V létě přicházíme často do kontaktu s přírodou. Stanování na louce, výlety do lesa, kempování u vody. Pobyt venku nám sice občas znepříjemňuje dotěrný hmyz, ale to není nic ve srovnání s nebezpečím, které na nás číhá ukryté za krásnou fasádou místní flóry.
V České republice se více či méně jedovaté a i jinak nebezpečné rostliny vyskytující se ve volné přírodě dají počítat na stovky. Ne se všemi se však během života střetneme. Ale přesto je stále ještě dost těch, které potkáváme doslova na každém kroku, a jejich jedovatý obsah nám může při neopatrné manipulaci způsobit velmi vážné zdravotní komplikace a otravy, výjimečně i smrt. Které to jsou? Paní domu připravila malý výběr rostlin, na které byste si měli dát venku v přírodě velký pozor.
15 nejjedovatějších českých bylin
Oměj šalamounek (Aconitum napelus) je vůbec nejjedovatější rostlina (z čeledi pryskyřníkovitých), kterou je možno v ČR nalézt. Má sytě modré květy. Vyskytuje se hlavně v horských polohách, v nížinách vzácně nebo vůbec. Jedná se o rostlinu chráněnou, takže netrhat ani neničit!
Obsahuje alkaloidy, například jeden z nejprudších a nejrychleji působících rostlinných jedů akonitin, dále kyselinu karboxylovou a akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy nejvíce v listech a v hlízách, maxima dosahují během zimy.
Durman obecný (panenská okurka, Datura stramonium), patřící (stejně jako třeba brambory) do čeledi lilkovitých, je oproti oměji mnohem lehčí najít. Má bílé nebo světle fialové květy ve tvaru trubky. Vyskytuje se téměř všude – na kompostech, okrajích polí, hnojištích, v zanedbaných zahradách, na rumištích a u cest, na náspech, skládkách…
Obsahuje řadu tropanových alkaloidů v listech, semenu, v kořenech i ve stonku. Dále obsahuje rutin, kumarin, třísloviny, kyselinu jablečnou a oleje s kyselinou palmitovou a stearovou. Otravy byly pozorovány jak u zvěře, tak u lidí, zejména u dětí, které se nechaly zlákat zajímavými plody s množstvím černých semen.
Rulík zlomocný (Atropa bella-donna) je vytrvalá vysoká bylina z čeledi lilkovitých. Květy ve tvaru zvonku jsou fialové, z nich uzrají nádherné černé (vzácně žlutozelené) plody podobné třešním. Roste v podhorských oblastech, na pasekách a na okrajích smíšených a listnatých lesů. Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté.
Obsahuje alkaloidy (především hyoscyamin a atropin), třísloviny a glykosid methylaeskulin.
Otravy rulíkem nastávají obvykle záměnou jeho bobulí za jiné plody.
Náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora) je vysoká vytrvalá bylina z čeledi krtičníkovitých. Nejvíce ho roste v pahorkatinách, na pasekách světlých lesů, u křovin, na okrajích cest a na mýtinách. Kvete v jednostranných hroznech, květy v podobě náprstků, jsou žluté, bílé či dočervena, uvnitř s hnědou kresbou a s chlupatým dolním pyskem.
Obsahuje kardenolidní glykosidy, digitoxin, gitoxin a gitalotoxin. Tyto látky se užívají k výrobě léku upravujícího srdeční činnost. Nejvíc se jich vyskytuje v listech a odpoledne, nejméně v kořenech a po ránu. Dále náprstník obsahuje saponiny (hlavně v semenech), enzymy, barvivo a malé množství organických kyselin. Nejjedovatější je náprstník velkokvětý, po něm červený a žlutý. Otravy náprstníkem nejsou časté, spíš byl užíván k vraždám a sebevraždám.
Blín černý (Hyoscyamus niger) je chlupatá, nepříjemně páchnoucí smrtelně jedovatá bylina z čeledi lilkovitých. Má špinavě žluté, fialově žilkované květy. Roste v teplejších oblastech (nížiny), hlavně na rumištích a podél cest. V minulosti se používal v lidovém léčitelství, sbíral se hlavně list, ale i celá nať, kořen nebo semena.
Obsahuje alkaloidy (hlavně l-hyoscyamin, l-skopolamin a atropin), hořký glykosid hyoscyopikrin, třísloviny, silice a v semeni olej. Jeho sběr je krajně riskantní, otravy se projevují téměř stejně jako u rulíku.
Bolehlav plamatý (Conium maculatum) je velmi vysoká miskovitá bylina, páchnoucí při vadnutí po myšině. Květy jsou bílé složené okolíky na dlouhých stopkách. Nacházíme ho běžně na rumištích, na kompostech a hnojištích, podél cest, v příkopech, na navážkách a březích potoků, ale i na zahradách a v polích.
Obsahuje ve všech svých částech jedovaté alkaloidy, zvlášť prudce jedovatý koniin. Dále silice a glykosid diosmin. Nejvíce jsou jedovaté plody, nejméně kořen. Sušením část alkaloidů vyprchá. Otravy jsou velmi silné, léčí se okamžitým vyprázdněním žaludku a podáváním strychninu, opia a kofeinu. V minulosti byl odvar z bolehlavu užíván k popravám odsouzenců.
Kýchavice bílá a černá (Veratrum album a nigrum) – vytrvalá bylina z čeledi kýchavicovitých s vysokou dutou lodyhou, nahoře ochlupenou. Květy jsou nevýrazné, bílé se zeleným pruhem nebo žlutozelené nebo zelené. Roste kolem pramenišť, v olšinách, na vlhkých loukách a horských pastvinách, ve světlejších lesích a v porostu kosodřevin.
