Poprvé „hrál“ ve dvou letech – byl mladší verzí svého brášky Vladimíra, který ve slavném filmu skákal přes kaluže osudu navzdory. Jakoby se scénář opakoval – i v běžném životě je dnes Michal „mladší verzí svého brášky“. Už napořád…
Býval prý živé, nespoutané dítě, se kterým to rodiče neměli lehké. „Dokonce mě vyhodili ze školky, nevěděli si se mnou rady!“ A protože v té době už starší Vladimír často točil a jejich maminka ho musela doprovázet, dostal se s ní na natáčení i Míša – a role na sebe nenechaly dlouho čekat. „Tehdy tady hodně točily německé produkce, já byl modrooký blonďák, takže jsem se jim hodil.“
Chtěl být i Gottem
Tatínek stavební inženýr a nadšený sportovec, maminka reprezentantka v házené, dokonce členka vítězného týmu na mistrovství světa v roce 1957! Při sportu se poznali a později k němu vedli i oba syny, Vladimíra i o deset let mladšího Michala. „Smíchov, Malvazinky, Na Farkáně, to byl můj svět. Kousek od nás byl Motorlet a pak už jen pusto a prázdno, divoká příroda.“ Michal v jednom rozhovoru vzpomínal, že jako malý chtěl být popelářem, pak kosmonautem a také Karlem Gottem! Starší bratr ho měl občas na starosti a pečoval o něj – no, jako starší bratr: „Brácha si se mnou hrál s tím desetiletým rozdílem, takže ze mě vždycky dělal blbce. Ale hezky, ne zle. Já byl hrozně naivní…“
Postrachem konzervatoře
Po základní škole napsal do přihlášek dvě možnosti – konzervatoř a učební obor umělecký truhlář. „Mohl jsem dneska dělat krásný nábytek. Ostatně – brácha se málem vyučil na zedníka.“ Když se Michal přihlásil na konzervatoř, ti z pedagogického sboru, kteří pamatovali Vladimíra, který byl všechno, jen ne vzorný student, se upřímně vyděsili. A další léta jim, jak Michal jednou vzpomínal, dala za pravdu. „To byly pořád nějaké maléry…“
Kam dřív?
Po absolvování konzervatoře měl Michal veliké štěstí a starost zároveň: „Dvě první nabídky do angažmá přišly v jeden den. Jedna byla do Národního divadla, druhá do Činoherního klubu. Měl jsem je na záznamníku hned za sebou. Myslel jsem, že je to nějaký fór!“ Vzal telefon a raději si čísla u nabídek ověřil. Po poradě s Vladimírem se pak rozhodl šalamounsky: „Hostoval jsem v Národním a angažmá jsem vzal v Činoherním klubu. Byl jsem odkojený Divadlem Na zábradlí, kde brácha působil, což je divadlo malé formy, a to mi bylo blížší.“
Souboj s dislexií
Po odchodu z Činoherního klubu v roce 2008 už Michal Dlouhý do řádného divadelního souboru nevstoupil, je tzv. na volné noze. Pečlivě si vybírá co, kde a hlavně s kým by měl hrát, protože tvrdí, že pokud si zúčastnění sednou, je to na výsledku znát a on chce do práce chodit rád. Vloni mělo v Městských divadlech pražských premiéru představení Listopad, ve kterém hraje amerického prezidenta. Mimořádné je tím, jaké množství textu se musel Michal coby představitel hlavní role naučit. Tím, že je dislektik (porucha čtení), to bylo pro něj o to složitější. „Byla to zatím nejtěžší práce. Jsou tam dlouhé monology a také rychlé konverzace, kdy musí člověk bleskově reagovat.“ Kdy se učil? „Mám klid, když děti i manželka, usnou. To se zavřu na balkon a učím se do rána. Sousedi už si musí myslet, že tam sedí blázen. Někdy se člověk neovládne, přidá na hlase, a když jsou čtyři ráno…“ Dalším prubířským kamenem pak bylo pro Michala načtení Tolkienova Pána prstenů, nahrávka vyšla na CD. „Mám pocit, že jsem dokázal něco, v co jsem nejdřív vůbec nevěřil. Předcházela velmi dlouhá příprava a byla to strašná dřina. Byl jsem schopen natočit maximálně 20 stránek za den.“
Spřátelené umělkyně
