Zrak je nejdůležitější smysl, díky kterému jsme schopni vnímat až 85 % informací z okolního prostředí. Na dálku či na blízko vidí špatně jen v České republice 66 % populace. Ale ne vždy oční onemocnění pomohou korigovat dioptrie.
Oko představuje velmi složitý systém, jehož jednotlivé části musí fungovat v dokonalé souhře.
V případě, že dojde jen k minimálnímu patologickému poškození těchto jednotlivých složek oka, může to mít za následek zhoršení vidění, nebo dokonce úplnou ztrátu zraku.
Mezi nejčastější nemoci očí patří…
Zelený zákal oka, glaukom
Glaukom, lidově řečeno zelený zákal, je chronické onemocnění zrakového nervu, které v případě pozdní diagnózy a nedostatečné léčby vede k těžkému poškození zraku a až k slepotě. Ne světě je evidováno více než 70 milionů lidí trpících na glaukom.
Více než polovina z nich se začíná léčit pozdě. Ve vyspělých zemích je glaukom nejčastější příčinou slepoty.
Léčba: Poškozená vlákna zrakového nervu již není možné žádným způsobem nahradit. Glaukom proto nelze dosud vyléčit, můžeme jen do určité míry zmírnit, popřípadě zastavit jeho další postup.
Čím více je zrakový nerv při určitém nitroočním tlaku poškozen a čím více vláken je již odumřelých, tím více je potřeba nitrooční tlak snížit.
Podle toho, jak razantně potřebujeme nitrooční tlak snížit, volíme buď konzervativní, laserovou nebo chirurgickou léčbu. Kapky jsou jej schopné snížit snadno, operace však má větší efekt.
Šedý zákal oka, katarakta
Katarakta neboli šedý zákal je onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje jako projev stárnutí (ve věku 65–75 let se vyskytuje až v 60 %). Výjimkou nejsou ani případy u novorozenců, kdy nejčastěji bývá příčinou virové onemocnění matky v těhotenství.
Ojediněle vzniká jako vedlejší účinek užívání léků, při diabetes mellitus nebo je vrozený po nitroděložní infekci.
Někdy vznikne i po poranění oka, jako následek rentgenového, infračerveného nebo UV-záření, při dlouhodobém užívání léků jako kortizon, při chronickém zánětu cévnatky. Projevuje se zákalem oční čočky. Katarakta může být dědičná.
Šedý zákal je nejčastější příčinou slepoty, přičemž v 90 % případů jde o stařeckou kataraktu.
Léčba: V současné době neexistují žádné léky či kapky, které by mohly vzniklý zákal odstranit a vidění zlepšit. Jedinou možností obnovy vidění je operační zákrok, při kterém se z oka odstraní zakalená nitrooční čočka a nahradí se čočkou umělou.
Strabismus čili šilhání
Šilhání, odborně strabismus, je zraková porucha, při níž je narušena spolupráce obou očí. V tomto případě každé oko míří jiným směrem. Pokud se při strabizmu dívá jedno oko přímo vpřed, je druhé oko odchýleno směrem dovnitř, ven, nahoru nebo dolů.
Úhel odchýlení oka z přímého postavení se nazývá úchylka. Úchylka může být viditelná neustále nebo se občas objeví a zase zmizí. Šilhání není jen typicky dětský problém, jak jsou mnozí přesvědčeni, ale může se také objevit kdykoli v dospělosti.
Nejedná se ale o pouhý estetický problém, který pacienti často psychicky obtížně snášejí, ale i o funkční poruchu prostorového vnímání a v některých případech spojenou i se vznikem dvojitého vidění!
Léčba: Obecně platí, že čím dříve se začne s léčbou strabismu, tím je větší šance na nápravu. V případě, že se strabismus diagnostikuje po šestém roce života, je velmi málo pravděpodobné, že konzervativní léčba bude účinná.
Barvoslepost
Porucha barevného vidění, při které je porušeno vnímání barevných tónů, nazýváme barvoslepost.
Pojmenování barvoslepost však není většinou zcela přesné, protože většina postižených pacientů má poruchu vnímání jen některých barev, což znamená, že mají v určité míře barevné vidění zachováno.
Při úplné barvosleposti totiž nerozlišují žádnou z barev a okolní svět vnímají pouze černobíle v různých stupních jasu. Barvoslepých lidí je tedy pouze necelé procento, ostatní můžeme označit spíše jako barvomylné.
Léčba: Vrozená barvoslepost je neléčitelná vada, lze ji však korigovat speciálními optickými pomůckami. Existuje také speciální počítačový software, který pomáhá lidem s vizuálními potížemi.
Keratokonus
Keratokonus je degenerativní onemocnění rohovky, při kterém se určitá část rohovky ztenčuje a vyklenuje.
Jelikož přední plocha rohovky hraje velmi důležitou roli v ostrosti vidění, každá i malá změna jejího poloměru křivosti se výrazně projeví na kvalitě vidění. První projevy bývají zjištěny převážně mezi 10. a 18. rokem života, hlavně před a v pubertě.
