Ačkoli je Parkinsonova choroba stále ještě nevyléčitelná, podstatný vliv na její průběh má včasné nasazení léčby. Značnou pomocí je i cílené cvičení a fyzioterapie.

Parkinsonova nemoc vzniká jako následek změn v mozku, které vedou k silnému úbytku hormonu dopaminu. Tento hormon má zjednodušeně řečeno dva důležité úkoly: Zlepšuje náladu, protože vyvolává příjemné pocity jako potěšenost a radost. Kromě toho ale také řídí a programuje pohyb.

Deprese a problém s pohybem

Z toho je jasné, že největšími problémy parkinsoniků jsou deprese a ztížená schopnost se hýbat. Nemocný postupně ztrácí schopnost kontroly nad svými pohyby. To, že někdo má Parkinsonovu chorobu, ale neznamená, že nemůže nadále zůstat aktivní. Naopak.

Fyzické aktivity jako strečink, procvičování správného držení těla a cvičení by mělo být hlavní součástí jeho každodenního života.

Na začátku je to nejasné

Minimálně 10 let a mnohem víc. Tak dlouhou dobu aktivního, plnohodnotného života slibují lékaři lidem s Parkinsonovou nemocí, pokud po objevení příznaků a potvrzení diagnózy začnou systematicky a pravidelně cvičit.

Problém je ovšem v tom, že počáteční projevy mohou být netypické a nemoc lékař nezřídka potvrdí až po vyloučení jiných příčin onemocnění.

Objevit se mohou:

bolesti ramen a zad

poruchy čichu

pocity těžkých nohou

poruchy spánku

zvýšená únava

zácpa

deprese

Typické příznaky jsou čtyři

Může trvat řadu měsíců od vyskytnutí prvních nejistých známek nemoci, než propuknou projevy charakteristické pro Parkinsonovu chorobu. Ty už jsou varovným signálem a pobídkou neprodleně navštívit lékaře.

Jsou jimi třes, svalová ztuhlost, velmi zpomalené pohyby a problémy se stáním a chůzí.

Třes

Je asi nejznámějším projevem parkinsoniků. Objevuje se nejčastěji na rukou a nohou. Začíná obvykle na prstech rukou. Zajímavé je, že postihne nemocného, když je v klidu. Jakmile se začne aktivně hýbat, třes zmizí. Mizí i ve spánku. Výraznější je naopak při rozrušení, strachu, úzkosti, ale i radosti.

Jednoduché tipy, jak skrýt třes:

dát ruku do kapsy

zatížit paži druhou rukou

nohu v sedě zaklesnout za židli

Svalová ztuhlost

Nemocní ji těžko snášejí. Zprvu postihuje nejvíce ramena a záda. Ztuhlý sval klade při činnosti zvýšený odpor podobně, jako kdybyste byli po pás ve vodě.

Tipy na jednoduché cviky: Nacvičuje se otáčení na bok, sed na lůžku a vstávání z lůžka, sed na židli. Procvičují se svaly v obličeji, cvičení hlavy a krční páteře.

Zpomalenost a omezení rozsahu pohybů

Nemocný má potíže s chůzí, se vstáváním ze židle, jeho pohyby jsou zpomalené. To ho omezuje při běžných denních činnostech – při čištění zubů, při jídle, oblékání, zavazování tkaniček, zapínání knoflíků…

Zamrznutí pohybu

Je obrovským problémem. Nemocný při chůzi najednou není chvíli vůbec schopen pohybu. Nebo začne přešlapovat na místě. Často se to stává před nějakou překážkou. „Zamrznutí“ se projevuje i během spánku.

Nemocný se nemůže sám přetočit ze strany na stranu ani jinak změnit svou polohu. Těžce se s tím psychicky vyrovnává.

Tip Paní domu: Při zamrznutí pomůže například plácnout se do stehna nebo přenést váhu z jedné nohy na druhou.

Poruchy stoje a chůze

Charakteristické je sehnuté držení těla. Typická je i „šouravá chůze, kroky připomínají cupitání. V pokročilejší fázi dochází k poruše rovnováhy a častým hrozivě vypadajícím pádům.

Tip Paní domu: Při nacvičování chůze lze úspěšně využít rytmickou hudbu, při níž postižení pociťují zmenšení ztuhlosti, volnější pohyblivost a větší jistotu při chůzi.

Existuje spousta kurzů cvičení, bubnování nebo tanců, které vedou muzikoterapeuti zaměření speciálně na parkinsoniky.

Jiné příznaky

Dalšími příznaky Parkinsonovy nemoci jsou porucha řeči a zvýšená tvorba slin (pomůže logopedie), zhoršení písma, chudá mimika obličeje a další.

Co pomáhá

Nejlepšími aktivitami jsou ty, při kterých se musí parkinsonik soustředit. To je zejména tai-chi a golf. Doporučuje se také pravidelná chůze a každodenní procházky, plavání a cvičení ve vodě, jóga, tanec nebo míčové hry.

Výborný je pobyt v lázních, kde bývá více aktivit pohromadě včetně léčivých koupelí. Na plně hrazenou lázeňskou léčbu má však parkinsonik nárok jen jednou.