První mediálně známou přítelkyní Michala Dlouhého byla herečka a zpěvačka Sabina Laurinová, druhou pak herečka a zpěvačka Lucie Vondráčková. S tou chodil na přelomu milénia tři roky a pak se v dobrém rozešli. Pár let nato spolu hráli hlavní role v představení Othello na Letních shakespearovských slavnostech a Lucie tehdy podotkla: „Máme spolu hezký shakespearovský vztah…“
Vzal si letušku
Manželkou Michala Dlouhého je bývalá letuška Zuzana. Jak se seznámili? „Při tenise. Hráli jsme s jejím tatínkem, který je tenisový trenér, a chyběla nám holka do týmu. Jeho napadlo, že by si s námi mohla zahrát Zuzanka.“ Vzali se v r. 2006 v Sydney během australské dovolené. Po roce přišla na svět Anička a tři roky po ní Karolínka. „Pomáhám pořád, a vůbec se za to nestydím – umím i šít! Ne jenom něco rozpáraného zašít, ale ušít oblečení! A protože jsem žil dlouho sám, tak umím i další domácí práce. Vařit, prát…“
Jsme jedna parta
Michal se pochopitelně snaží také pomáhat Petře Jungmanové s Vladimírovými synky. „Jsme jedna parta, jezdíme na chalupu a trávíme spolu prázdniny. Jezdíme pořád na to samé místo v jižních Čechách, kam jsme jezdili s rodiči už my jako děti. Spíme ve stanech, vaříme na ohni, všechny děti se na to hrozně těší. Těší se dokonce i Zuzka a Petra.“
Bráška byl geniální herec
Podle toho, jak Michal o zesnulém bratru Vladimírovi mluví, je zřejmé, že si ho vážil, že ho obdivoval, že ho měl moc rád… „Stačilo, aby přišel, dal mi knížku a řekl: Tohle si přečti. Hltal jsem to. A stejně jsem hltal jeho herectví, protože on byl geniální herec. Bráška je se mnou každý den.“
Michal Dlouhý (46) ve zkratce:
• Narodil se 29. září 1968 v Praze
• 1983–89 konzervatoř, 1989–2001 na volné noze
• 2001–2008 angažmá v Činoherním klubu, 2008 – dosud – opět na volné noze
• 2006 Letní shakespearovké slavnosti – Othello, 2007 tančil ve StarDance
• Filmy: např. Žabí princ, Sedmero krkavců, Ošklivá princezna, Oběti: Přepadení, Sametoví vrazi, Swingtime, Kajínek, Domina, Kulka pro Heydricha, Kandidát
• Seriály: např. Třetí patro, Přítelkyně z domu smutku, Sanitka 2, Cirkus Bukowsky
• Dabing: např. Keanu Reeves, Brad Pitt, Michael J. Fox
• Rodina: manželka Zuzana, dcery Anna (8) a Karolína (5); švagrová herečka a tanečnice Petra Jungmanová a synovci Jan a Jiří (děti zesnulého bratra Vladimíra)
• Má rád: vaření, dobré jídlo a pití, sport, jízdu na koni, cestování, chalupu v Českosaském Švýcarsku, rybník Kozák v jižních Čechách
• Bydlí v Praze na Smíchově
• Kde ho lze vidět: zadejte jméno herce na www.i-divadlo.cz
Co řekl o …:
… o dětech: „Z pozice otce mohu říct, že pro holky je táta princ. Když přijdu domů, je to nádherné vítání. Když přijdeme na návštěvu za bráškovými kluky, tak pozdraví a to je celé. Berou mě jako parťáka, když něco potřebují. Přitom jsme si blízcí, když slyší, jak na mě holky volají tati, občas jim to taky tak ujede.“
… o bratrově herectví: „Předtím bylo dané, že si přece nepolezeme do zelí. Ale jeho herectví bylo tak geniální, že nevidím důvod, proč ho nevyužít a nenabídnout divákovi. Teď ho konečně můžu vykrádat. Myslím, že k tomu mám jeho svolení.“
…o svém hraní: „Většinou se do toho položím tak, že celé hlediště úplně zkoprní a myslí jen na to, abych na jevišti neumřel. Když se dostanu do ajfru, létají třísky. Když přežiju, jsou nadšení a je jim jedno, že jsem hrál pitomě.“
… o vztahu: „Muž by měl ctít ženu jako ženu. A měl by jí to umět říct. Myslím, že gentlemanů je dost, ale chybí komunikace. A pojmenování věcí. Myslíme si, že je to automatické, že to je jasné, že máme rádi toho druhého, ale neřekneme to. A to je chyba. Přitom stačí to vyslovit, pochválit, to co druhý dělá, a máte padesát procent ze dne zalitých sluníčkem.“
Text: Helena Leitlová; foto: Herminapress, Bonton film a archivy divadel Rokoko, Kalich a ABC, České televize a Pavly Černé
Komentáře