Pupínky, puchýře, stroupky, zvětšující se hnisavá a mokvající místa na kůži, a nakonec velké strupy a nehojící se rány. To už nejspíš vyděsí každého!

Jedinou možností místo laické domácí samoléčby je okamžitá cesta k lékaři.

Impetigo, o které se s největší pravděpodobností jedná, je totiž poměrně časté nepříjemné a velmi nakažlivé kožní onemocnění, které vážně snižuje společenský kredit a sebevědomí postiženého.

Co je impetigo?

V podstatě jde o povrchový hnisavý zánět kůže, který postihuje nejčastěji děti a mladé lidi, ale dost často onemocní i dospělí.

Nemoc se velmi snadno šíří zejména ve větším kolektivu, zvlášť, když přijdou s nemocí do užšího kontaktu – v rodině, ve škole, na pracovišti. Projevuje se hnisajícími rankami na těle, které musíme okamžitě začít léčit antibiotiky.

Onemocnění má dvě formy – bulózní (způsobená stafylokoky), kdy se na kůži objeví velké, praskající puchýře plné čiré tekutiny, nebo nebulózní (vyvolaná streptokoky), kdy vznikne na kůži nepatrný puchýřek (zpočátku si ho nevšimneme), který hned také praskne a potáhne se krustičkou (stroupkem). Tyto malé pupínky si lze lehce splést s akné.

Proč se nakazíme?

Příčinou bolestivé infekce jsou bakterie, které napadnou povrchovou vrstvu kůže a způsobí v ní zánět, navíc toxiny těchto bakterií umí povrchovou vrstvu kůže přímo štěpit a rozkládat.

Často stačí, že je kůže nějak poškozená, ať už mechanicky (je odřená, poškrábané, pořezaná), nebo ekzémem či jinou kožní chorobou, vyrážkou a zánětem.

Často se proto používá i pojem „impetiginizace“, což znamená, že se nějaký původně neinfekční kožní defekt (ekzém, lišej) nakazí bakteriemi a na jeho místě vznikne hnisavý zánět.

Postižený si svědící místa rozškrábe, a tím naruší kožní kryt, kudy pak do oděrek proniknou bakterie.

Jak nemoc zjistíme?

Příznaky se u obou forem liší, u streptokokového typu onemocnění se u postiženého objeví na kůži zarudlá ložiska s malými puchýřky, které jsou plné hnisu a brzy se pokryjí ošklivými žlutými šupinatými krustami.

Stafylokoková forma kvůli působení stafylokokových toxinů na kůži vytváří zarudlá ložiska, tentokrát ovšem s velkými nevábnými puchýři se žlutozelným hnisem. I když se puchýře snadno sloupnou, zůstanou po nich mokvající červené ranky.

Na jejich povrchu zase mohou vznikat šupinky krusty, ale tentokrát jsou hnědé. Nejčastější se objeví výsev této infekční vyrážky na tvářích, možný je však i jinde po těle. Kromě toho se streptokoky i stafylokoky mohou v jednom ložisku vyskytovat společně.

Hrozí komplikace

Impetigo vyvolané stafylokokovými toxiny může mít výrazně těžší průběh, a podle charakteristického vzhledu ho nazýváme syndromem opařené kůže. Poškození pokožky je v podstatě stejné jako u klasického onemocnění, bývá však mnohem větší.

Na těle vznikají rozsáhlá rudá ložiska podobná poleptané kůži, ze které se v cárech odlupuje vrchní vrstva.

V tomto případě už jde téměř o život, protože nemocná kůže už nechrání podkoží a další vrstvy a postižený je ohrožen bakteriemi, které proniknou do těla právě přes narušené plochy kůže. Snadno pak dochází k otravě krve.

Syndrom opařené kůže je bezpodmínečně nutné léčit v nemocnici podáváním účinných antibiotik. Přesto, pokud člověk tento stav přežije, zahojí se mu kůže do pár měsíců, aniž by na ní zůstaly výrazné jizvy.

Jak se před nemocí bránit?

Prevence má význam u malých dětí, protože impetigo se mezi nimi může dobře šířit. Důležitá je základní hygiena a nepoužívání společných osobních pomůcek.

Pokud však budete pochybovat i o nepatrných vyrážkách a nepřirozeně zbarvených ploškách kůže, je nezbytné navštívit lékaře dermatologa (i internistu), který na základě viditelných projevů rozhodne o diagnóze.

Kromě toho je nutné podstoupit mikrobiologické vyšetření vzorku z ložiska, které přesně určí původce nemoci (bakterii).

Spolehlivá léčba

Krusty odstraníme za pomoci mastí obsahujících kyselinu salicylovou a další podpůrné látky. Speciální krémy šupiny a ztvrdlou a zrohovatělou kůži zcela rozloží.

Vzhledem k tomu, že se jedná o bakteriální infekci, používají se na ložiska i masti s antibiotiky, tzv. lokální antibiotika. U těžkého průběhu při rozsáhlejší infekci na velkých plochách je už nutné použít antibiotika systémová (celková).

Léčení závisí na druhu antibiotik. Moderní místně podávaná antibiotika vyléčí impetigo za cca 5 dnů, s klasickými antibiotiky probíhá léčení 7–10 dnů a je třeba antibiotika aplikovat ve větších dávkovách.

V případě onemocnění je nutné dodržovat zvýšený hygienický režim, někdy dokonce i zavést karanténu.

Pokud máte zjištěné impetigo

• noste volné oblečení

• po každém kontaktu s „puchýřkem“ si umyjte ruce

• vyvarujte se tělesnému styku s jinou osobou

• pomáhají čaje a odvary z řepíku a koupele

• jizvy mažte konopným krémem, mastí, olejem

• během léčby ATB nejezte tučné a mléčné potraviny

Zdroj: MUDr. Jiří Štefánek, Nemocnice v Havlíčkově Brodu

Text: MUDr. Jiří Štefánek, Nemocnice v Havlíčkově Brodu, upravila: Marie Šrámková, foto: Shutterstock