Dochází k progresivnímu zhoršování ostrosti zraku, které pokračuje až do středního věku.
Většinou se nejprve objeví onemocnění na jednom oku, ale postižení vyhledají odbornou pomoc až v případě zhoršeného vidění i na druhém oku, které se může projevit až po několika letech. Někdy lze onemocnění odhalit v rámci prevence na školách.
Léčba: V začátcích stačí brýle, s vývojem onemocnění se zeslabuje a vyklenuje rohovka, což způsobí nepravidelný astigmatismus.
Porucha se upravuje nasazením vzduchpropustných kontaktních čoček, ale ani brýle, ani čočky nemají vliv na zastavení vývoje onemocnění. V pozdním stadiu je nutné transplantovat rohovku.
Slepota
Slepotu lze z fyziologického hlediska definovat jako stav nedostatku zraku. Skutečná definice je však komplikovanější a komplexnější. Úplná slepota je trvalá a celková ztráta zraku, kdy postižený není schopen vůbec vnímat světlo. Jako praktická slepota se označuje podstatné snížení zrakových funkcí.
Každých pět vteřin oslepne na světě jeden člověk. Podle Světové zdravotní organizace (WHO) je možné až 75 % případů slepoty odvrátit.
Suché oko
Suché oko, nebo přesněji řečeno syndrom suchého oka, je stav, při kterém dochází ke snížení produkce slz, nebo slzy nejsou dostatečně kvalitní.
Slzy tvoří hladký povrch oka, který má velký podíl na ostrém vidění, zabezpečuje přísun kyslíku pro rohovku, zvlhčuje povrch rohovky a spojivky. Slzy obsahují lisozom, který má protizánětlivé účinky. Suché prostředí očím nesvědčí.
Upravování okolní teploty má na tom velký podíl – nejen kvůli teplotním rozdílům venku a v místnosti. Klimatizací a centrálním topením snižujeme vlhkost vzduchu až na polovinu.
Léčba: Je individuální, ale většinou spočívá v aplikaci umělých slz různého složení a různých forem. Při problematickém průběhu je možné použít obturaci slzných cest kolagenovými uzávěry, chirurgickou úpravu víček, lokální podání kortikoidů.
Ostatní oční onemocnění
Akantaméba čili Acanthamoeba je rod měňavkovitých prvoků. Jedná se o běžný druh měňavky, která se vyskytuje v čistých vodách, kde se živí bakteriemi. Vyskytuje se ve dvou formách, pohyblivých trofozoitech a nepohyblivých cystách. V oku však tato měňavka způsobuje infekci.
Muší křídlo čili Muscae volitantes. Zrakové podněty mohou být ovlivněny různými změnami uvnitř oka (například zákalem ve sklivci).
Stává se, že se při pohledu na oblohu nebo jinou větší světlou plochu najednou objeví pranepatrné „poletující mušky“. Vždy když na ně chcete zaměřit zrak, posunou se o kousek vedle. Nepanikařte, jde o neškodný jev. Diagnóza zní: muší křídlo, popřípadě létající mušky.
Diabetická retinopatie je způsobená cukrovkou (Diabetes mellitus), závažným onemocněním v důsledku pro řadu orgánů lidského těla. Jedním z nich jsou i oči.
Diabetické důsledky pro zrak mohou být velmi závažné a v krajním případě končí ztrátou zraku. Diabetická retinopatie je jednou z nejčastějších příčin slepoty ve vyspělých zemích i v Čechách. Riziko slepoty je u diabetiků přibližně 10–20krát vyšší než u nediabetiků.
Tupozrakost čili amblyopie nepatří mezi vady dioptrické (refrakční), ale funkční. Lze ji definovat jako snížení zrakové ostrosti způsobené útlumem z nečinnosti oka.
Mozkové zrakové centrum nezpracovává informace přicházející z postiženého oka, ale přijímá zrakové vjemy jen ze zdravého oka.
Zánět spojivek má obrovskou škálu forem: od několikadenního lehkého pocitu nepohody a cizího tělíska v oku, přes hnisavou, velmi nepříjemnou, ale krátkodobou konjunktivitidu, až po dlouhodobé chronicky obtěžující problémy spojené s poruchou tvorby slz.
Ječné zrno V horním i dolním víčku oka je několik typů žlázek, které se mohou ucpat a zanítit. Pokud dojde k ucpání a infekci drobných povrchních žlázek na okraji víčka při řasách, vzniká ječné zrno. Vlčí zrno vzniká ucpáním a zánětem hlubokých mazových víčkových žlázek.
Odchlípení sítnice Může vzniknout kdykoliv během života, nejčastěji však postihuje lidi středního a vyššího věku. K odchlípení dochází, pokud jsou v sítnici malé trhlinky nebo dírky. Tekutina ze sklivce proniká pod sítnici, která se nadzvedává a odlučuje se.
Světločivné buňky, které tak mají snížený přívod kyslíku a ostatních živin, rychle degenerují a odumírají. Pokud není včas zahájena léčba, dochází k výraznému postižení vidění.
Text: Marie Šrámková, foto: Shutterstock