Muškát, pelargonie, čapí nůsek prostě okna plná kytek. Pokud jste právě letos zatoužili kochat se touhle barevnou nádherou i vy, nebo s tou myšlenkou zatím jen koketujete, řekneme vám jak na to.

Pro chytré rady jsme si zašli do pražské botanické zahrady za kurátorkou ing. Alenou Novákovou

Pelargonie se do Evropy dostaly už na začátku 17. století z jižní Afriky. Daří se jim tu, protože mají rády letní srážky.

Zjednodušeně řečeno, rostlina v zimě odpočívá v chladu a suchu a na jaře začíná růst, nasadí poupata, v létě pak bohatě kvete a zdobí naše zahrádky, okna a balkony.

Druhy pelargonií

Vzpřímené –odvozené od pelargonium zonale, neboli pelargonie páskaté. To jsou ty známé muškáty, které naše babičky pěstovaly za oknem. Mají rády slunce, teplo a za péči se nám odmění bohatými květy.

Převislé – pelargonium peltatum, břečťanolisté, to jsou zase ty, které tvoří dlouhé barevné závěsy. Květy mívají menší, ale podmínky milují stejné jako předchozí vzpřímné.

Velkokvěté – grandeflorum, také se jim někdy říká anglické nebo francouzské. Pocházejí z  oblastí, kde neprší přes léto, ale na jaře a na podzim, a proto se chovají trochu jinak.

Kvetou na jaře, v létě pak mají krátké období vegetačního klidu, kdy vyžadují menší zálivku, potřebují přistínění. Nemají rád velké horko a přímé slunce.

Proto jim na rozdíl od předchozích druhů vyhovují chladnější chodby, terasy, můžete je vysadit i ve stínu nějakého stromu. Na podzim vás pak překvapí dalším, i když slabším kvetením.

Vonné – patří do stejné skupiny a podobně vegetují. Jsou ozdobné spíše listy než květy a nejdůležitější je u nich jejich příjemná vůně. A mohou vonět opravdu různě – po citronu, pomeranči, po čokoládě, po skořici, zázvoru…

Mají v listech velké zásoby silic, některé dokonce tolik, že se pěstují na plantážích a získává se z nich olej, který slouží jako náhrada drahého růžového oleje. Mimochodem víte, že se dají použít i v kuchyni? Zkuste si udělat třeba čaj.

Vzhůru na nákup

Při nákupu pelargonií záleží na podmínkách, ve kterých je hodláte pěstovat a na termínu nákupu. Musíme počítat s tím, že rostliny nesnáší mráz. Vydrží sice krátkodobě do –3 stupňů, ale to spíš už vzrostlé dobře zakořeněné rostliny.

Pokud koupíte muškáty v březnu, musíte mít místo, kde je necháte do doby, než budete mít jistotu, že už žádné velké poklesy teplot nehrozí (třeba okno v chladnější místnosti, chodba, veranda).

Velké nebo malé?

To je časté dilema. Nebudeme si nic nalhávat, méně zapěstované pelargonie v kontejnerech ve větším množství bývají podstatně levnější, než ty s pořádným kořenovým balem. Na čem tedy záleží? Záleží na velikosti nádoby.

Uvádí se, že na jednu rostlinu je potřeba minimálně litr substrátu. Když použijme příliš malou nádobu, substrát se rychle prohřeje a vysychá, což kořenům rozhodně nedělá dobře.

Na zapěstované vzrostlé rostliny potřebujeme větší truhlík, aby měly ještě dost substrátu okolo sebe. Takže je to vlastně na vás a vašich možnostech, jen musíte počítat s tím, že menším rostlinám bude tak čtyři týdny trvat, než narostou a nasadí první poupata.

Mají stále hlad

Je to tak, vaše vysněné květiny jsou pěkní hladovci. Při výsadbě je proto dobré ještě do substrátu přidat nějaké pomalu rozpustné hnojivo (slepičí trus, sušený hnůj).

Chceme-li, aby rostliny prosperovaly dobře po celou dobu kvetení, dodáváme hnojení ještě během zálivky.

Něco pro věčné zalévače

Pelargonie si geneticky nesou nechuť k mokrému substrátu. Budou spokojené v obyčejném truhlíku a budou si lebedit při normálním zálévání. Přelévačům můžeme poradit jen to, ať drží svou vášeň na uzdě. Kytky to ocení.

Samozřejmě můžeme použít i samozavlažovací nádoby s propustným substrátem. Nejdoporučovanější jsou knotové nádoby, protože si rostliny táhnou vodu podle potřeby. Na dno je dobře použít drenáž, třeba keramzit.

Pokud si nádobu budete teprve pořizovat, musíte dát pozor, aby nebyl problém v případě přemokření, např. deště, přebytečnou vodu vylít.

Šikovné jsou samozavlažovací truhlíky s miskou zvlášť, pozor si naopak dejte na široké nádoby s otvorem na boku, nezapomeňte, že se vzrostlými rostlinami se nemanipuluje tak snadno a truhlík byste museli v případě nutnosti celý naklopit.

Kudy lezou, tudy škodí, co to je?

Nejčastějšími škůdci, které můžeme na muškátech objevit, jsou mšice nebo molice. Mšice můžeme poměrně dobře zlikvidovat insekticidem, molice jsou trošku odolnější. Většina insekticidů totiž nepůsobí na jejich vajíčka, ale pouze na dospělce.

Proto je potřeba postřik opakovat v relativně krátkém období 2x až 3x, z larev se totiž líhnou dospělé molice po sedmi až deseti dnech. Na listech také můžete objevit housenky různých můr, které ožírají listy.

Ty však jsou poměrně veliké, takže je snadno objevíme a ručně zlikvidujeme. Dalším škůdcem, který se ovšem ukrývá v substrátu, zejména pokud si rostliny sami množíme, jsou larvy smutnic.

Ty sice dospělé rostlině neublíží, mohou však škodit na semenáčcích a zakořeněných řízcích. I proti nim bojujeme insekticidy nebo optickými lapači. (To je taková ta žlutá destička, na kterou se nalepí.)

Množení

Máte krásné květiny a rozhodli jste se je rozmnožit? S tím ještě počkejte, ale abyste se mohli na tuto akci připravit, vězte, že většinou se muškáty množí na konci srpna řízky, a to buď vylamováním, nebo nožem.

Odborníci doporučují, pokud odebíráme nožem řízky z několika různých rostlin, vždy před přechodem na další rostlinu nůž sterilizovat, nejlépe lihem. Tím se zabrání přenosu virových chorob z jedné rostliny na druhou.

Při vylamování čistou rukou je přenos chorob omezenější. Po odběru by se řezná rána měla nechat několik hodin nebo do druhého dne zaschnout. Pak je teprve zapícháme do množitelského substrátu.

Ten buď koupíme, nebo namícháme z  rašelinového substrátu a perlitu nebo pemzy tak, aby byl vzdušný a dobře propustný. To samé platí pro výsev.

Tip Paní domu: Pokud byste chtěli vidět opravdové rarity a případně i něco koupit, nenechte si ujít burzu, kterou 27. 5. – 29. 5. v botanické zahradě pořádá SZO ČSZ Loděnice, který se specializuje právě na muškáty.