Tip Paní domu: Je vhodné posilovat také paměť, postřeh, tvořivost a pocit sounáležitosti (aby měl parkinsonik jistotu, že někam patří a něco umí).

Sociální kontakt

Protože lidé s Parkinsonovou nemocí mají sklon se nehýbat (nemohou se přinutit), je pro ně důležitý pravidelný kontakt s okolím. Potěší je společenské aktivity, setkávání, společné výlety a jiné akce.

Tip Paní domu: Kontraproduktivní je přehnaná pomoc rodiny, protože pacienta podporuje v pasivitě. Naopak by ho okolí „nemělo šetřit“, pohyb je pro něj od prvopočátku nutností a v pozdějších stadiích nemoci naprostou nezbytností.

Fáze nemoci

Parkinsonova choroba má pomalý vývoj. Nemocný prochází čtyřmi fázemi.

fáze zahrnuje první příznaky, oznámení diagnózy a první roky s nemocí. Je to fáze velmi emoční. Zánik buněk začíná dlouho před tím, než se objeví první příznaky.

Nemocný si začíná uvědomovat, že je více unavený, pracovní výkon se snižuje, je zpomalený… Také ho může začít bolet rameno nebo ruka a má v nich pocit tuhnutí, popř. se mu špatně chodí, zakopává….

Může se projevit nemotornost rukou, nejdou zapnout knoflíky nebo má potíže s psaním.

fáze připomíná klid po bouři. Život se díky léčbě vrací do dřívějších kolejí. Léky zmírnily příznaky, nemocný si na svou nemoc zvykl, postupně se s ní vyrovnává, oznámí to známým, přátelům i v zaměstnání. Běžný život nemusí být omezen, aktivity také ne, ani pracovní činnost.

fáze začíná ve chvíli, kdy se objeví problémy v pohybech. Léky přestávají účinkovat na 100 %. Do této doby bylo možné nemoc zahrnout do života a vyrovnat se s ní.

fáze již nemocnému značně komplikuje život. Nastupují poruchy, které mají značný vliv na každodenní život nemocného i na jeho okolí. Jeho závislost na vnější pomoci roste.

Cviky

Každý pacient by se měl obrátit na rehabilitační oddělení s požadavkem vyhledání nejvhodnějších cviků právě pro něj. Pro vyšší bezpečnost je také vhodné zvláště u cviků prováděných ve stoje mít zpočátku u sebe další osobu.

Existují tři různé druhy cvičení – protahování, posilování a aerobní trénink. Denní program by měl zahrnovat všechny tři.

Aerobní cvičení zvyšuje tepovou frekvenci a tím podporuje srdce. Z aktivit jsou vhodné chůze, běh, plavání nebo jízda na kole. Je prokázáno, že aerobní cvičení snižuje stres a únavu, zlepšuje náladu a „fyzičku“.

Posilovací cvičení hraje důležitou roli při aktivaci svalů, zejména je důležité se zaměřit na lýtka, stehna, hýždě, záda, horní část paží a zadní část krku.

Protahování se při denním cvičení zapojuje až poté, co jsou svaly dostatečně zahřáté (po aerobním cvičení nebo po teplé sprše). Při cvičení se sval vždy napne a následně povolí.

Každý cvik se provádí jen do polohy, při níž není cítit bolest, zde nastává 20 sekund výdrž (pozor, mnoho lidí končí dříve) a pak se povolí. Při cvičení je nutné pravidelně a zhluboka dýchat. Cvik se opakuje 5 – 6x.

Tip Paní domu: Existuje řada videokazet s doporučenými cviky pro parkinsoniky.

Co je důležité:

S ranním cvičením se začíná hned po probuzení. Vhodné je cvičit při hudbě a nastavit si časovač, který odměří správnou délku cvičení (je dobré si připravit všechno potřebné už večer k posteli, včetně lahve s pitím).

Polovinou úspěchu je motivace, je dobré si cvičení naplánovat do kalendáře. Doporučuje se cvičit každý den ve stejnou dobu, cvičení se stane zvykem.

V případě, že se cvik nedaří, nepokračovat v něm a zkusit jiný.

Počáteční cviky mají být zahřívací, např. kalanetika, strečink (protahování) by měl blok uzavírat.

Cvičit lze ráno vleže i vsedě. Odpoledne a večer to může být i ve stoje.

Při chůzi na běžícím páse je výbornou pomůckou promítání filmu s přírodou. Stimulujte to parkinsonika k lepšímu výkonu a víc ho cvičení baví.

Nejčastěji Parkinsonova nemoc propukne v 55 – 60 letech života, více u mužů. Zvláštní skupinu nemocných tvoří mladí lidé, kteří onemocněli mezi 30. – 40. rokem života.

Příznaky nemoci jsou u nich často zpomalenost a ztuhlost. Nemoc se u nich vyvíjí velmi pomalu, výborně reagují na léčbu, ale dochází u nich k předčasným výkyvům hybnosti a k nekontrolovatelným pohybům. Je to nežádoucí následek dlouhodobě užívaných léků.

Text: Dana Pešková, Zdroj: www.parkinson-help.cz, www.spolecnost-parkinson.cz, Tereza Kabelková, Foto: Shutterstock