Může se to stát každému a není to žádná ostuda. Vždyť některou z mnoha fóbií prý trpí až deset procent z nás.

Poprvé se často objeví v dětství a je následkem nějakého traumatického zážitku, třeba zranění. Často na nás své strachy přenesou rodiče, typicky strach ze zvířat nebo z odběru krve.

Tyhle fóbie časem většinou vymizí, ale někdy se ještě prohloubí a v průběhu života se mohou objevit další.

Jak se projevují?

Různě, buší vám srdce, nemůžete se nadechnout, máte pocit, že omdlíte, cítíte návaly horka nebo zimy, máte sucho v ústech, závrať objeví se nevolnost. Pocity, které vás v určitých situacích přepadnou vás zcela ochromí. Vůbec je nedokážete přemoci.

V tom je rozdíl mezi fóbií a strachem. Strach má občas každý a dokážeme ho překonat. Třeba když se bojíte jezdit výtahem, protože jste v něm někdy uvízli, jste schopni se přemoci. Máte-li ovšem klaustrofóbii, nevlezete do něj za žádnou cenu.

Různé fóbie vám tak mohou velmi zkomplikovat život. A to si představte, že je jich okolo pěti set. Některé běžné, jiné až bizarní.

Sociální

Je čím dál častější, nemocní nesnášejí, když se ocitnou v centru pozornosti. Mimo svůj rodinný okruh špatně navazují kontakty s lidmi. Problémy mají i při tak banálních situacích jako je nakupování.

Trpí, když se mají s někým seznámit, vystoupit na pracovní poradě, nebo třeba při zkouškách ve škole. Často se vyhýbají i telefonním hovorům. Dostávají se tak do izolace, mohou trpět úzkostí.

Často tato porucha vzniká v pubertě, kdy se mladí lidé potýkají s nejistotou a pochybováním o sobě. Obavy mohou souviset i s některými nedokonalostmi, nebo představami o nich. Typicky mám velký nos (křivé zuby, akné…), každý mi na něj dívá. Proto jsou tito lidé nejraději doma a nikam nevycházejí ani nikoho nepřijímají.

Klaustrofóbie

Netýká se samozřejmě jen výtahu, ale všech uzavřených prostor, zejména těch menších. Někteří lidé trpící touto poruchou nevejdou nikam do podzemí, tedy do sklepa, do jeskyně a třeba ani do metra.

Najdou se i tací, kteří nejsou schopni absolvovat vyšetření CT v takzvaném tunelu.

Agorafóbie

Je protipólem klaustrofóbie. Člověk, který jí trpí, má strach z otevřeného prostor. Špatně se cítí kdekoliv venku a je jedno, jestli je mezi více lidmi nebo sám. Problém je v tom, že takto postižený člověk v podstatě zůstává uzavřen před světem doma.

Jak vzniká, se neví, ale určitě až v dospělosti a pravděpodobnou příčinou je stres.

Akrofóbie

Je jednou z nejčastějších a jde o chorobný strach z výšek a hloubek. Brání postiženému nejen vystoupat na rozhlednu nebo vylézt na komín, ale už jen představa vysuté prosklené vyhlídky mu způsobuje nevolnost.

To by koneckonců nebylo tak zlé, protože do extrémních výšek nemusí, ale člověk s touto fóbií nevyleze ani na vlastní balkon, nedokáže se pohybovat v horách, v některých případech se mu udělá špatně už na druhé příčce žebříku.

I tahle fóbie se většinou objevuje až v dospělosti, možná proto, že děti si výšku neuvědomují, a vznikne zničeho nic kdykoliv v průběhu života.

Mysofóbie

Člověk, který jí trpí má chorobný strach z nečistoty. Bojí se sahat na kliky, madla nákupních vozíků, často z těchto důvodů nosí rukavice nebo ruce chrání kapesníkem.

Touto poruchou trpěl třeba detektiv Monk ze známého seriálu či postava, kterou bravurně zahrál Jack Nicholson ve filmu Lepší už to nebude, když si do restaurace nosil vlastní jednorázové příbory a omítal se kohokoliv dotknout.

V běžném životě to ale zase taková legrace není. Postižení lidé si neustále myjí ruce, dezinfikují všechny povrchy v bytě, perou i čisté prádlo. Soužití s nimi je problematické.

A méně obvyklé?

Je jich opravdu spousta, takže vybíráme jen některé.

Například mageirocofóbie je strach z vaření, jsou i některé, které se týkají druhu jídla, třeba jen masa nebo sýra nebo všeho kyselého, vajec… Pořádně člověku může zatopit hypnofóbie, strach z usnutí nebo stasiofóbie, strach postavit se a chodit či eisoptrofóbie děs z pohledu do zrcadla…

Dá se to léčit?

Ano dá. Můžete se svoji fóbii pokusit ovládnout sami, ale někdy je lepší obrátit se na odborníky. Často se kombinují léky na úzkost či antidepresiva s psychoterapií, čili vám pomůže psychiatr i psycholog.

Pokusíte se společně zmapovat situace, ve kterých se cítíte špatně, co je spouští, a pak je zkoušíte postupně po krůčcích je zvládat. Bude to samozřejmě trvat nějaký čas, ale určitě se to podaří.

Foto: Shutterstock