Umíte jen tak sedět, vypnout myšlenky a jen „být“? I když se to na první pohled nezdá, je to docela těžké, ale pro duševní rovnováhu nesmírně důležité.

Neustálý tok informací, pracovní vytížení, lidé kolem nás, povinnosti, koníčky, zábava… To všechno nás neustále obklopuje a zahlcuje naše vědomí. Myšlenky pracují na plné obrátky a soustředí nás na to, co se děje vně nás.

Už neumíme jen tak být… Někdy je ale čas „vypnout“ a zkusit se soustředit právě na své nitro, objevovat to, co je uvnitř, a pečovat o to. Zklidněná mysl nám na oplátku daruje radost ze života, spokojenost a nadhled. A srovná naši přetíženou psychiku.

Samota a osamělost

Nejprve je třeba si ujasnit, co to znamená být „sám se sebou“. Někteří lidé jsou osamělí a necítí se v této roli dobře. Je to pocit. Jiní naopak vyhledávají samotu a jsou v ní spokojení, šťastní. Je to jejich svobodná volba.

Naučte se i vy samotu vyhledávat a pracovat s ní. Počítejte však s tím, že zpočátku – zvlášť, když na to nejste zvyklí – to nemusí být zrovna komfortní zóna. Samota vyžaduje velkou vnitřní sílu. A také to nemusíte hned umět, to je úplně normální.

Vytrvejte… Dobrou zprávou je, že se vše dá natrénovat. I kdybyste měli začít na pěti minutách samoty denně a postupně přidávat.

Ztratím se v prázdnotě!

„Na takové zbytečnosti nemám čas,“ říká někdo, aniž zakusí ten moment, kdy se ponoří hluboko do svého nitra. V někom dalším se ozve panika. Bojí se, co „uslyší“ v hlavě, která není zatížena činnostmi a produktivitou, která není rozptylovaná.

Opravdu se může stát, že ticho, na které nejste zvyklí, na vás začne křičet… Vylije na vás vše, co máte ukryté ve své 13. komnatě. Donutí vás k pláči. Ale vy můžete své myšlenky mírumilovně propustit.

Poděkujte jim, že přišly, a nechte je, ať si pokračují svou cestou a plynou dál. A opět jen v tichu seďte.

Ticho přináší svobodu

Protože být sám se sebou neznamená, že budete přemítat o svých neúspěších, starostech, o problémech, o tom, co jste pokazili, za co se musíte stydět, o všech těch snech, které se neuskutečnily, o všech nadějích, které proplynuly do ztracena… Být sám se sebou vám dává možnost objevit v sobě vnitřní sílu.

A ta vám dodá sebevědomí, sebejistotu a sebedůvěru. Poznáte sami sebe bez přetvářky, bez masek, které na sebe navlékáme, abychom se ukázali světu tak, jak si myslíme, že nás chce vidět.

Vaše znovuobjevená vnitřní síla vás naučí, jak se vypořádat se strachem a se všemi mindráky, které v sobě skrýváme. Nabídne vám mnohem bohatší život.

A pak, až opravdu hluboce poznáte sami sebe, budete umět jednat i s ostatními lidmi kolem sebe s lehkostí a láskou a budete se cítit mnohem lépe.

Proč si dělat starosti?

To neznamená, že k vám přestanou přicházet starosti všedních dnů. Ale naučíte se je zvládat. Nedovolíte jim, aby vám přerostly přes hlavu, abyste se kvůli nim trápili. Jaký smysl má padat pod tíhou starostí, které se na nás valí?

Pamatujte, že každou minutou, kterou trávíte starostmi, přicházíte o šedesát vteřin štěstí. Proto nedovolte myšlenkám, aby jako zloději kradly vaši spokojenost.

Když se naučíte nějaký čas přebývat pouze ve svém nitru, můžete si nastavit pravidlo, že si tyto negativní balvany nepřipustíte vůbec k tělu. Jak?

* Pokud něco můžete udělat k lepšímu, udělejte to. Starosti pokoříte a rozplynou se.

* A jestli to nejde? Pak je zbytečné se tím trápit. Prostě to nechte plavat…

* Uvědomte si, že všechno přejde. Jediné, co můžete s naprostou jistotou potvrdit, je to, že ať už jste v jakékoli situaci, dříve nebo později se změní. Pokud je vám mizerně, nevadí. Časem se zase budete cítit lépe.

Co získáte, když se naučíte pravidelně přebývat ve svém nitru?

* Stanete se klidnější a soustředěnější.

* Budete se méně znepokojovat nad nepříjemnostmi, které vám život přinese.

* Začnete více oceňovat vše, co máte, a budete si toho vážit.

* Přestanete soudit sebe i druhé lidi, naopak sebe i ostatní budete přijímat takové, jací jste, s láskou a soucitem.

Relax pro přetíženou psychiku

Jak začít? Zpočátku je důležité najít si místo, kde vás nebude nikdo a nic rušit.

1) Sedněte si a prostě jen tak seďte. Je úplně jedno, zda to bude na zemi, v křesle nebo v posteli. Sedněte si tak, aby vám to bylo pohodlné. Oči můžete mít zavřené, ale klidně i otevřené.

2) Vaše mysl vám s největší pravděpodobností začne předvádět, jak je zaměstnaná, a naservíruje vám sérii problémů, úzkostí, starostí, plánů a povinností. Bude vám předkládat řadu otázek. To je normální, vždyť mozek je továrnou na myšlenky.

Vše, co přichází, pozorujte, ale nehodnoťte. Nereagujte. Za každou myšlenku poděkujte a nechte ji zase odejít. Vše, co k vám během prvního „sezení“ doputuje, je naprosto v pořádku.

3) Nejspíš vám myšlenky zamíří také k vašemu tělu. Nebraňte se jim a prozkoumejte ho. Jak se cítíte? Bolí vás něco? Vnímejte každé místo, které se vám „ozve“, ale pak se přeneste dál.

4) Pokud budete chtít, zaměřte se na svůj dech. Prostě si ho jen všímejte. Jak se nadechujete. Jak vydechujete. Nenuťte se k dechu násilím. Nechte ho přirozeně plynout. Představujte si, že dech rozpouští vaše myšlenky. Zůstáváte jen vy a váš dech…

5) Na začátek to úplně stačí. Když skončíte, usmějte se a poděkujte si, že jste to zvládli. Vyjádřete sami sobě vděčnost, že jste si dopřáli čas, ať byl jakkoli dlouhý. Vstaňte a vyjděte vstříc novému dni a novým povinnostem.

Foto: Shutterstock