Při angíně a chřipce horečka nikoho nepřekvapí. Jenže co když si naměříte 38 °C a jinak vás nic netrápí?
Asi ve čtvrtině případů horečky neznámého původu se příčina údajně nikdy nenajde. Lékaři ze všeho nejdříve hledají známky skrytě probíhající zánětlivých onemocnění, pak i dalších diagnóz, které využívají některý z mechanismů těla ke zvýšení teploty.
Jak vlastně horečka vzniká?
Při infekčních onemocněních je horečka jednou z metod imunitního systému, jak porazit množící se mikroby. Ty jsou totiž přizpůsobené obvyklé teplotě lidského těla. Stačí ale malé zvýšení, aby se jejich životní podmínky dramaticky zhoršily.
Proto vynakládá imunitní systém tolik úsilí, aby tělesnou teplotu zvýšil. Využívá k tomu několik mechanismů. Především dokáže produkovat určitý typ obranných látek zvaných pyrogeny.
Ty pomáhají zvýšení teploty na hodnoty, za nichž imunita rychleji likviduje nepřítele.
Pomáhá i třesavka
Účinek pyrogenů podporuje tělo ještě dalšími metodami, sloužícími k nárůstu teploty. Především se omezí prokrvení podkoží, čímž se sníží odvádění tepla kůží. Proto je také při horečce kůže chladná.
Současně se začnete třást, což není následek vysoké teploty, ale naopak příčina – svaly jsou totiž nejvýkonnějším producentem tepla v těle a třesem ho intenzivně vyrábějí.
Kromě svalů ke zvýšení teploty přispívají i játra, která jsou i v normálním stavu nejteplejším orgánem těla.
Kdy už horečka škodí?
Zatímco teploty mezi 39 °C a 40 °C pomáhají imunitnímu systému efektivněji zakročit proti infekci, hodnoty nad 41 °C už ohrožují život. Tělesné procesy jsou totiž nastaveny na 37 °C a už při vychýlení o několik málo stupňů přestávají správně fungovat.
To nejmenší, co hrozí, je dehydratace, ale i ta může být nebezpečná, zejména u starších lidí. Současně se zvyšuje pravděpodobnost srdečních a oběhových problémů a narůstá sklon k tvorbě krevních sraženin, které mohou ucpat cévy.
Takto vysoká teplota narušuje také fungování nervového systému, což se projevuje závratěmi, halucinacemi i jinými výpadky vnímání.
Periodické horečky
Někdy se horečky bez příčiny vracejí nebo se objevují v cyklech. Stává se to u dětí, u nichž je ovšem velká pravděpodobnost, že tato potíž s růstem beze stopy zmizí.
Horečka je tu jen následkem chybné imunitní reakce a obvykle ji doprovází zánět v nosohltanu, na krčních mandlích nebo v ústech, aniž by se prokázal infekční původ.
Periodické horečky se mohou objevit i u dospělých, ale tam už není velká naděje na spontánní ústup. Zvýšená teplota je v tomto případě signál, že se v těle rozvíjí nebo už rozvinula porucha imunitního systému.
Ten napadá různé tkáně a způsobuje v nich chronické záněty. Projevy mohou být různě výrazné, záleží na rozsahu a místě zánětu. Příčinou jsou mutace genů, takže stejné potíže mohou – ale nemusí – mít i předci nebo potomci.
Bohužel u geneticky podmíněných poruch je léčba obtížná. Cílem je spíš kontrola projevů, jejich mírnění a předcházení komplikacím. Obávaným následkem je především usazování bílkovin v postižené tkáni, které ji dále poškozují.
Periodicky se opakující horečka může být v tomto případě prvním varujícím signálem, že se v těle děje něco vážného.
Bolavé klouby
Nejčastějším typem geneticky podmíněných autoimunitních onemocnění jsou právě revmatické kloubní potíže. Horečky sice pro ně nejsou vysloveně typické, ale objevit se mohou.
Pokud tedy trpíte artritidou nebo jinými revmatickými potížemi a objeví se u vás horečky bez vysvětlení, pak stav zkonzultujte se svým revmatologem. Nápadné a pro autoimunitní nemoci typické je rovněž nevelké, ale trvalé zvýšení teploty nad 37 °C.
Záhadné kolagenózy
Mnohem méně známé, ale též autoimunitního původu jsou choroby označované jako kolagenózy. Název vyjadřuje jejich podstatu – určité složky imunitního systému útočí cíleně právě na kolagen a další tzv. pojivové tkáně.
Ty máme v těle v mnoha různých partiích, takže záněty se také mohou ozvat takřka kdekoli. Mohou napadat klouby, sliznice, ledviny, cévy, kůži, ale třeba i srdce, což může vést i k velmi vážnému stavu.
Zvýšená teplota bez příčiny opět může být jedním z prvních varujících znamení, že se takové chronické onemocnění rozvíjí.
Pro představu, může se tak hlásit například systémový lupus, závažné vnitřní onemocnění postihující v drtivé většině jen ženy, nebo zánětlivé onemocnění svalů.
Záněty cév
Při opakovaných horečkách bez příčiny ověřují lékaři také eventualitu, že příčinou může být zánět cév. V tomto případě nenese vinu zvýšená hladina cholesterolu, tady na cévní stěny útočí imunitní systém a vyvolá zánět.
Zánětlivá partie oteče a zbytní, čímž se zmenší průměr cévy. Prokrvení tkání, které na této partii závisí, je tedy omezené, což může způsobit další škody. Postižené orgány, svaly nebo podkoží trpí nedostatkem kyslíku a živin.
V zúžených cévách také narůstá riziko, že je zcela ucpe krevní sraženina. Zánět se ale může naopak rozvíjet tím způsobem, že cévní stěnu ztenčí. V krajních případech na ní vznikne výduť, která je vysoce nebezpečná, neboť může kdykoli prasknout.
Nádory a hormony
Mnohé nádory produkují látky, které ovlivňují mozkové centrum pro udržování tělesné teploty, a ta pak stoupá. Nejčastěji se tak projevuje akutní leukémie a další nádory lymfatického systému.
Tělesnou teplotu ale mohou zvýšit i hormonální poruchy, typicky se to stává při nadměrné činnosti štítné žlázy. I to je mimochodem autoimunitní onemocnění.
Nadprodukce hormonů urychluje spalování energie v takové míře, že teplota může stoupnout na 38 °C, a to za výrazného pocení.
Tip: Jaký sprej proti rýmě?
„Při výběru je velmi důležité neřídit se pouze rychlou účinností, ale přemýšlet i nad tím, čím zatěžujete své tělo,“ vysvětluje lékárnice PharmDr. Gabriela Medvecká.
Většinu nosních sprejů lze užívat jen po omezenou dobu, protože si na ně tělo vytváří závislost.
„Velká část těchto přípravků také není vhodná při vysokém krevním tlaku, glaukomu nebo při užívání řady léků proti depresi a hyperplazii prostaty.“ Vhodnou přírodní alternativou je nosní sprej v podobě hypertonického roztoku (např. Humer Sinusitis), který obsahuje glycerol a výtažky z rostlin.
Podporuje tvorbu nosního sekretu a přírodní cestou pomáhá ničit bakterie a viry. „V novějších přípravcích jsou ještě další účinné složky, jako např. olej z čajovníku, jenž je nejsilnějším přírodním antibiotikem,“ doplňuje Medvecká.
Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock