Mistr slova! Několik generací tu rozesmál, tu nasměroval k zamyšlení. Autor či spoluautor písní, které zlidověly. Spoluzakladatel divadla, principál, textař, básník, zpěvák, herec…
… skladatel, dramatik, spisovatel, grafik, sběratel… Renesanční muž mnoha zájmů a dovedností, kterým se věnuje s pílí a entuziasmem i ve svých více než devadesáti!
Doma bylo v Klatovech
„V Klatovech jsem objevoval svět a život. Věděl jsem, jak je vysoká Černá věž, a všechno jsem jí poměřoval.“ Tatínek Jaroslav se vyučil truhlářem, hrál v kavárenském orchestru na housle a byl nadšeným loutkářem. Býval vztekloun i pábitel a bavič.
Maminka Růžena byla vlídná a tichá. Ráda zpívala a ráda se smála. Starala se o Jiřího a později i o jeho mladšího bratra Ondřeje. Jiřík s ní chodíval do kina, hlavně na grotesky. „Laurela a Hardyho jsem miloval!
Byli dospělí, a dělali větší voloviny než děti!“ Sám se naučil hrát na tahací harmoniku, skoro deset let chodil do houslí.
Praha, léta válečná…
Rodina se přestěhovala do Prahy, otec dostal místo na dráze. Bydleli na okraji města, Jiří začal chodit do školy. Když začala válka, bylo to pro kluka dobrodružné, ale rodiče se o něj báli, a tak ho poslali do Sv.
Jana pod Skalou, kde působila Kongregace školských bratří. Jiří tam prožil rok. Pak se vrátil, ale škola mu nešla, na gymnázium se nedostal, a tak šel na měšťanku.
Skautem v ilegalitě
Chodil do skauta a v roce 1943, během nacistického zákazu skautingu, složil skautský slib. „Gestapo zapečetilo klubovnu, ale skautíci tu pečeť sundali, vyndali vlajku, na kterou se skládal skautský slib, a zase tam tu pečeť přilepili.
Takže já jsem byl ilegální skaut a byl jsem na to strašně pyšný.“ V létě 1946 se pak na táboře dal Jiří dohromady s kamarádem Vilibaldem a utvořili komické duo. Jiří hrál na banjo a psal písničky i scénáře k výstupům. Byly prý strašné, ale kamarádi tleskali.
Z grafika muzikantem
Po válce rád poslouchal rádio, hlavně stanici American Forces Network Europe vysílající z Mnichova pro americké vojáky v Německu. Šlágry hned zkoušel textovat. Pak se dostal do Reklamních ateliérů BaR, po znárodnění Propagační tvorby. Tam potkal mj.
Františka Viktora Sodomu, grafika a muzikanta, který hrál na kytaru a zpíval. Jenže Jiří musel na vojnu. Když se vrátil, Viktor Sodoma a jeho paní už zpívali se skupinou, což byli dva kytaristé a harmonikář. Scházela basa.
Jiří si koupil kontrabas a naučil se na něj hrát. Vymyslel název Akord klub. Hráli v Redutě. „Dělali jsme si potěšení, zpívali jsme volovinky, třeba písničku Malý blbý psíček, nebo Půl párku v době, kdy byla běžná populární hudba velmi krotká.
Bylo to jiný a získalo nám to popularitu.“ Chodili tam Jiří Trnka, František Hrubín, Miloš Forman s Janou Brejchovou, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Miroslav Horníček… Ten přivedl právníka a klavíristu Jiřího Šlitra.
Suchého texty se mu líbily, ale navrhl, že by byla lepší původní tvorba. A složili spolu píseň Mister Rock a Mister Roll!
Dřevo principálem
Jiří Suchý pak s dr. Ivanem Vyskočilem založil Divadlo Na zábradlí. Po uvedení hry Kdyby 1000 klarinetů však dali Suchému najevo, že je jako herec neschopný! Napůl odešel, napůl byl odejit.
A už v dalším roce založil se Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem divadlo Semafor. Dne 30. října 1959 měla v divadélku Ve Smečkách (dnešní Činoherní klub) premiéru hra Člověk z půdy. Záhy však kritika hlásala, že hry nejsou vhodné pro pracující lid.
