Věty, které působí jako rána pěstí a v jistém smyslu jimi také jsou. lehce vyprovokují hádku, obvykle bez konce. Dá se na tyto podpásovky v partnerské komunikaci vůbec reagovat rozumně a konflikt zažehnat v zárodku?

Zachovat si v takovou chvíli hladnou hlavu je velmi těžké, ale vyplatí se to. Bohužel neexistuje jednoznačný návod na správnou reakci. Ačkoli většina mužů slyší na racionální až technicky laděnou konverzaci, v tuto vypjatou chvíli to nemusí platit.

Určitě na muže zabírá vtip, ale toho býváme my ženy málokdy schopné, když se cítíme ukřivděně. Nemalá část mužů bývá založena emotivně, u těch uspějete s apelem na city. Bohužel mívají pro svou emotivnost také „kratší zápalnou šňůru“.

Zde je pár ukázek jako inspirace, jak si poradit.

Když partner řekne: „Ale prosím tě, vždyť TY jsi unavená v jednom kuse! Tak si zajdi k doktorovi!“

Únava je těžko řešitelné téma v partnerské komunikaci. Můžete zkusit odpovědět zcela racionálně, že to není nemocí, ale prostě odlišnou konstrukcí ženského těla. Máme o čtvrtinu méně svalů při stejné váze a svaly jsou hlavním výrobcem energie.

Takže by se partner ve vašem těle cítil jako po třech měsících strávených na nemocniční posteli, kdy se mu část svalů odbourala. A za druhé: Máme méně krve a tím i méně kyslíku, který je hlavním palivem pro buňky. Prostě horší motor…

A až to rozumě vysvětlíte, přidejte pak apel: „Ale stačí mi půlhodiny odpočinku a baterky se zase dobijí.“ Jestli to nepochopí, pak zřejmě další debata nemá smysl.

Když partner řekne: „Vůbec nechápu, jak se ti do téhle díry povedlo dojet. Já věděl, že tě nemám k řízení pouštět!“

Argumentovat tím, že vás tam zavedla mapa nebo GPS nemá v tuto chvíli smysl. Když zabloudíte, pak je asi nejlepší navrhnout, že si nejprve zajdete na jídlo a současně se místních zeptáte, jak se odtud vymotat.

Jídlo zaručeně rozpustí partnerův vztek a uvolní napětí. Pak můžete – ale nemusíte – nadhodit, že přece ví, že orientační smysl příroda ženám prostě upřela. Zato jim dala jiné dary a na ty si partner určitě nestěžuje…

Když partner řekne: „Čekám, až uděláš něco k jídlu! Nosím domů dost peněz na to, abych dostal pořádnou večeři!“

Můžete mu předhodit, že máte hůř placenou práci, protože jste se na tom dohodli, abyste mohla kdykoli zůstat doma s dětmi a starat se o rodinu. Jenže proč to říkat, vždyť to ví.

V tuhle chvíli z něj patrně mluví únava za celý den, má vztek a vylévá si ho na vás. Můžete udělat totéž, ale pak se strávíte večer vzájemnými výčitkami.

Řekněte mu bez vzteku, že i vy jste dost unavená a že se na druhou směnu dnes necítíte. Že byste mohli zajít do restaurace (vždyť dobře vydělává) nebo fast foodu. Prostě si udělat odpočinkový a pohodový večer, na to muži obvykle dobře slyší.

Kromě toho: Jiná situace je, pokud se partner jako macho chová častěji. Pak s ním vyjdete jen za pomoci manipulace, když budete hrát křehkou květinku, která potřebuje pomoc a ochranu.

Někdy to funguje, jindy se partnerova arogance přizpůsobí vaší přizpůsobivosti a poroste. Každopádně uvažte, zda na se na takový vztah cítíte. Chápavého manžela v něm rozhodně nenajdete.

Když partner řekne: „Jaká sleva? Věčně kupuješ blbosti!“

Impulzivní ženské nákupy bývají velkým kamenem úrazu ve vztazích. Muži je až na výjimky nechápou. Jejich postoj je jasný – nejvíc ušetříte, když nekupujete nic. Nejlepší je konfliktům přímo v obchodě předejít tím, že si už doma stanovíte jasné hranice.

