Tohle virové onemocní se totiž dnes už dá vyléčit. Existuje ale větší problém. Bývá totiž obtížné je odhalit.

Hepatitida C je chronické infekční onemocnění jater způsobené virem (HCV) a je zrádné především v tom, že léta probíhá skrytě a je velmi často objeveno náhodou, většinou při řešení jiného zdravotního problému.

Většinou bohužel až v době, kdy už došlo k závažnému poškození jater. Řada pacientů totiž s nemocí žije, aniž by cokoliv tušili. Situaci komplikuje také to, že také to, že virus byl objeven až v roce 1989 a teprve od roku 1992 se plošně testuje krev dárců.

To znamená, že stále existuje dost lidí, kteří se mohli nakazit a nemoc dál šíří.

Kolik?

Odhady říkají, že v České republice žije asi 40 000 osob infikovaných virem hepatitidy C a ročně je nově diagnostikováno přibližně 1 000 nových případů.

Problém je v tom, že u 80–90 % nakažených postupně přechází nemoc do chronické podoby, u 30 % infikovaných lidí se vyvine cirhóza.

Situace se však přece jen změnila k lepšímu, protože nyní už se pacienti s touto nepředvídatelnou chorobou mohou léčit novými léky – antivirotiky – které přímo zastavují množení viru v játrech. Léčba trvá pár měsíců a je opravdu účinná.

Jak ji poznat?

Včasné rozpoznání žloutenky typu C značně komplikuje fakt, že její projevy bývají i v počátcích onemocnění velmi slabé nebo vůbec žádné nebo vypadají jako některé z běžných onemocnění. Navíc ne vždy lékaře napadne myslet právě na tuto variantu.

Pokud však podezření existuje, následuje vyšetření na protilátky. Ale i tady je malý zádrhel. Vzhledem k tomu, že inkubační doba hepatitidy C je 15 až 160 dní, je zbytečné nechat se testovat ihned druhý den po předpokládaném nakažení.

Tělo si totiž nejprve musí proti viru vytvořit protilátky, kterými se v laboratoři přítomnost viru dokáže. To může trvat několik týdnů i měsíců. Obvykle se proto doporučuje časový odstup tři až šest měsíců.

A ještě upozornění: Pokud sami máte podezření, že byste mohli být nakažení, svěřte se výhradně do rukou lékaře. Existují nabídky na testy pouze z kapky krve, ale tyto ty jsou velmi nepřesné, a proto pouze orientační.

Nejčastější mýty

Řada lidí se mylně domnívá, že onemocnění hepatitidou C spolehlivě rozpoznají nebo že se jich nákaza netýká. Případně že se dokážou bránit očkováním. Jaká je realita?

Mýtus 1: Hepatitida je nemoc narkomanů.

Přenos hepatitidy probíhá primárně krví, proto je často tato nemoc spojována s narkomany. Ti zdaleka ale nejsou jediní, koho se nákaza může týkat.

Do rizikové skupiny spadají také osoby často střídající sexuální partnery, zdravotnický personál nebo lidé s tetováním či piercingem, zejména pokud k němu došlo v nevyhovujících podmínkách.

Zvláštní skupinu tvoří pak lidé, kterým byla podána transfúze před rokem 1992. V té době se totiž krev dárců netestovala na přítomnost viru. Ojediněle může také dojít k přenosu z matky na dítě.

Mýtus 2: Proti hepatitidě je možné se nechat očkovat.

Není to možné. Očkování existuje pouze pro typ A, který je známý také jako nemoc špinavých rukou, a pro typ B. Ten se stejně jako hepatitida typu C šíří krví.

Mýtus 3: Hepatitidu lze spolehlivě poznat tak, že zežloutneme.

Toto tvrzení není úplně mylné. Nažloutlá kůže nebo oční bělmo skutečně mohou být průvodním příznakem, který vzniká v důsledku poškození jater. V případě typu C se však jedná spíš o výjimky.

Nemoc se totiž projevuje většinou velmi nenápadně, mnohdy nemá vůbec žádné příznaky. V počátečních fázích se ale mohou objevit různé projevy, které ale mohou onemocnění signalizovat.

Horečka

Zvýšená únava

Přechodná ztráta chuti k jídlu

Bolesti svalů a kloubů

Poruchy soustředění

Napětí v pravém podžebří

Trávící obtíže anebo zvracení

Svědění kůže

Zežloutnutí pokožky a očního bělma

Tmavá moč

Šedá stolice

Horečka

Bohužel u většiny nakažených jsou tyto projevy velmi nenápadné.

Mýtus 4: Součástí hepatitidy C je jaterní biopsie.

Není to pravda. Dříve se opravdu dělala, ale nyní ji nahradily jiné neinvazivní metody, které poskytují stejnou informaci jako biopsie. V České republice je nejrozšířenější metodou měření tuhosti jater podle ultrazvuku.

Takto získaná informace je důležitá, protože informuje lékaře o skutečném množství vaziva v játrech vyšetřovaného. Prostě touto metodou se snadno zjistí, jak významně jsou játra poškozena.

Foto: Shutterstock