Z kohoutku, lahve nebo filtrovanou?

Kolem vody, kterou pijeme, panuje dost mýtů. Je lepší pít vodu rovnou z vodovodu, nebo ji upravovat filtrem? Anebo raději věřit plastovým lahvím?

Voda v PET lahvích někdy budí rozporuplné reakce. Její výrobci vedení přirozenou snahou prodat co nejvíc pochopitelně varují před možnými zdravotními riziky pití vody z vodovodu a podtrhují naprostou čistotu jejich zdrojů. Výrobci minerálních vod navíc oprávněně upozorňují na obsah rozpuštěných minerálů, který je v kohoutkové vodě skutečně obvykle nižší. A kromě toho samozřejmě zdůrazňují její chuťové vlastnosti.

Kohoutek, nebo lahev?

Nicméně se nedá jednoznačně říct, že voda z plastové lahve je chutnější, kvalitnější a zdravější než ta, kterou si natočíme za pár haléřů z kohoutku. Ve skutečnosti výsledky výzkumů vycházejí z hlediska zdraví a bezpečnosti nastejno. Jak balená, tak kohoutková voda mohou být za určitých okolností zdravotně závadné. S trochou nadsázky by se dalo říct, že ta kohoutková šetří naše zdraví tělesné, protože si nestrhneme záda při přenášení těžkých lahví, a duševní, neboť nás ušetří stresu z toho, kolik jsme zase za měsíc propili peněz.

Voda se kontroluje

Kvalita vody z kohoutku se testuje nejen přímo ve vodárně, ale také po cestě a na mnoha místech přímo v domácnostech, které se vybírají náhodně. Tím je téměř zaručeno, že voda, která teče z potrubí, je kvalitní a zdravotně naprosto v pořádku. „Téměř“ proto, že kvalitu vody kromě její úpravy a dopravy až k domu ovlivňují i rozvody přímo v domě, resp. v bytě. A za jejich kondici už vodárny žádnou odpovědnost nenesou a ani ji nemohou nijak ovlivnit.

K pití jen studená

Kvalita kohoutkové vody se může zhoršovat hned z několika důvodů. Voda by neměla v potrubí stát moc dlouho, jinak se ohřeje a teoreticky by se v ní mohly pomnožit mikroorganismy. (Stojí-li voda příliš dlouho, vytvoří se v trubce nehezký slizovitý povlak.) Proto bychom měli vodu vždy trochu odtočit – jakmile teče chladná, máme jistotu, že v trubce nebyla dlouho a neztratila nic ze své kvality. K pití i na vaření bychom měli používat jen vodu studenou, teplá kohoutková voda by se měla používat jen na mytí, ne ke konzumaci.

Pozor na nepoužívaný kohout

Za případné problémy s kvalitou kohoutkové vody si ale obvykle můžeme sami. Buďme upřímní, kolikrát jste důkladně čistili sprchovou hlavici a perlátor ve vodovodních bateriích? Další komplikace může nastat v případě, že se některá část vodovodního potrubí ocitla takříkajíc na slepé koleji, respektive že je velmi málo využívaná, a voda tudy neproudí. Stagnující voda se může začít kazit. Stát se to může třeba v případě, že máte z vodovodu vyvedený kohoutek na zahradu, který moc nevyužíváte. I taková věc se ale dá řešit.

Tip: Vodu, která v potrubí stagnuje déle než 4 hodiny, bychom neměli používat k pití ani přípravě kojenecké stravy.

Rizikové místo: rozvody

Je tu ale ještě jeden zádrhel, a ten může být závažnější: nekvalitní rozvody vody v domě. Máte-li pocit, že potrubí není v pořádku, bylo by dobré nechat si zkontrolovat kvalitu vody, která z něj teče. V některých případech bude opravdu bezpečnější pít vodu balenou, což platí hlavně pro malé děti a těhotné ženy. Neměli bychom používat vodu, která v potrubí stála dlouho: mýt bychom se měli raději večer, ne brzy ráno, kdy ještě není odtočená sousedy, vodu na vaření nebo pití důsledně odtáčet, dokud nepoteče chladná.

