Pakliže to epidemická situace v posledních letech dovolí, míří turisté nejen k moři nebo do hor, ale chtějí ochutnávat i neznámá jídla a nápoje, ať už v blízkých nebo vzdálených zemích.
Říká se tomu gastroturistika a věnuje se jí čím dál více lidí. Proto jsme se rozhodli, že se tentokrát podíváme do některých sousedních zemí na to, co můžeme ochutnat.
Itálie – ráj labužníků
A sympatické je, že co region, to trochu jiná pochoutka. A tak zapomeňte na pizzu a na spaghetti a pojďte objevovat. Sázkou na jistotu je Toskánsko. Místní kuchyně je jednoduchá, ale kvalitní. Víme, že nemůžete ochutnat všechny lahůdky, ale zkuste alespoň dvě tradiční a uvidíte.
Lampredotto
Je jedním z klasických pokrmů pocházejících původně z Florencie: kulaté bílé pečivo v sobě ukrývá náplň z hovězích drštěk, podává se rozkrojené. Název získalo podle ryby mihule, která tu žije ve vodách řeky Arno a která svým tvarem i barvou připomíná hovězí žaludek. Připravuje a jí už od 15. století, kdy si ve Florencii, a později i jinde v Toskánsku, začali své první provozovny otevírat tzv.
lampredátoři, tedy specialisté na zpracování hovězích vnitřností. A kde pochoutku můžete ochutnat? Běžně se prodává v malých pouličních stáncích v ulicích Florencie.
Obzvlášť vyhlášené místo je stánek L’Antico Trippaio na Piazza de Cimatori nebo Trippaio del Porcellino, který je pár kroků od sochy prasete (porcellino), kterému se sahá na rypák pro štěstí.
Ribollita
Pokud nejste zrovna fanouškem pokrmů z vnitřností, vyzkoušejte další toskánskou specialitu jménem ribollita. Jedná se o zeleninovou polévku s kapustou, fazolkami a chlebem. Ribollita v překladu znamená znovu povařená, díky čemuž je velmi hustá. Podobně jako o české bramboračce se o ní říká, že čím víckrát polévku ohřejete, tím bude lepší.
Ochutnat ji můžete například v restauraci Trattoria da Garibardi, která je kousek od florentské baziliky San Lorenzo, takže jako dezert po večeři si můžete dát příjemnou procházku Florencií.
Francie – sen gurmánů
A sluší se dodat, že i milovníků čokolády a vína. Ve francouzské kultuře je gastronomie důležitou součástí historického dědictví a Francouzi jsou na ni patřičně hrdí. Chcete-li ochutnat to pravé domácí, přizpůsobte se místním zvykům. Abyste si všechno užili, musíte znát pár pravidel a najít ta správná místa.
Od pekáren po řeznictví
Nejdřív si projděte místní obchůdky. V každé francouzské vesnici se nachází pekárna (boulangerie), řeznictví (boucherie) a obchod s potravinami či smíšeným zbožím (épicerie, alimentation). Ve Francii se nemusíte bát zajít na nákup potravin ani do supermarketů, které nabízejí široký sortiment lokálních potravin.
Co si však nesmíte v žádném případě nechat ujít, to jsou trhy, kde si můžete zakoupit ovoce, zeleninu, sýry, ryby, sladké delikatesy a další dobroty. Uvidíte, že trhy ve vás zanechají nesmazatelný dojem a budete si přát, abyste podobné měli u nás doma.
Ty vůbec nejpestřejší se nacházejí v jihofrancouzském městě Aix-en-Provence.
Lyon, město dobrého jídla
Možná se divíte, že nejmenujeme Paříž, ale ta už je dneska přece jen více kosmopolitní. Město na jihovýchodě Francie, o kterém je řeč, je obklopeno krajinou, která poskytuje ty nejlepší dostupné suroviny a pyšní se nejznámějším trhem s potravinami Les Halles de Lyon – Pail Bocuse.
V tržnici, která tu začala fungovat už v roce 1859, najdete všechno, včetně malých stánků a restaurací s občerstvením, kde ovšem prodávají své zboží přední dodavatelé těch nejlepších restaurací. Vládne tu vlídnost a ochutnávat můžete už od ranních hodin Ve městě hledejte rodinné podniky nazývané bouchons, kde ochutnáte místní speciality. Mezi ně nesporně patří mâchon.
Podává se v 9 hodin dopoledne a sestává především z uzenin (z vnitřností, slaniny) a půl litru Beaujolais na zapití.
Jsme přece také v kraji vína, na což nesmíte zapomenout.
Španělsko – království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají?
Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý dezertní talířek. A máte tapas. Jak prosté, že?
A jak vznikly?
Španělé večeří poměrně pozdě, běžně až kolem desáté hodiny večer. Aby přežili i do těchto pozdních hodin, zajdou si prostě po odpolední siestě do barů a restaurací na něco malého. A jak jinak než s přáteli. Zkuste to jako oni. V baru si dejte jednu nebo dvě porce a sklenku vína, a pak změňte lokál. Pozobávejte, bavte se, objevujte.
Náš tip: Na pořádek zvyklého návštěvníka ze střední Evropy může vykolejit halda použitých ubrousků válejících se na zemi. Zavedený lokál ve Španělsku poznáte podle množství ubrousků na zemi. Čím více jich tam je, tím více je bar mezi místními obyvateli oblíbený.
Švýcarsko – země sýra
Sýr je fenoménem švýcarské gastronomie. Vychutnávání sýra ve Švýcarsku se dá přirovnat asi k vychutnávání slivovice u nás či vína ve Francii. Švýcaři mají své oblíbené lahůdky, ale i lokální speciality. Některé ze sýrů se dosud vyrábějí tradičním způsobem, tedy ručně přímo na pastvinách. Takové sýry jsou k dostání jen na zdejších trzích.
Který koupit?
Mezi desítku nejlepších švýcarských sýrů patří značky, jako jsou Appenzeller (ten nejvíc ucítíte), Emmental, Gruyére – hlavní přísada fondue, Raclette – tavitelný sýr připravovaný především v zimě, Sbrinz – typ švýcarského parmezánu, Schabziger, známý také pod jménem Sapsago – zelený dle obsahu bylinek, Tête de Moine – sýr vyráběný mnichy v oblasti Jura, Vacherin Mont d´Or – krémový sýr, který koupíte jen od září do března.
U toho se můžeme zastavit. Víte, jak ho nejlépe připravit?
Abyste docílili té opravdové slavnosti chutí, stačí polít bílým vínem, potřít česnekem a vařit ještě v původním dřevěném obalu.
Z hor i z údolí
Většina sýrů pochází z údolí, nicméně stále pokračuje tradice výroby sýrů na alpských loukách a pastvinách. Takový sýr nese označení Bergkäse. Podmínkou jeho označení je, že se krávy musí pást na čerstvé trávě, divokých květinách a jeteli. Jen z tohoto mléka může vzniknout pravý vysokohorský sýr.
Vyrábí se ručně, nechává se dozrát a na konci léta se rozdává místním farmářům podle toho, kolik kusů hovězího dobytka vlastní. Motá se vám z toho hlava?
Ani se nedivíme, ale když budete ochutnávat, jistě si najdete ten svůj.
Foto: Shutterstock, PX FUEL
Zdroj: Podle cestovního portálu radynacestu/inspirace.cz
Komentáře