Důsledkem bylo to, že Semafor přišel o střechu na hlavou. Soubor pak krátce působil v Divadle Na Slupi, kde měla premiéru hra Jonáš a tingl-tangl.
Alfa plná podpisů!
Pak se Semafor nadlouho zabydlel v pasáži Alfa na Václavském náměstí. Diváci se hrnuli! Jenže na Štěpána roku 1969 se Jiří Šlitr nešťastnou náhodou otrávil svítiplynem… „Poprvé a naposledy jsem chtěl končit. Říkal jsem si:
To už nebude ono! Uvědomoval jsem si, že nebudu jeden, ale že budu jen půlka něčeho. Jenže pak jsem si řekl, že neudělám radost těm, co už čekali, až skončím.“ Za čas přišla na konkurz do Semaforu Jitka Molavcová.
„Přišla dívenka, úplně jiná, než ty ostatní. Stála, hrála na kytaru a bylo to ohromně silný. Navíc jsme zjistili, že je taky pěkně trhlá, že dokáže způsobit legraci!“ Za čas se stala událostí sezony Kytice.
V roce 1985 se Suchý vrátil k tématu Jonáše – on coby stárnoucí kabaretiér, Jitka Molavcová coby do něj zamilovaná uklízečka Melicharová. Úspěch! Jenže na počátku. 90. let přišli kvůli restituci a havarijnímu stavu budovy i o prostory v Alfě.
V tom suterénním sálku zůstalo třicet prochechtaných let! A také sloupy podél hlediště plné vzácných podpisů. První se tam podepsal Luis Armstrong! Jiří Suchý tvrdí: „Já neumím želet!“
Z Václaváku přes Karlín do Dejvic
Roku 1995 nabídlo Semaforu malý sál v podzemí Hudební divadlo Karlín. A za pár let vzala tuhle scénu voda. Ale nebyl to konec! Prvého října 2005 se Jiřímu Suchému podařilo otevřít nové divadlo Semafor v pražských Dejvicích. Hraje tam s úspěchem dodnes.
„Rozuměli jsme si ve všem…“
V roce 1960 se Jiří Suchý ženil! Vzal si kolegyni z Propagační tvorby, výtvarnici Bělu Novotnou. Paní Běla dělala pro Semafor kostýmy, výpravy, propagaci, navíc vyráběla gobelíny…
„My jsme si rozuměli absolutně ve všem, měli jsme stejné myšlení…“ První syn jim zemřel krátce po narození, druhý, Jakub, je fotografem. Od něho má Jiří Suchý dva vnuky, Adama a Vítka. Běla Suchá zemřela v roce 1986, na leukémii.
Bylo jí jen 47 let… Po dvaceti letech, v roce 2006, se Suchý oženil podruhé – vzal si o spoustu let mladší češtinářku Markétu. Nikdy spolu nebydleli a po šesti letech se rozvedli. Dnes žije Jiří Suchý ve vile v Praze na Ořechovce. V patře je doma on, pod ním jeho syn Jakub s rodinou.
Dvě věci už jsou sbírka!
Jiří Suchý napsal spoustu povídek, básní, textů. Rád kreslí, je autorem mnoha grafických listů. „Jsem zaujatý jenom tím a to je vzácný.
Při kreslení se snažím myslet jen na ty čárky…“ Sbírá cínové vojáčky, s nimiž si hrál jako malý, vojenské přilby, secesní pohlednice, památeční lžičky, mince, obrázky z poutí, staré fotografie a mnoho dalšího. „Mám úchylku:
Když se mi líbí nějaký předmět a pak objevím nějaký další podobný, tak už vzniká sbírka!“
Hvězdou festivalu!
„Mám ctižádost, aby to dobrý, co jsem napsal, mě přežilo,“ prozradil jednou Jiří Suchý. Před pár lety vystoupil na Open Air Festivalu Trutnov. Před tisíci mladých diváků zazpíval Pramínek vlasů a Jó, to jsem ještě žil. A celé hlediště zpívalo s ním.
Pan Jiří Suchý má aktuálně na repertoáru deset her, přičemž v programu Semaforu na březen bylo hned šest z nich! „No, nejsem zrovna mlád…,“ připouští s úsměvem. Klobouk dolů a pevné zdraví!