Vy řeknete, co byste možná koupila, kdyby se naskytla výhodná příležitost, a muž s tím bude počítat.

Jenže my ženy máme při nákupech oči na stopkách, takže určitě objevíme i něco, o čem řeč nebyla. Pak je nejlepší nabídnout výměnu a říct: „Hele, já to vezmu, to se vyplatí. A ruším ty nové hodiny do kuchyně.“

Když partner řekne: „Dej mi pokoj, s takovými slepicemi se bavit nebudu“

Taková reakce na veselé video nebo zprávu od vaší sestry, sestřenice, kamarádky apod. je ledová sprcha na vaši dobrou náladu. Samozřejmě že se cítíte rovněž uražená, protože dobře v podtónu slyšíte, že mezi ty „slepice“ zahrnul i vás. Můžete se urazit, ale tím mu potvrdíte jeho pohrdavý přístup.

Jak to řešit? Asi přejít bez povšimnutí. Partner má patrně špatnou náladu a prostě ji tak ventiluje. Možná se dokonce chce pohádat. Svou sílu a převahu ukážete právě tím, že se nenecháte vyvést z rovnováhy.

Aby v místnosti nezůstalo napjaté ticho, je nejlepším řešením pohyb a malá akce. Například úplně klidným hlasem bez ledového podtónu řekněte, že si jdete udělat kávu a jestli ji chce také. Normální muž se zastydí za svůj předchozí přístup a rád přijme takové příměří.

Kromě toho: Pokud to není normální muž, ale macho a ponižuje vás takto častěji, tak nepomůže žádná diplomacie. S takovým mužem se špatně žije, nedělejte si iluze, že ho změníte a že vás přestane urážet, doma i před lidmi.

Když partner řekne: „To nemůžeš někdy zapnout mozek a přemýšlet?!“

Ať už se stalo cokoli, výčitky tohoto stylu nejsou ničím jiným, než slovním výpraskem od muže, který by ženu neuhodil rukou. Že je to stejná agrese, tomu by asi neuvěřil. Každopádně máte v tu chvíli dva problémy.

Ten reálný, k němuž nějakým vašim nedopatřením došlo, a pak zraňující jednání partnera.

Jak reagovat? Asi by bylo nejlepší zachovat chladnou hlavu a začít se bavit o tom, jak zachránit, co se dá. Jenže pokud cítíte na nepříjemné situaci vinu, už tím jste v nevýhodě, protože nedokážete zachovat odstup. Pláčem se ale nic nespraví.

Nejlepší budete, když partnera narovinu požádáte: „Pomůžeš mi to vyřešit? Sama nevím, jak dál.“

Tím je vaše stanovisko jasné a partner se možná bude ještě chvíli vztekat, ale pak začne jednat. Až se situace vyřeší a opadnou emoce, pak bude namístě celou záležitost racionálně probrat a tím uzavřít. V normálním vztahu už by na žádné urážky dojít nemělo. Pokud se to přece stane, pak zauvažujte o manželské poradně.

Jak doma pročistit vzduch?

• Narážky a útočné dvojsmysly jsou jed, který partnerskou komunikaci bez pardonu otráví. Pokud je používá partner, neoplácejte stejným, to je slepá ulička.

• Nečíhejte s partnerem na své chyby. Už tím vzniklé napětí, které se s objevením „prohřešku“ bude stupňovat. Pokud máte pocit, že partner čeká na každý váš přešlap a není s ním řeč, poraďte se s odborníky.

• Mluvte spolu, tichá domácnost nikdy nic nevyřeší. Mlčení je formou útoku a to velmi silného. V takovém partnerství je obtížné pak znovu nastolit rovnováhu.

• Postoj „Na mě nezáleží“ nevede k míru v domácnost, ale k podřízenosti. Z takové role se budete dostávat těžko, naopak partner bude zabírat čím dál větší díl rozhodovacích pravomocí.

Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock