S herečkou Ivanou Jirešovou jsem se sešel ve foyeru pražského Divadla Broadway. Nevyhýbala se žádné otázce, naopak, na všechny odpovídala se šarmem a vtipem.
Před několika lety jste vyměnila bydlení v centru Prahy za klidnější na jejím okraji. Když to hodnotíte s odstupem času: Bylo to dobré rozhodnutí?
Absolutně, ale tím jsem si byla jistá už od začátku. Jsem introvert, takže hledám především klid. To, že jsem se takhle stěhovala, bylo dáno především finančními možnostmi, protože jsem si to dlouho nemohla dovolit.
Podle čeho jste váš dům vybírala?
Byla jsem limitována financemi, tím, na co jsem mohla dostat hypotéku, takže jsem půl roku objížděla všechny lokality, které připadaly do úvahy. Věděla jsem ale, že nechci do satelitního městečka. V Hájku jsem našla projekt, který byl navázán na starou zástavbu, nebylo to vymyšlené místo na poli, jsou tam i starousedlíci.
Tím vás Hájek okouzlil?
Samozřejmě, ta vesnička má prostě svého ducha. Navíc mám z jedné strany domu krásné staré borovice a mohu tak pozorovat ptáčky, jít na procházku, nebo si zaběhat, sednout si trávu… prostě cítím se tam dobře.
Dům jste si navrhovala sama?
Ne, to ne. Je to developerský projekt, ale když se začalo stavět, tak jsem si o některé změny řekla. Třeba kde mají ostatní koupelnu, tam jsem nechala zvětšit kuchyň, dát více oken, kotel jsem nechala dát dolů, nahoře by byl příliš hlučný. Pár změn jsem tedy udělala a jsem za ně ráda.
Vnitřní zařízení je práce architekta, nebo vaše?
Moje. Vím, co mám ráda, na to nikoho nepotřebuji. Zařizuji se z věcí, které mne nějak osloví. Ke každé mám svůj vztah, není to, že by mi architekt něco naimplantoval nebo řekl, že tahle barva se ke mně hodí. Doposud jsem zatím nepřemýšlela, aby mi do mého bydlení zasahovala nějaká cizí osoba.
Jaké barvy u vás převládají?
Určitě bílá, také hnědá, ta je jako barva dřeva.
Co ve svém bytě považujete za nejoriginálnější, na co jste opravdu pyšná?
Jsem pyšná na změny, o nichž jsem už hovořila. A protože ráda cestuji, tak si občas něco přivezu. Třeba starý lustr z Egypta. Po babičce zase mám tereziánský lustr, já to prostě tak nějak míchám. Mám zábradlí udělané na míru od uměleckého kováře….
Je o vás známo, že jste propadla zdravému životnímu stylu. Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Tak to vám neřeknu. Navíc poslední měsíce nemám čas se zdravé stravě věnovat. Miluji ale polévky, dobré vývary, v Ecuadoru jsem si dala i hovězí steak. K snídani mám ráda chleba, který mi peče maminka. Zbožňuji ovoce, zeleninu už méně.
Bez čeho se v kuchyni neobejdete?
Bez trouby. Hodně peču, ale dělám v ní třeba i guláš. Troubu tedy využívám a pak také vietnamský hrnec na rýži. Z něho je rýže úplně jiná než z obyčejného hrnce.
Stále máte doma malý zvěřinec?
Až tak velký není, už jenom dvě kočičky a venku v jezírku rybičky, želvu a morče už nemáme. V zimě krmíme ptáčky a čtrnáct dnů v měsíci máme psa, to když s ním přijede maminka.
Jak vypadá vaše pohoda? Káva na terase při východu slunce?
To záleží na ročním období. Úplně nejvíc miluji podzimní večery, když je venku zima a v domečku teplo, to popíjím bylinné čaje a čtu si. Rána jsou taková, že většinou pospíchám, moc si je neužiju. Ale když jsou prázdniny, tak ráda snídám na terase, dám si kávu a poslouchám ptáčky, kterých je u nás hodně.
Co vám pomáhá, když vás někdo zklame?
Vždycky mne zklidní jóga. Ale čím jsem starší, tak vím, že s některými věcmi není třeba ztrácet čas. Záleží také na tom, jestli člověk zklame vědomě a záměrně, to mne pak samozřejmě mrzí. Pokud nevědomě, je to jiné.
Předpokládám, že jóga je pro vás taková ta životní danost… Jak dlouho ji již cvičíte?
Už to bude jedenáct let. Když jsem pracovala jako redaktorka časopisu Harper’s Bazaar, tak jsem měla za úkol ji vyzkoušet a napsat o ní článek. To byl první kontakt a už jsem u ní zůstala.
V říjnu jste se vydala na dobrodružnou cestu do Amazonie. Co vás k tomu vedlo?
Podívat se do míst, kam bych se s cestovní kanceláří nikdy nedostala, byla pro mne samozřejmě velká výzva.
Co jste si vzala s sebou z domova?
Akorát olejíček, kterým jsem se tam potírala, a polštářek ve tvaru srdíčka, na němž jsem usínala a na závěr jsem ho darovala místním.
Jak jste tam bydleli a čím jste se živili?
Bydleli jsme ve stanech přímo uprostřed džungle. Všechno pro nás bylo profesionálně připravené…mám na mysli stany, ochrannou plachtu proti velkým dešťům, skvělý „palmový” záchod a dostatek dobrého jídla a vody. Byli jsme daleko od civilizace, takže nám místní rodina o třech lidech vařila z nakoupených ingrediencí, především připravovali maso. A i když normálně příliš nejím vepřové, tam jsem se jím pěkně cpala:).
Nebála jste se ochutnávat místní jídla?
Kdo se bojí, nesmí do lesa :). Moc mi chutnaly banány připravované naslano a yucca.
Byl s vámi rybář Jakub Vágner. Ten vám žádnou rybu neulovil?
Jakub ryby nejí. A lovil samé vzácné ryby, takže ty jsme zase pouštěli zpátky do vody, což byl takový velmi příjemný pocit. Akorát kvůli jedné mé krásné fotce s velkým rejnokem jsme ho zabili a snědli. A musím říct, že nám všem chutnal!
Ivana Jirešová ve zkratce
NARODILA SE: 15. července 1976 v Písku.
VYSTUDOVALA: Státní konzervatoř v Praze.
KARIÉRA: Po absolvování konzervatoře získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, nyní působí v několika pražských i mimopražských divadlech. V televizi je známá zejména ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.
OCENĚNÍ: V televizní anketě Tý Tý 2006 byla zvolena Objevem roku.
RODINA: Je vdaná za herce a hudebníka Viktora Dyka. Z předchozího vztahu má devítiletou dceru Sofii.
Foto: Herminapress, Nextfoto
Komentáře