Než začnete chystat balkon pro letní posezení, zauvažujte, jestli by se vám nelíbil více s novou dlažbou. Ukážeme vám, že její pokládání zvládne i žena. Podstatné je dodržovat správný postup.
Pomoc budete potřebovat s předchozí etapou, kterou musí být příprava povrchu. To znamená fyzicky namáhavé odstraňování staré dlažby a často i spádového betonu pod ní, této činnosti by se měl ujmout odborník nebo alespoň šikovný a zdatný kutil. Pokládat novou dlažbu na současný povrch je sice možné, ale příliš se to nedoporučuje. Pod povrchem staré dlažby mohou být trhliny a jiná poškození.
Zpevnit a vyrovnat se to dá speciální vrstvou, na niž se pak nová dlažba pokládá, ale tento postup vyžaduje větší zkušenosti.
Takže nejvhodnější metodou je odstranění starého povrchu balkonu a pak pokládka nové dlažby.
Dlažba musí něco vydržet
Bude vystavena slunci, ale také dešti a mrazu. Aby byla natolik odolná, že vás za pár let nečeká další kompletní rekonstrukce, vyplatí se nejen zvolit správný postup pokládky, ale také vhodnou skladbu materiálů, které jsou vzájemně kompatibilní. Proto si nejdříve přesně změřte balkon a pak se vypravte poradit s odborníky do prodejny.
Než se pustíte do práce Základním problémem venkovních dlažeb je stálé vystavení vodě a vlhkosti, v zimě ledu a mrazu. Jakmile se do štěrbin dostane vlhkost, začne narušovat celistvost povrchu a poškozuje strukturu použitých stavebních materiálů. Tomu je třeba zabránit pečlivě provedenou vodotěsnou hydroizolací, návod najdete v následujícím postupu.
Izolace má také zabránit vlhkosti, aby pronikala zdí do interiéru. Kromě vlhkosti musíme zeď chránit před poškozením, k němuž může dojít při roztahování nebo smršťování dlažby vlivem extrémního počasí a také ledu. Do spojující linie proto musíme zabudovat dilatační prvky. Jsou to pružné materiály, které tlumí následky pohybu v materiálech.
U balkonů větších než 4 m2 je musíme zabudovat i do dlažby.
Podrobněji se k tomu vrátíme v postupu.
Jdeme na to:
1.Úprava podkladu
Povrch musíme zbavit starých nátěrů, mastnoty a dalších nečistot a pak připravit na budoucí zátěž. To znamená sjednotit vlastnosti, omezit savost a zlepšit přilnavost stavebních materiálů, které budeme používat. K těmto účelům použijeme penetrační nátěr na balkonové podklady v doporučeném ředění. Nanáší se velmi snadno válečkem.
2. Dilatační spáry Na ochranu před následky tepelné roztažnosti materiálů a stavebních hmot zabudujeme podél zdi po celé délce podlahy pružný dilatační tmel. Pod něj nejprve natáhneme tzv. separační provazec, materiál, který zamezí nežádoucímu přilnutí tmelu ke dnu spáry a zajistí její přesnou tloušťku.
Pokud je rozloha balkonu větší než cca 4 m2, pak je třeba zabudovat dilatační spáry i do dlažby. Pro umístění dilatačních prvků bychom si plochu balkonové podlahy měli rozdělit do částí 3x3m, u menších balkonů po 1,5násobku šířky.
3. Správný spád Jakmile máme připravenou dilataci, naneseme první vrstvu cementového materiálu, tzv. vyrovnávacího potěru. Oč jde: Aby se na balkoně nedržela voda, musíme vytvořit nepatrně svažitý sklon plochy. To právě tímto materiálem dokážeme, nestéká a drží tvar. Spád by měl činit minimálně 2 %, aby voda z povrchu dobře odtékala. Konkrétně to znamená snížit na šířku 1 m sklon o 2 cm.
Použijte např. 1m laťku, kterou u stěny vypodložíte 2cm záložkou, na druhém konci se bude dotýkat podkladu, případně si spád přepočítejte na skutečně délku podlahy.
Vyrovnávací potěr zasychá pomalu, vstoupit se na něj dá až po 3 dnech, dlažbu lze položit nejdříve za 14 dní.
4. Ochrana proti vodě Po spádu postoupíme k dalšímu kroku v ochraně proti vlhkosti a na podlahu včetně čelních stran naneseme hydroizolační materiál. Musí být určený pro trvalé zatížení vodou. Nanášíme ho ve dvou vrstvách v odstupu nejméně 4 hodin. Pokud by byla vrstva jen jedna, mohlo by se stát, že její vlastnosti naruší bublina nebo kamínek.
Důležité je izolovat rovněž čela balkonu, aby nedocházelo k vlhnutí podhledu.
5. Těsnicí páska
Mezi obě hydroizolační vrstvy je třeba přilepit na namáhaná místa, kde se stýká podlaha se stěnou, bandážní a těsnicí pásku. Měla by mít minimální šířku 10 cm.
Hydroizolaci nesmíme nanášet za plného slunce. Po dokončení musíme podlahu chránit před deštěm a nechat izolační vrstvu vyzrát, k čemuž je třeba 1 až 3 dny.
6. Lepidlo Na připravený podklad pak můžeme pokládat dlaždice. Doporučuje se flexibilní lepicí tmel třídy C2TES1, jde o lepidla s vysokou účinností. Nanáší se širokou ozubenou stěrkou, zvanou „hřeben“. Potřebovat budete ještě spárovací křížky, které se vkládají na každý spoj dlaždic a udržují jednotnou šířku spáry. Ta by u balkonů vystavených povětrnostním vlivům měla být aspoň 5 mm.
Důležité je nepokládat dlažbu za slunného dne.
Přímé oslunění vede k přeschnutí povrchu lepidla, takže dlažba nemusí dobře přilnout k podkladu.
7. Balkónové tvarovky
Kromě keramické dlažby využijte na jejím okraji i keramické balkónové tvarovky. Mohou mít stejný či podobný odstín jako dlažba, často se využívá také kontrastních odstínů, což působí zajímavě.
8. Spárování Až vytvrdne lepidlo (doba je uvedena na obale), můžeme se pustit do vyplňování spár mezi dlaždicemi a tvarovkami vodoodpudivou a vodotěsnou hmotu pro venkovní použití. Vhodná je například superflexibilní rychleschnoucí spárovací hmota třídy CG2WAS1 s příměsí skelných vláken. Hmotu připravíme podle návodu a roztíráme gumovou stěrkou vždy šikmými tahy přes spáry.
Překryjeme s ní i spárovací křížky. Když začne hmota zasychat, smyjeme šmouhy vlhkou houbou.
Pozor ale, aby nebyla ještě tekutá, pak se vymývala i ze spár, čímž by utrpěla nepropustnost.
9. Dokončení a úklid
Po úklid hotové dlažby si pořiďte k tomu určené profesionální prostředky pro důkladné čištění obkladů a dlažeb. Ušetříte si dřinu, snadno si poradí s cementovými zbytky, ale i s cementovými závoji a minerálními usazeninami.
Foto: Rako, Shutterstock
Komentáře