Odpověď je snadná. Ano. Nějak už to mají zakódováno v genech. Typický Francouz si na jídle dává opravdu záležet.

Jídlo je pro něj radost, potěšení, společenská událost. A pozor, nejen v restauraci, ale i doma v rodině. Často se spekuluje, jak je možné, že přesto jsou Francouzi, zejména ženy, většinou štíhlí.

Přitom konzumují spoustu tučných potravin a pijí jak aperitivy, tak víno. Určitě jste už slyšeli o francouzském paradoxu. Čím to tedy je? Jídlo se nehltá, ale pomalu vychutnává, nerozhoduje jeho množství, ale chuť a vůně.

Navíc se mezi sousty mluví o všem možném. To vše přispívá k tomu, že k žádnému přejídání ani nemůže dojít.

Kvalita především

Vaření začíná už při nákupu. Sice musíme opustit představu, že se všechno každý den kupuje na trhu, kde si lze produkty ohmatat, očichat a probrat s prodavačem, ale přesto jsou trhy a malé obchody důležitou součástí nakupování.

Přes sýry je sýrař, který vždy dobře poradí, nebo má sýr zralý tak akorát, maso musí být kvalitní, takže od řezníka, pečivo se koupí v bageterii, která je na každém rohu. Mimochodem, víte, kdy je bageta stará? Za tři hodiny. Ale pojďme se podívat na jednotlivé části dne.

Snídaně je prostá

Ve všední den není nijak zvlášť bohatá. Postačí kousek bagety či plátek chleba s máslem a k tomu džem nebo med. K zapití káva nebo čaj. Někdy se dělá pain perdu. Plátky ztvrdlého pečiva se smočí ve vejci s cukrem a upečou se dozlatova.

Nakonec se jemně potřou máslem anebo zavařeninou. O víkendu pak snídani obohatí croissanty, nejlépe domácí nebo z místní pekárny, pěkně křupavé se sladkou náplní. A všechno pečivo můžete klidně drobit kolem sebe, jak se vám zlíbí.

Nic ovšem neplatí stoprocentně, ve městě najdete spoustu bister, kde si ten vytoužený croissant třeba s čokoládou můžete dát i ve všední den. Samozřejmě to není ten zmražený rozpečený polotovar, jaký známe u nás.

Oběd a večeře chtějí čas

Oběd kdysi trval opravdu dlouho. Času i množství chodů už ubylo, zůstaly ale minimálně tři a alespoň hodinu zabere. Jí se téměř vše.

Různá masa, často vařená na víně, klasikou je hovězí po burgundsku, ryby, mořské plody, hodně zeleniny, houby, oblíbená jsou jídla z brambor. A nesmíme zapomenout na hlemýždě a různé mušle.

Menu se liší jednak podle regionů a také podle sezony, ale vždycky se používají pokud možno čerstvé suroviny. I ve Francii ovšem čas pádí, a tak zejména ve městech přichází ke slovu obědy rychlejší, tedy různé saláty nebo sendviče.

Ani kolébce gastronomie se nevyhnula všelijaká rychlá občerstvení. Nejdůležitější jídlo je pak večeře. Rodina nebo přátelé se konečně sejdou, a tak si dávají záležet. Začíná se poměrně pozdě, v sedm nebo v osm večer a chodů bývá víc.

Jedním z nejdůležitějších je polévka. Většinou hodně sytá, což je pozůstatek z doby, kdy byla na venkově třeba jediným chodem. Asi nejznámější jsou cibulová, zeleninová s pestem či rybí bujabéza, které mají samozřejmě spoustu krajových variant.

Když se řekne sýr

Kdybychom měli vyjmenovat všechny sýry, které se ve Francii vyrábějí, trvalo by to velmi dlouho. Na konci oběda či večeře se většinou podává několik druhů a každý si vybere. Ukrojí si malý kousek a k tomu zakousne bagetu.

Ovšem jen malý kousíček, aby se neutralizovala chuť sýra před dalším druhem. Je to stejné, jako když ochutnáváte víno.

Na výběr bývají plísňové sýry třeba roquefort, camembert nebo bleu d´Auvergne brie, nějaký tvrdý sýr, například comté v různém stupni zralosti a kozí. Nejznámější je Le Bouton de Culotte.

Je libo aperitiv?

K nejoblíbenějším patří sklenka bílého vína. Často se pije kir, který tvoří likér z černého rybízu cassis doplněný šampaňským či levnějším, ale stejně chutným crémantem.

Možná jste si všimli, že kir de cassis byl i oblíbeným nápojem Hercula Poirota. Žaludek správně naladí anýzový pastis. Pije se vychlazený s kostkami ledu, nebo ho můžete libovolně ředit vodou.

Mimochodem pozve-li vás Francouz na apéro, myslí se tím, že se setkáte na hodinku na skleničku a pár oliv se slaným pečivem. Navečeřet byste se měli už doma.

Foto: Shutterstock