Obsahuje řadu alkaloidů, z nichž nejjedovatější je protoveratrin. Nejvíc ho je v oddencích s kořeny. Dále obsahuje pryskyřice, tuk, glykosidní hořčinu veratramarin a organické kyseliny. Otrava se při nadýchání pylu projevuje nezadržitelným kýcháním a pálením očí, po požití kýchavice za 3–12 hodin nastává smrt zástavou dechu a srdce.
■ Posed bílý (Bryonia alba) je vytrvalá, až 7 m dlouhá popínavá bylina. Květy vyrůstají v hroznech na stopkách a jsou žlutobílé se zeleným žilkováním, plody jsou velké černé bobule. Roste v teplejších oblastech hojně u křovin a plotů, v zahradách a sadech, na okraji lesů a u cest.
Obsahuje (nejvíc v kořenech) alkaloidy, glykosidy bryonin a bryogenin, pryskyřice, třísloviny, fytosterin a stopy silice. Plody obsahují lykopen, semena saponiny. Šťáva dráždí pokožku. Nejvíc otrav vyvolá konzumace bobulí (15–40).
Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) je nižší liliovitá bylina. Jediný květ roste na konci, na dlouhé stopce, čtyři okvětní lístky jsou zelené, čárkovité. Plodem je až 1 cm velká bobule, černá, modře ojíněná. Roste ve vlhčích listnatých a lužních lesích a u křovin.
Obsahuje jedovaté saponiny paristyfnin a paridin. Dále asparagin, kyselinu citronovou, v semenech tuk, v bobulích červené barvivo. Droga způsobuje podráždění žaludku a střev. Otravy jsou vzácné a nekončívají smrtí, protože se jedy obtížně vstřebávají.
Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa) z čeledi miříkovitých má dužnaté lysé lodyhy s bílými okoličnatými kvítky. Voní jako petržel. Plody jsou okrouhlé, hnědavě žluté a tmavohnědě pruhované. Roste na vlhkých stanovištích – v mokřadech a příkopech.
Obsahuje jedovatý cikulotoxin, vyvolávající křeče a působící na nervovou soustavu. K otravě dochází nejčastěji záměnou za kořen petržele, nebo listí petržele, celeru či pastináku.
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je nižší pryskyřníkovitá bylina. Květy jsou světle až zlatavě žluté. Roste na výslunných travnatých a kamenitých stráních, stepních loukách a ve světlých borových lesích.
Obsahuje jedovaté srdeční glykosidy, nejvíce ve stonku a v listech. Dále alkohol adonit, kyselinu akonitovou, cholin, pryskyřice, tuk, fytosterin. V květech je dále přítomen flavonový glykosid, v kořenu kumarinový derivát vernadin. Smrt může nastat ochrnutím dýchacího ústrojí.
Lýkovec jedovatý obecný (vlčí pepř, Daphne mezereum) z čeledi vrabečnicovitých je malý keř s růžovými až červenými lístky, které se objevují ještě před listím. Roste ve světlých listnatých lesích i na křovinatých stráních. V přírodě je vzácný a je řazen mezi ohrožené druhy. Zato se hojně pěstuje jako okrasná rostlina.
Obsahuje jedovaté kumariny, glykosidy a deriváty terpenoidů. Přiotrávit se lze i vdechováním vůně květů, vážnější je však otrava vstřebáním skrz kůži či sliznice či požitím kůry a plodů.
Ocún jesenní (Colchicum autumnale) je vytrvalá bylina z čeledi ocúnovitých. Kvete na podzim, plodí až příští jaro. Květy jsou růžové, značně veliké. Roste na vlhkých lukách, převážně sečených a přihnojovaných, občas zaplavovaných, na slatinách a olšinách, v lužních lesích a na náspech. Obsahuje prudce toxické alkaloidy, především kolchicin. V hlízách je i méně jedovatý demekolcin a glykosid kolchikosid. Zvěř se ocúnu nikdy nedotkne.
Konvalinka vonná (Convallaria majalis) je vytrvalá chřestovitá bylina s tenkým plazivým oddenkem. Stvol je jednoduchý, na jeho konci vyrůstá jednostranný hrozen bílých až narůžovělých květů. Plodem jsou jasně červené bobule. Roste ve světlých listnatých i smíšených lesích a křovinách, na pasekách a horských loukách.
Obsahuje ve všech částech jedovaté glykosidy, dále saponiny, silice, asparagin, kyselinu jablečnou a alkaloidy. Nejvyšší obsah toxických látek je v čerstvých květech, dále v listech, méně v oddenku. Jedovatá je i voda, v níž byla kytice konvalinek.
Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) z čeledi makovitých je vytrvalá bylina s oranžovým mlékem. Květy jsou žluté, se čtyřmi lístky. Roste na návsích a rumištích, v zahradách, podél cest, u zdí a ve vlhčích hájích.
Obsahuje v mléce okolo 20 alkaloidů, z nichž nejvýznamnější a nejtoxičtější je chelidonin, jehož účinek se blíží účinku morfinu. Dále obsahuje kyseliny chelidonovou, jablečnou, citronovou a jantarovou, trochu silic a kyseliny nikotinové, flavonoidy, aminy a enzymy. Mléko se používá k odstranění bradavic, po jeho požití však dochází k poleptání sliznic a otravě.
Text: Marie Šrámková, foto: Shutterstock
Komentáře