Máte pocit, že už jste při výchově svých potomků vyzkoušeli naprosto všechno, ale stále jsou situace, které nezvládáte? Máme pro vás pár triků, které vám pomohou klidně a radostně zvládat typické výchovné situace.
Děti se mají nechat křičet. Děti se nemají nechat křičet. Na děti by se v útlém věku ještě neměly klást žádné nároky, měli bychom je nechat si hrát. Na děti by se od chvíle, „kdy rozum berou“, měly klást nároky. Měli bychom nechat děti rozhodovat. Děti bychom neměli nechat tolik rozhodovat, stresuje je to. A tak dále, a tak dále. Pouček o tom, jak potomky vychovávat, jsou tisíce. Pokud děti máte, víte, jak snadno vás s nevinným výrazem dokážou vytočit a že pohlavek ani hrozba domácího vězení, zákaz televize či snížení kapesného nepomáhají. Zkuste se s námi inspirovat skutečnými příběhy rodičů, jak dostat opovrhovače čištění zubů, odmítače zeleniny a všechny ostatní vzdorovače hravě pod kontrolu.
Rýži nechci
Děti paní Marie nejedí rýži, i když ji nikdy ani pořádně neochutnaly. Odmítají ji s argumentem pro dětskou logiku typickým: „Já tohle nechci!“ Marie přesto rýži uvaří a k ní maso a rajskou omáčku. Ale místo toho, aby je lákala na dobrý oběd, tentokrát jednoduše zavolá: „Děti, máme mini-mini nudle!“ Oba radostně přiběhnou, koukají na rýži a pak pochybovačně řeknou: „To je ale rýže, ne?“ A pohotová maminka odpoví: „Mini-mini nudle jsou obzvlášť malé dětské nudle z daleké země a podávají se se sladkou omáčkou.“ A ti dva, protože je jim teprve tři a pět let, se začnou cpát, jako by rýže byla od zítřka zakázaná.
Scéna u pokladny
Také vaše dítě ztropí scénu v supermarketu u pokladny, když mu nechcete koupit čokoládovou tyčinku? Brečí, křičí, nebo si dokonce lehne na zem a kope nohama? V tom případě udělejte totéž. Lehněte si vedle něj a křičte a kopejte nohama. Ostatní lidé ve frontě to pochopí, asi se budou i smát a váš potomek se s největší pravděpodobností bude za vás stydět. Vstane a bude koukat, abyste z obchodu co nejrychleji odešli.
Necucej si ten palec!
Radka si už neví rady, jak odnaučit svého pětiletého syna cucat si palec. Výhrůžky ani sladkosti nezabírají. Tak vezme fix a nakreslí klukovi na bříško palce obličej a řekne: „Ten obličej nesmíš olizovat. Je to škodlivé a navíc člověk nesmí slízat obličej jiného člověka. Tobě by se také nelíbilo, kdyby byl tvůj obličej pryč.“ A s touto lstí maminka uspěje. Kluk je obličejem na palci natolik fascinovaný, že si ho netroufne strčit do pusy. Není to lepší, než všechny ty tinktury, které se mají natírat na nehet, aby si děti odvykly cucat palec?
Vlasy si mýt nebudu
Jakub stojí na prahu puberty, je mu 12. A nechce si mýt vlasy, chce je mít nepěstěné jako jeho oblíbený hrdina. A tak se jeho maminka jednou v noci tu a tam dotkne jeho kštice prsty od pudru s hvězdičkami. Ráno Jakub málem omdlí. Uvěří matce, že to je z jejího ručníku, a tak jen bezmocně nadává, že vypadá jako holka. Takhle přece nemůže do školy! „Pomohlo by umýt si vlasy,“ odvětí matka sladce. A tak se také stalo. Na příště ale bude třeba vymyslet něco nového.
Bratrské dělení
„Dej to sem, to je moje! Ty sis s tím hrál včera, teď jsem na řadě já. Mami, von mi to nechce dát!“ Všichni rodiče, kteří mají dvě děti, znají ty strašlivé hádky o hračky, třeba o jedno autíčko, i když to druhé, jen jinak barevné, leží v koutě. Poslouchat tyhle hlasité rozepře je o nervy. Existuje na to však jeden velmi účinný „lék“. Nejdřív dětem pohrozte, že pokud se budou hádat, rozseknete hračku na dva díly! Když nepřestanou, udělejte to. Nastane úžasné ticho a hádkám je na dlouho konec.
Honem do školy
Každé ráno se Pavel pokouší svou devítiletou dceru Johanu přimět ke svižnějšímu tempu, aby nepřišla pozdě do školy. Nic nepomáhá, a táta začne jednoho rána provádět všechny úkony ve stejném tempu jako ona. Johana znervózní a začne otce popohánět. „Oblékni se a jedeme,“ nařizuje. Ale otec s klidem odvětí: „To se zvládne.“ Oblékne si župan, posadí se za volant a veze nervózní dceru do školy. Před školou se pokusí vystoupit, ale dcera ho úpěnlivě prosí, aby jí nedělal ostudu, a slibuje, že od zítřka se nebude ráno loudat.
Já chci psa!
V životě každého dítěte jednou nastane období, kdy úpěnlivě žadoní, aby mu rodiče koupili psa. Pokud to ve vaší domácnosti není možné, upozorněte ho, že pes potřebuje místo, musí běhat, musí ho krmit a venčit atd. Když slíbí, že to všechno bude dělat, vystavte ho testu. Řekněte mu: „Psa musíš krmit jako člověka a starat se o něj jako o člověka. Když to nedokážeš, nedokážeš se postarat ani o psa. Dostaneš ho teprve tehdy, když mi ukážeš, že se dovedeš postarat o bratříčka (sestřičku). Můžete být klidní, o mladšího sourozence se to starší většinou dlouho postarat nedokáže. Nemáte-li menší dítě, musíte vymyslet jinou variantu.
Tip: 100 ne zcela legálních výchovných triků najdete ve vtipné knížce Připoutej se, nebo umře jednorožec, kterou vydalo nakladatelství Portál. Autoři shromáždili nejlepší výchovné triky normálních rodičů. I když – je Angelika normální, když se vloupe do svého domu, aby naučila syna zamykat dveře? Ať už jsou jejich výchovné triky legální, nebo ne, důležité je jedno: fungovaly.
Text: Laura Skrčená, foto: Shutterstock
Komentáře