Porucha pozornosti, často doprovázená hyperaktivitou, nepostihuje jenom děti školou povinné. V mnoha případech provází člověka celý život a obrazně řečeno mu hází klacky pod nohy.
Lehká mozková dysfunkce neboli LMD, poruchy pozornosti, hyperaktivita, to všechno jsou termíny, které jsme si zvykli používat jen tak z „voleje“, aniž bychom vlastně věděli, co znamenají. Dítě, které je živější než jeho sourozenec, je „hyperaktivní“ a hotovo, a někdy se za „poruchami pozornosti“ ukrývá rozmazlený prevítek, kterému by místo úlev prospěla spíš důslednost. Jenže ve skutečnosti hyperaktivita není živý temperament a porucha pozornosti , anglickou zkratkou ADHD (nebo českým názvem lehká mozková dysfunkce, LMD) není něco, co bychom mohli „vyléčit“ přísností nebo tresty.
V dětském věku a během dospívání jsou poruchy pozornosti a hyperaktivita nejčastější psychickou poruchou – odhaduje se, že postihne kolem čtyř procent dětí. Hlavním příznakem je neschopnost koncentrovat pozornost na delší dobu. Člověk s poruchou pozornosti může a také nemusí být zároveň hyperaktivní. Ve skutečnosti může být naopak pomalý a nenápadný. Jen ta pozornost…
Nejen děti, i dospělí
Všichni tak nějak tušíme (a v případě rodičů dítěte s diagnózou LMD doufáme a horoucně se za to modlíme), že dítě „z toho jednou vyroste“. To je v zásadě pravda, část dětí dozraje a problémy se v dospělosti ztrácejí. Jenže to by bylo, aby tu nebylo nějaké „ale“. Asi polovina dětí si „klinicky významné“, to znamená výrazné, příznaky poruchy přinese i do dospělého věku. Ono se o tom moc nemluví, a když už, tak někde internetem proběhne poplašná zpráva o tom, jak jsou takoví „hyperaktivní dospělí“ nevhodní do manželství, protože jsou nespolehliví, přelétaví a kdesi cosi.
Ale žít se s tím dá
Jestli máte co do činění s takovým partnerem, anebo na vlastní kůži zažíváte, co znamená žít s poruchou pozornosti, neklesejte na duchu. Důležité je vědět, o co jde a co se s tím dá dělat, a případně se i obrátit na odborníka a probrat s ním, jestli by se nevyplatilo užívat nějaké léky, které mohou pomoci. Problémy, spojené s poruchami pozornosti v dospělém věku, se často úplně zbytečně považují za lenost, liknavost a tak dále… Dospělý s poruchou pozornosti to má prostě těžší a jeho okolí jakbysmet.
Je toho tolik…
Příliš mnoho podnětů. Kdo se v tom má vyznat? Už děti s LMD trpí tím, že jejich mozek jako by postrádal síto, skrz které filtruje, co je důležité a co ne. Nikdo nedokáže vnímat všechno, co se děje kolem něj. Všichni nevědomky vybíráme důležité podněty a těm věnujeme pozornost, zatímco to nedůležité se vůbec nedostane do našeho vědomí. Člověk s LMD tohle nedovede. Všechno je důležité, všechno vás dokáže zaujmout, rozptýlit, a to vyčerpává…
…jako na smrt!
Abychom si něco zapamatovali, musíme tomu věnovat pozornost. Jenže lidé s poruchou pozornosti mají právě s tím ten největší problém. Co si nezapamatují opravdu vědomě, často jako by ani „nepotkali“. Ztrácíte klíče jako na běžícím páse, neustále hledáte mobil, peněženku nebo hrnek s čajem, který jste měli před chvilkou v ruce? Když odložíte mobil a vědomě se nedonutíte se na to soustředit, máte jistotu, že si tuhle informaci za chvíli nevybavíte z paměti.
Co jsem to jenom…
Roztěkanost je dalším typickým znakem lidí s ADHD. Udržet soustředění je skoro nad lidské síly. Telefonujete a zároveň se vám v hlavě odehrává něco úplně jiného. Bavíte se s někým a ztratíte nit. Partner může mít pocit, že ho neberete vážně, protože mu doopravdy nenasloucháte. A v něčem bude mít pravdu. Udržet pozornost a zůstat u věci je strašně těžké, zvlášť když jde o dlouhou, nezáživnou činnost. Když už se to s vynaložením velkého úsilí povede a my se chvíli soustředíme, nesmí nás nikdo vyrušit. Od člověka s poruchou pozornosti nemůžeme chtít, aby rychle střídal pozornost. Nezkoušejte ho potěšit tím, že mu přinesete k počítači kávu, „aby se mu líp pracovalo“, nebo se „jen rychle zeptáte“, kde jsou dejme tomu rohlíky.
Co teď a co potom
Zmatenost a neschopnost „normálně“ plánovat je další typický příznak poruchy pozornosti. Jako každý rok i letos trávíte hodiny a hodiny hledáním důležitých dokumentů k daňovému přiznání. A to jste si dali závazek, že všechno bude včas a uspořádané! Nezavolali jste do školy, abyste omluvili nemocné dítě, a zase jste zapomněli na termín u lékaře. Pomoc!