Tip: Kromě toho, jste-li alergičtí na nikl, nepijte ani se nemyjte ve vodě, která dlouhou dobu stála v pochromovaném vodovodním kohoutku. Může obsahovat velké množství niklu a vyvolat alergickou reakci. V takovém případě vodu pokaždé odtočte (stačí množství odpovídající jedné sklence).

Balená voda patří do chladu

Ani s balenou vodou se nemusíte vyhnout potížím. Aby byla voda opravdu v pořádku, měli bychom zkontrolovat nejen dobu trvanlivosti. Kupujeme vodu co nejčerstvější, protože čím déle v lahvi stojí, tím větší riziko, že se do ní vylouhuje něco z víčka nebo obalu. Navíc by voda měla stát v chladu a temnu, a to bývá někdy problém. Zádrhele nastávají nejen u koncového prodejce (o tom, že bychom vodu neměli nechat stát na sluníčku v autě za letního vedra nemluvě). Než se dostane z velkoskladu do stánku s občerstvením, projde voda často netušenými útrapami…

Tip: Abychom si potíže nepřivodili sami, rozhodně bychom neměli pít přímo z lahve (respektive neskladovat vodu, kterou jsme „ocucali“, a už vůbec ne v teple). Otevřená lahev patří do chladničky a strávit by v ní měla maximálně 3 – 4 dny.

Sycená nebo nesycená?

Sycená voda má své výhody i nevýhody. Oxid uhličitý ve vodě prodlužuje trvanlivost, a také proto se do vody přidává. Kromě toho prokrvuje sliznici úst, a tím přináší pocit osvěžení. To má samozřejmě i svou stinnou stránku, protože pocit, že jsme uhasili žízeň, se dostaví dřív, ačkoliv naše tělo by ještě trochu vody potřebovalo. Můžeme tak pít míň, než je třeba. Oxid uhličitý může u lidí s citlivým žaludkem způsobovat problémy, někomu se kvůli rozpínání plynu v žaludku může i hůř dýchat.

Tip: Kolik oxidu uhličitého do těla dostaneme, záleží na tom, jak pijeme. Kdo pije hodně bublinkové vody najednou a ve velkých doušcích, zbaví se nadměrného plynu v žaludku sice nespolečenským, ale zdravým odříhnutím, na rozdíl od toho, kdo jen ucucává. Malé děti, diabetici a kardiaci by se sycené vodě měli vyhýbat.

Voda z barelů

Voda ve velkých kanystrech by neměla zůstat déle než tři dny. Ve velké firmě, kde se vyčerpá raz dva, by to neměl být žádný problém. Zato stojí-li barel v domácnosti čtrnáct dní, voda v něm už může být dávno kontaminovaná. Navíc je nutné celé zařízení pravidelně čistit, jinak se v něm začnou množit nepříliš přátelské mikroorganismy. Za takové osvěžení bychom nakonec mohli zaplatit nepříjemnými zažívacími obtížemi.

Čistá voda s filtrem

Kdo nechce pít vodu z kohoutku, třeba proto, že má pocit, že je v ní moc chlóru (což je ale v podstatě minulostí), a zároveň nechce nosit vodu v lahvích, může uvažovat o koupi vodního filtru. Ten dokáže zlepšit kvalitu vody a odstranit z ní i některé nežádoucí látky. Je ale nutné si vybrat mezi nádobovým filtrem (konvice, která pojme 1- 2 litry vody, kterou upraví za 5 – 10 minut), filtrem, který se připevňuje na koncový kohoutek, nebo filtrem, který namontujete hned na vstupu potrubí do domu.

Tip: Na cesty třeba do zahraničí, kde si nejsme jisti kvalitou místní vody, si můžeme pořídit láhev se zabudovaným výkonným filtrem. Ten dokáže vyrobit pitnou vodu i ze špinavého potoka nebo hotelového potrubí. Taková lahev se vyplatí hlavně rodičům malých dětí.

Text: Kateřina Rodná

Foto: Shutterstock