, že byste barvy neviděli, jen prostě nemáte schopnost správně je rozeznat. Je to nepříjemné, ale dá se s tím normálně žít.

Ne všichni lidé, kteří jsou barvoslepí, mají problémy se stejnými barvami – většina neumí rozlišit červenou od zelené, daleko méně častá je barvoslepost modré barvy (postižení ji nerozeznají od žluté) a jen velmi malá skupina má vadu zvanou monochromatizmus, kdy vidí pouze černobíle.

Příznaky

Nejčastěji si poruchy vidění barev všimnou rodiče u dětí, když se učí poznávat barvy, protože některé barvy vidí jakoby v odstínech hnědé či šedé.

Někdy jsou příznaky natolik mírné (chybí pouze schopnost rozlišit tóny a odstíny stejné barvy), že se na problém přijde náhodou nebo až v dospělosti.

Je známo hodně případů, kdy daltonismus, jak se barvoslepost odborně nazývá, u jedince objeví až učitel v autoškole. I tak barvoslepí lidé auta řídí. Ohánějí se tvrzením, že všechny semafory pracují stejně – světlo nahoře je červená, dole – zelená.

Co ještě neumějí

Nepřekonatelným problémem v životě lidí s poruchou vnímání barev jsou turistické značky nebo nákup barevně sladěného oblečení. Těžší to mají také při orientaci v barevných grafech a mapách. Nerozeznají také zralé rajče od ještě zeleného.

Genetika

Za to, že nevidíte barevně, můžou geny, je to porucha dědičná. Vzácně se může objevit i získaná barvoslepost, když jsou oči dlouhodobě vystavené některým chemikáliím. Vrozená forma se vyléčit nedá, ale vcelku normálně se s ní dá žít.

V lepším případě může být barvoslepost jediným zdravotním problémem postiženého, v horším případě je porucha součástí závažnějších genetických vad, například Downova či Turnerova syndromu.

Princip dědičnosti

Pokud jste zdědili gen pro barvoslepost a jste muž, nemoc se u vás vždy projeví. Jste-li žena, barvoslepá nebudete, ale chorobu budete přenášet.

Znamená to, že ženy-přenašečky mají padesátiprocentní riziko, že jejich synové budou barvoslepí, a padesátiprocentní riziko, že dcery budou také přenašečky.

Barvoslepý muž bude mít všechny syny zdravé, protože ti dědí barevnou slepotu jen od svých matek, takže nemoc jeho synové už dál přenášet nebudou, ale bohužel všechny jeho dcery budou přenašečkami této nemoci.

Statistika

O barvosleposti se moc neví, protože postižení o své vrozené vadě nemluví.

Většinou máte povědomí o tom, že taková nemoc existuje, ale možná nevíte, že celosvětově jí trpí každý dvanáctý muž (nejvíc postižených je mezi bělochy) a že ženy trpí barvoslepostí jen zřídkakdy.

Máte podezření na barvoslepost?

OTESTUJTE SE

Druh a rozsah poruchy barvocitu lze otestovat pomocí takzvaného Ishiharova testu. Ten používá obrazce plné teček různých barevných odstínů, mezi nimiž jsou z teček odlišných barev umístěna čísla či písmena.

Pokud máte oči zdravé, číslice či písmena dokážete ve změti teček přečíst, zkrátka je vidíte. Lidé s některou z poruch barvocitu však uprostřed obrázku nevidí nic, protože nedokážou od sebe barvy odlišit.

Text: Marie Skrčená, Foto: Shutterstock