Jestli odpovíte kladně, pak vás možná bude zajímat, jaký je nejlepší. Jenže tohle hodnocení není tak jednoduché nejen proto, že každému chutná něco jiného.

Hummus můžete najít také pod názvem, hoummous nebo hommus. Původně jde o pochoutku z Blízkého východu, kde tvoří nezbytnou součást jídelníčku. Čerstvý hummus vám tradičně nabídnou například i ve státech severní Afriky.

Existuje několik způsobů, jak hummus zařadit do jídelníčku. Jestliže si jej nechcete připravovat doma, asi sáhnete po hotovém výrobku do chladicího boxu v obchodě.

Nejčastěji se prodává v plastových miskách nebo kelímcích mezi lahůdkami a v regálech mu patří stále větší prostor. Rychle si získává stále větší okruh fandů nejen pro svou lahodnou chuť, ale i díky svým výživovým hodnotám.

Co to je?

Složení nenaleznete v žádném nařízení ani vyhlášce, suroviny na základní hummus drží v rukou tradice.

Jasné je že základ tvoří vařená cizrna spolu se sezamovou pastou (tahini), česnekem a citronem, které se přidávají, a olivový olej. Problém je, že existuje nespočet obměn, variant a příchutí.

Narazit můžete například na hummus s koriandrem, sušenými rajčaty, chilli, cibulkou, sladkými brambory či olivami. Tím však výčet zdaleka nekončí.

Jak se to jí?

Tradičně byl hummus nanášen na chlebovou placku pita, lze jej ovšem úspěšně použít například do sendvičů namísto majonézy nebo jako dip, tedy omáčku, do níž může strávník namáčet třeba kousky pečiva, nejrůznější chipsy nebo zeleninu.

Důležitá otázka však zní, která je tedy ta nejlepší? Na to se podíval spotřebitelský časopis dTest.

Jak se hodnotilo?

Jedenáctka testujících podrobila v laboratoři zakoupené pomazánky senzorické analýze a bodování. Mezi testujícími byli jak Češi, tak zástupci zemí, kde je hummus denním chlebem – Egypta a Sýrie.

Na paškál si vzali nejen hodnocení chuti a vůně, ale také barvu a vzhled, roztíratelnost nebo texturu v ústech. Anonymní vzorky označené pouze čísly jedli hodnotitelé s bílým pečivem a body zaznamenávali do tabulek spolu s případnými popisy vad a odlišností.

Obecně si pomazánky vedly lépe v hodnocení vzhledu a roztíratelnosti než ve zbylých kategoriích, kde padaly spíše dvojky a trojky. Ze smyslového hodnocení vyšel nejlépe produkt Varmuža Hummus Natur.

Aby dlouho vydržel

Samozřejmě, že se výrobci snaží, aby se jejich výrobek mohl prodávat co nejdéle. Aby toho dosáhli, musí zabránit množení mikroorganismů. K tomu používají různé metody či jejich kombinace. Jednou je snižování pH výrobku.

To v hummusech tradičně zajišťuje citronová šťáva, v případě velkovýroby i jiné okyselující suroviny (kyseliny citronová, jablečná, vinná). Platí totiž, že čím je prostředí kyselejší, tím méně se v něm mikroorganismům daří.

Další způsob, jak zabránit nechtěnému množení bakterií, představuje chemická konzervace. Samozřejmostí je pak uložení v chladu. Některé pomazánky uvádějí konzervanty ve složení, jiné ne. V testu to bylo šest ku pěti ve prospěch chemicky nekonzervovaných.

Výsledky přeměření množství chemických konzervantů u všech pomazánek potěšily. Ani jeden z výrobků, který konzervační látky neuváděl, je skutečně neobsahoval.,

Bakterie a ti druzí

Pomazánky z cizrny představují poměrně přátelské prostředí pro bakterie a jiné mikroorganismy, což z nich činí pokrm k relativně rychlé spotřebě a ke striktnímu uchovávání v chladu.

Celková množství mikroorganismů před koncem data spotřeby mohou svědčit o hygieně při výrobě, případně o tom, jakými teplotními podmínkami výrobek na cestě ke spotřebiteli procházel, ale také jak dobře výrobce určil datum spotřeby.

Výsledky, které dTestu z laboratoře přišly, byly zajímavé. Rozdíly mezi nálezy totiž byly enormní. Obsahem mikrobů byl v řádu desítek, tisíců, desetitisíců, statisíců, milionů i desítek milionů.

Překvapení

Limit pro celkový počet mikroorganismů v cizrnové pomazánce byste hledali marně.

Protože však jde o potravinu určenou k přímé spotřebě stejně jako například vlašský salát, lze se orientovat podle limitu z nezávazné, doporučující normy ČSN 569609, který je stanoven na 100 milionů.

Ten nikdo nepřekročil, i když někteří testovaní se k němu významně blížili. A který výrobek si tedy odnesl pomyslný vavřín vítězství ve všech směrech? M & S Houmous with Extra Virgin Olive Oil, hned v závěsu za ním se umístil už zmiňovaný Varmuža.

Pro nás spotřebitele z toho plyne, že je potřeba sníst hummus raději co nejdříve po zakoupení a neponechávat jej dlouho například na stole nebo kdekoliv mimo lednici.

A nebo ještě lépe, udělejte si pomazánku doma.

Domácí hummus

150 g suché cizrny, 1 dcl studeného vývaru z cizrny, 4 stroužky česneku, 0,5 dcl olivového oleje, 1 citron, sůl, římský kmín drcený, 100 g sezamové pasty tahini.

1) Cizrnu propláchneme, vložíme do hrnce, zalijeme vodou a necháme nejlépe přes noc namočenou. Druhý den ji v téže vodě cca 1 hodinu vaříme, vodu mírně osolíme.

Vaříme tak dlouho, až změkne jako máslo, poté ji scedíme a necháme vychladit – zvlášť cizrnu, zvlášť vývar.

2) Uvařenou cizrnu rozmixujeme v kuchyňském mixéru společně s česnekem, citronem, vychlazeným vývarem, římským kmínem a solí na jemnou pastu.

3) Na úplný konec přidáme sezamovou pastu tahini – tato přísada pokrm zvláční, spojí a dochutí. Tahini používejte až na úplný konec, pokud byste ji přidali dříve, nenamixujete tak hladkou konzistenci pomazánky.

4) Hotovou pomazánku podávanou v miskách či namazanou na chlebech jemně zakápneme olivovým olejem.

Text Eva Hořánková podle časopisu dTest

Foto PX FUEL