I když jsou si slova podobná a často se zaměňují, je tu rozdíl. To první nám může prospět, před druhým bychom se měli chránit.
Samotu si totiž můžete dobrovolně vybrat, prožívat ji jen na chvíli nebo na dobu nezbytně nutnou, osamění se může vplížit nenápadně a ochromit vaše tělo i vaši duši.
Chci být sám
Každý to někdy vysloví a obvykle tím nemyslí nic tak strašného. Vždyť kolik lidí vám s radostí oznámí: rodina odjela, konečně sám. Budu odpočívat, věnovat se sám sobě, udělám si radost… Většina z nás kousek samoty potřebuje po celý život.
Někdy to ani nemusí znamenat úplné odloučení od blízkých. Vždyť co je například okruh vnitřní samoty, který si vytvoříte, když se ponoříte do četby zajímavé knihy. I malíř tvoří své dílo sám, aby pak vyhledal přátele. A takových příkladů bychom našli hodně.
Prožitky v samotě
Je mnoho lidí, kteří milují osamělé chození v přírodě. Mají například rádi les a ten klid v něm, který jakékoliv hovory narušují.
I po městě se dají dělat samostatné procházky, alespoň toho víc objevíte než při hovoru s kamarádkou nebo při rozčilování se s dětmi či partnerem. Jenže aby samota byla očistná a příjemná, musíte mít možnost kdykoliv ji zrušit.
Samota nevyžádaná
Nastává tehdy, když například přijdeme o své blízké. Najednou cítíme prázdno, které se nedá ničím zaplnit. Tady už jen konstatování jsme sami, zní pochmurně. Jenže po nějaké době se tenhle stav většinou začne měnit.
Tedy pokud máme kolem sebe dost lidí, se kterými si rozumíme, můžeme se jim svěřit a spolehnout se na ně. Pak i stav truchlení a dočasné samoty může být očistný.
Když přijde osamění
Ve chvíli, kdy se samota změní v osamění, je to zlé. Je to situace, která nás deptá a může vést až k úzkostem a depresi. Nejhorší je, že osamělý se může člověk cítit i mezi mnoha lidmi.
Potkáváte je v práci, znáte se s nimi ze sociálních sítí, ale vlastně spolu nemáte nic společného. Nejvíce jsou ohroženi starší lidé, protože málo platné, přátel ubývá, a když k tomu zůstali sami, je to těžké.
Ve starším věku se totiž vůbec neseznamujeme snadno, jako tomu bylo v mládí. Navíc nás mohou trápit i různé zdravotní problémy, které nám vše ještě znesnadňují. Ale abychom se nemýlili, osamocením může trpět i žena na mateřské dovolené nebo docela mladý člověk.
Kdy hrozí nebezpečí
Osamělost je nejen objektivní stav, ale hlavně stav duše. Osamělý člověk si myslí, že o něj nikdo nestojí, nikdo s ním nechce mluvit, nikoho nezajímá. Odtud vede přímá cesta k uzavření se do sebe. A jsme v bludném kruhu. S nikým nekomunikujeme a okolí na to reaguje stejně.
Co s tím?
Asi se nejdříve zkuste zamyslet nad tím, proč jste osamělí. Je to jenom váš momentální pocit, který odezní, nebo skutečnost? Opravdu nemáte nikoho blízkého? Podle toho začněte jednat.
*Vyrazte ven. Už jste se dlouho schovávali sami doma. A i když půjdete sami, užívejte si to, dejte si dobrou kávu, kupte si něco hezkého. Budete alespoň mezi lidmi a to je první krok.
*Promluvte si s někým. Pokud to nejde s rodinou, zkuste zavolat přátelům. Možná se ostýcháte, protože jste spolu dlouho nemluvili a myslíte si, že jste je přestali zajímat. Ale není to trochu obráceně? Třeba si to myslí oni o vás a budou mít opravdovou radost, že vás slyší.
*Rozhlédněte se kolem sebe. Nepotřebuje někdo vaši pomoc? Nestojí o vaše dobré slovo? Pamatujte, že když se budete k lidem kolem sebe chovat laskavě a nebudete je od sebe odhánět, vrátí se vám to.
*Cítíte se fit a chcete něco dělat pro druhé? Začněte s tím jako dobrovolník. Pokud jste starší, nevadí. Právě tady můžete poznat i příjemné mladé lidi, kteří vás rádi vezmou mezi sebe.
*Nemáte přátele? Najděte si je. Není to sice snadné, ale nejvíc lidi spojují společné zájmy. Nabízí se spousta příležitostí, kde nové přátele poznat. Přihlaste se třeba do kurzu cizího jazyka.
Nejen že doženete to, na co jste celý život neměli čas, ale možná tam najdete parťáky na pozdější výlety za hranice snů.
*Rádi byste tančili, ale nemáte s kým? Můžete se přihlásit na taneční lekce, jsou přece takové, kde nemusíte mít nutně partnera.
*Existuje spousta kurzů různých tvořivých aktivit. Takže co vás baví? Malování, vyšívání, práce se dřevem, …?
*Pořiďte si domácího mazlíčka. Ten vás ze špatných pocitů vyvede určitě. A bude-li to pejsek, o setkání s ostatními pejskaři nebudete mít nouzi. To budete teprve koukat, kolik společných témat najdete s ostatními majiteli.
V případě, že všechno selže, nestyďte se obrátit o pomoc. Existuje spousta krizových linek, které slouží právě k tomu, aby si osamělí lidé mohli vylít srdce nebo se poradit ve složitých životních situacích.
Uvádíme jich pár, ale na internetu jich najdete daleko víc a můžete si i vybrat podle toho, co vás trápí.
Život 90 linka důvěry 800 157 157 (nepřetržitě)
Pražská linka důvěry 420 222 580 697 (nepřetržitě)
Linka seniorů Elpida: 800 200 007 (denně 8-20)
Linka důvěry Centra krizové intervence PN Bohnice: 284 016 666 (nepřetržitě)
Linka naděje Brno: 547 212 333 (nepřetržitě)
Linka důvěry Ostrava: 737 267 939, 596 618 908 (nepřetržitě)
Modrá linka: 549 241 010 (pevná linka), 608 902 410 (mobil) denně 9.00–21.00
Všechny linky fungující po celé republice najdete na adrese asociace linek důvěry https://www.capld.cz/.
Foto: Shutterstock
