Postupná demence se ztrátou paměti a tím i osobnosti je jedním z největších strašáků vyššího věku. Za tímto obrazem se však někdy skrývá i jiná nemoc – a ta je léčitelná.
Že jste o něčem takovém ještě neslyšeli? To je právě ten problém, ani lékaře vždy nenapadne prověřit, zda postupně se rozvíjející demence u lidí nad 60 let věku náhodou není projev jiné než Alzheimerovy choroby. Přitom na rozdíl od té existují pro prokázání jejího „dvojníka“ diagnostické metody s jednoznačným výsledkem.
Čím dříve, tím lépe
Vyšetření je důležité hlavně pro lidi, u nichž je rozvoj těchto příznaků teprve na počátku. Pak jsou totiž léčitelné i úplně vyléčitelné. Naproti tomu u pokročilejší demence je návrat k předchozímu stavu mnohem obtížnější, někdy jen částečný a někdy nemožný. Přitom je tato nemoc, které se říká normotenzní hydrocefalus, poměrně častá, ale mnohdy neobjevená. Přesná čísla proto neexistují, jen odhady, ale uvádí se, že prý postihuje až deset lidí z tisíce, což je obrovské množství. Mezi pacienty s demencí prý tvoří asi jednu desetinu, z té je ale jen asi 10 % správně diagnostikováno. V horším případě je pak nemoc objevena až posmrtně, takových nálezů v případě této neléčené demence je prý kolem dvaceti procent, ale posuzování nálezu není vždy jednoznačné. Každopádně jde jen v ČR o tisíce lidí, kteří dostali nálepku Alzheimer chybně a při správné a včasné léčbě by se mohli vrátit zpět do života.
Co je to za nemoc?
Hydrocefalus je označení pro hromadění tekutiny mezi mozkem a lesnou. Kost nepovolí, a tak musí ustoupit mozková tkáň. Právě její utlačování je příčinou poškození. Konkrétně jde o mozkomíšní mok, který přestává pravidelně cirkulovat a vstřebávat se zpět do krve. Proč k tomu dochází, to se obvykle nepodaří zjistit. Každopádně následkem výpadků cirkulace je stále větší objem tekutiny, která se městná v mozkových komorách. V těchto místech pak tlak na mozkovou tkáň, nejprve jemný, stále narůstá. To vyvolá první potíže, mozek nepracuje tak jako dříve. Rychlost zhoršování je individuální. Ve starším věku je mozková tkáň poddajnější, proto je postup nemoci výraznější. Objevit se může ale i u mladších lidí.
První příznak: klopýtání
Utlačená mozková tkáň má omezenou možnost řídit něco dříve tak samozřejmého, jako jsou automatické pohyby. Nejnápadnější je změna chůze. Nemocný je najednou při chůzi nejistý, šourá se, klopýtá, pohybuje se pomalu a vrávoravě, přidržuje se stěny. Nemocný i jeho okolí to obvykle přičítají zhoršující se kondici ve vyšším věku, někdy padne podezření na Parkinsonovu nemoc, ale na rozdíl od té zde chybí třes.
Potíží přibývá
A ty bohužel okolí i postiženého přesvědčují o tom, že je to prostě „stáří“. Paměť začíná čím dál výrazněji vynechávat, zhoršuje se soustředění při běžných činnostech, stále obtížnější je zvládání každodenního života. Klesá zájem o okolí i o dřívější záliby, stále výraznější je netečnost. Nepříjemný je nástup inkontinence. Ta je pro normotenzní hydrocefalus dost typická, i když nemusí trápit každého z postižených. Každopádně nejpozději v tomto okamžiku byste měli svého blízkého, který má podobné potíže, odvést na neurologické vyšetření.
Jak vypadá vyšetření?
Podezření na normotenzní hydrocefalus musí posoudit neurolog. Ten pak napíše doporučení na speciální vyšetření na počítačovém tomografu nebo magnetické rezonanci. Cílem je zjistit, zda se skutečně prostory mozkových komor rozšířily. To by ukázalo na jejich přeplnění mozkomíšním mokem. Při potvrzení následují další vyšetření, pro nás jako pacienty nepříjemnější než ta předchozí. Provádějí se při kratší hospitalizaci na neurochirurgii. Jejich cílem je upřesnit problém, který způsobuje, že mozkomíšní mok neodtéká zpět do krve. Pomocí sondy se sleduje tlak moku v páteřním kanálu, kromě toho se tekutina také odebírá na laboratorní vyšetření.
Konečně operace
Při potvrzení diagnózy pak následuje operativní zavedení stálé sondy (říká se jí shunt), která bude odvádět přebytečnou tekutinu z mozkových komor. Je to jednoduché a účinné řešení. Vývod je obvykle do břišní partie, kde se mok bez problému vstřebává. Pro nemocného i jeho blízké je výsledek operace často velkým překvapením, všechny příznaky nemoci začnou rychle ustupovat, v nejpříznivějších případech beze stopy zmizí. Nemocní si pak předchozí dobu vybavují spíš mlhavě a jako tíživý sen. Chůze je stejně hladká jako před nástupem potíží, zvládání každodenních povinností je opět v pořádku.
Každé zlepšení pomůže
Může se stát, že se po odčerpání nadbytečného mozkomíšního moku nedokáže dříve utlačená mozková hmota dokonale zregenerovat. Pak se některé příznaky jen zčásti vylepší, ale i to znamená pro nemocné velkou úlevu. Bez operace by se demence i schopnost ovládat tělo stále zhoršovaly.
Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock
Komentáře