Zítra je taky den
Lidé s poruchou pozornosti sami přiznávají, že jsou mistry v odkládání povinností. Není to ale lenost, jak by se to mohlo jevit na první pohled. Podvědomě se snaží vyhnout monotónní nebo nezáživné činnosti a obvykle se k tomu donutí až pět minut po dvanácté. Daňové přiznání po termínu, neustálé zmatky v placení složenek… Život člověka s poruchou pozornosti bývá často provázený trvalou úzkostí z blížících se termínů.
Tah na branku? Co to je?
Jestli něco člověku s poruchou pozornosti nejde, je to dotahování věcí do konce. Problémy, které vás trápily už ve škole, vás asi provázejí i v dospělosti. Těžko očekávat, že v práci pochopí, že věci dokončujete jen s obtížemi. „Normální“ člověk, když narazí na nezáživný, nudný úkol, který musí splnit, zatne zuby a hotovo. Člověk s poruchou pozornosti to (často) nedokáže, i kdyby mu hrozil vyhazov. Někdy radši onemocní. Řešením je najít takovou práci, která bude kreativní a bude přinášet pořád nové podněty, jinak se budete trápit a nadřízení nebudou chápat, co se děje.
Lidi s ADHD nijak nenadchnete, když jim slíbíte vzdálenou odměnu, a to platí pro děti stejně jako pro dospělé. Odložená odměna je nemotivuje, oni se potřebují motivovat předem.
Impulzivita a výbušnost
Někdy vybuchnete jako Etna, jindy to přejdete s úsměvem, a to jde o stejnou situaci. I tak se může projevovat porucha pozornosti. Nízká frustrační tolerance, jak se říká malé schopnosti zvládnout zátěž, se projevuje jako výbušnost a někdy i agresivita. Lidé s poruchou pozornosti bývají impulzivní, takzvaně „co na srdci, to na jazyku“. Říkají první, co je napadne, a přemýšlejí až potom, a někdy se do toho i sami zamotávají. Stejně jako děti, které často vyhrknou odpověď, aniž by počkaly na zbytek otázky, i dospělí bývají s věcmi často příliš rychle hotoví, a často to není zrovna příjemné ani jim ani ostatním.
Nuda je nepřítel vztahů
Sbohem lásko, musím dál… to je častý refrén lidí s ADHD. Tak jako ve všem, i ve vztahu se mohou začít rychle nudit, hlavně v tom klidném a stabilním, bez velkých emočních výkyvů a překvapení. Kromě toho i další doprovodné symptomy poruchy pozornosti (zapomětlivost, roztěkanost, výbušnost) mohou nabourávat vztahy nejen partnerské, ale i vztahy s rodinou a přáteli. Kdo to má vydržet…
Neklid a nervozita
U dětí, u kterých se poruchy pozornosti pojí s hyperaktivitou, je na první pohled jasné, o co jde. Dospělí se obvykle dokážou ovládnout, takže neskáčou a nešplhají po nábytku (i když mají sto chutí), ale jsou neklidní, chvíli neposedí a každou chvíli někam odbíhají. Mohou si okusovat nehty, mluvit rychle a skákat lidem do řeči (prostě to nemohou vydržet). Kroutí prstem vlasy, kývou se na židli, bubnují prsty do desky stolu, na židli pořád mění polohu. Možná k práci potřebují úplný klid bez vyrušování, ale k tomu, aby se přinutili k výkonu a vybudili se k aktivitě, musí si často dodat energii zvenčí – poslechnout energickou hudbu, jít si na chvíli zaběhat ven, nebo se aspoň projít po chodbě.
Jen nemuset čekat
Netrpělivost je další „nectností“ lidí trpících poruchou pozornosti. Nedokážete počkat, protože vydržet ticho, prázdno, nečinnost, to je nad vaše síly. Pořád se musí něco dít, jinak začnete být protivní, náladoví, unudění, nesnesitelní. Takové spořádané čekání ve frontě je pro vás děs a hrůza. Ne proto, že jste „rozmazlení“, ale proto, že to prostě nejde. Vyčkej času, jako husa klasu, to je moudrost, kterou by lidé s poruchou pozornosti nejradši vymazali z povrchu zemského.
Sklony k hazardování
Lidi s poruchou pozornosti často potřebují silné a nové, neokoukané podněty. Mívají sklon k hazardnímu chování. Impulzivita a špatný odhad vlastních možností je vede často k agresivní a riskantní jízdě autem. Vzrušení hledají v hazardních hrách, adrenalinových sportech, někdy i mimomanželských vztazích. Hlavně ne klid!
Souboj s časem
Chcete po člověku s LMD, aby chodil na schůzky včas jako švýcarské hodinky? Svatá prostoto! Chtít můžete, ale to je tak všechno. Cit pro vnímání času je jim vzdálený a nepochopitelný. Proč je to tak, na to se zatím nepřišlo. Jedno z vědeckých vysvětlení je, že možná žijí až příliš v přítomnosti. Každopádně u člověka, který úspěšně zvládá svůj hendikep, by vás nemělo překvapit množství zápisů v diáři a systém různě nastavených budíků, které ho upozorňují, že je čas něco udělat.
Tunelové vidění
Naopak přílišná koncentrace pozornosti je další potíž, se kterou se můžete setkat u lidí s poruchou pozornosti. Zní to divně, vždyť soustředěná pozornost je to, čeho se vám nedostává, ale ne, je to logické. Občas se stane, že vás něco „chytne“ a pohltí tak, že se dokážete soustředit jen a jen na to. Bohužel to obvykle nebývá nudný pracovní úkol nebo látka na zkoušku, spíš nějaké zajímavé hobby. A netrvá to dlouho…
Komentáře