Možná jste o tom také přesvědčeni. Přičemž je otázkou, čím vlastně mělo být lepší.

Mnoho lidí se domnívá, že před třiceti a více lety byly potraviny méně kontaminované chemickými látkami. To je sporné, neboť například právě v roce 1989 byly spotřeba hnojiv na 1 hektar průměrně dvojnásobná než dnes.

Největším problémem byla kontaminace PBC, látky známé jako polychlorované bifenyly, která se dostávala do masa, mléka i vajec.

PBC je vysoce toxické, v lidském těle zasahuje hlavně hormonální systém, ale pro svou schopnost vyvolávat mutace v buňkách může vést i ke zhoubnému bujení zejména v játrach a ledvinách.

Dnes je výskyt této látky v potravinách nejen mnohem nižší, ale i lépe kontrolovaný. Na druhou stranu se rozšířila paleta potravinářské chemie.

Ne všechna éčka jsou ovšem škodlivá, jsou mezi nimi i látky přírodního původu, například barvivo z kurkumy nebo lecitin, tuk tělu vlastní a velmi potřebný.

Lepší prý byla i chuť jídla

Tento dojem může být zkreslený, a to z objektivního důvodu. S postupujícím věkem se totiž zhoršuje a ubývá čich, markantní je to zejména u kuřáků. A na vnímání chuti se čich podílí víc, než si uvědomujeme.

Jazyk rozlišuje jen základní směry – slanou, sladkou, kyselou nebo hořkou chuť. Všechny další chutě jídla jsou ve skutečnosti čichové vjemy, které mozek se základními chutěmi propojuje.

To je přesně ten důvod, proč při rýmě „ztrácíme“ chuť a poznáme jen to, zda je jídlo slané nebo sladké. Při stárnutí je úbytek čichových vjemů velmi postupný a mírný, proto se dá hůře zaznamenat. Spíš si všimneme, že jídlo už nechutná jako dřív.

Foto: PX FUEL