Muzikant odkojený pražskou Hanspaulkou, který neumí noty. Více či méně plnoštíhlý – to jak kdy – usměvavý chlápek, který má v krvi boogie-woogie, nejraději hraje blues a rád poslouchá jazz. Textař a herec, jehož popularita po létech v ústraní nejspíš právě kulminuje.
Začněme od dědečka Josefa. Za 1. sv. války vstoupil v Rusku do legií a své zážitky později popsal v mnoha románech. Stal se významným spisovatelem, je např. autorem Hlídače č. 47, který byl zfilmován s Karlem Rodenem v hlavní roli.
Josef Kopta si pak nechal postavit v Praze na Hanspaulce dům. Později v něm žili jeho synové – Petr, básník a překladatel, a Pavel, básník a textař.
Pavel Kopta např. otextoval slavné písně Lásko prokletá, Petr a Lucie a nebo Milord pro Hanu Hegerovou, je ale také autorem textů k titulním písním filmů Saxana nebo Pane, vy jste vdova. Dnes v tomto domě žije s rodinou Josefův vnuk a Pavlův syn Václav.
Jablko nepadá daleko…
„V našem baráku bylo literární podhoubí vždycky. Ale já jsem nezačal psát, abych se podobal tátovi. Já jsem chtěl konkurovat chlapíkům z Hanspaulky, jako byli Ivan Hlas, kluci z YoYo Bandu, Petar Introvič, Ondřej Hejma… To byla síla, co mě k tomu zahnala.
Když mi bylo dvanáct třináct, psal jsem strašně vyžilé texty plné ženských a chlastu.“ Přitom znal ty písně jen z druhé ruky, protože jeho samotného tehdy do místní legendární hospody Houtyš, kde zmiňovaní muzikanti hráli, ještě nepustili. „Já v 16 letech vypadal na 12!“
Z piana dělal reparát
Jako kluk se začal učit hrát na piano, ale neměl štěstí na učitelky. Dokonale mu seriózní výuku znechutily. „Mrzí mě to, vím, že bych na to měl.
Vím, že kdybych měl tenkrát lepší vedení, měl bych dnes lepší techniku, lepší harmonické znalosti, improvizační možnosti. Dneska všechno musím naposlouchat, nehraju podle not. Na konzervatoři jsem pak měl z piana reparát. A to jsem byl jediný, kdo uměl hrát!“
Nezbylo, než jít na herce
O tom, že se stal hercem, rozhodla jednak jeho učitelka v lidové škole umění, která rozpoznala v klukovi, který rád šaškoval a nestyděl se, talent, a pak matematika. Přesněji to, že na konzervatoři nebyla. Václav si s ní totiž na základní škole nerozuměl.
A protože na hudební oddělení by ho nevzali – „Já jsem mohl na piáno maximálně tak balit holky na mejdanech.“ –, tak herectví byl kompromis.
Nejlepší divadlo je autobus!
Jenže jeho prý tenkrát divadlo nijak zvlášť nezajímalo. Jeho zajímaly autobusy! Každý pátek ho rodiče posílali z Prahy na chalupu v Libochovicích a on si vytvořil z řidičů těch autobusů modly. „Táta byl úspěšný básník a textař.
Dalo by se čekat, že jeho syn bude dělat něco smysluplného.
Jenomže Vašík jezdil městským autobusem z konečné na konečnou, celé hodiny stál u tyče a čuměl autobusákům přes rameno.“ Doma v podkroví si vyrobil model kabiny autobusu, volant, blinkry, pedály, zavírání a otvírání dveří.
A pak zasedl a „jel“, několik hodin, celou směnu. Prý kvůli své vášni dokonce chodil za školu!
Napodoboval zvuk autobusu, rozjíždění, jízdu, brzdění… „A protože jsem už jako dítě všechno dělal pořádně, chodil jsem do ,práceʻ upravený a na čas podle sestaveného jízdního řádu. Vymyslel jsem si vlastní linky a zastávky.
Při řízení jsem poslouchal rádio a kouřil, cestou zdravil kolegy a poctivě vyplňoval knihu jízd… No a v době, kdy jsem měl dělat přijímačky na konzervatoř, jsem po všem tom hučení sotva sípal. Máma mě vzala k foniatrovi a ten chtěl vidět, jak to dělám.
Tak jsem tam seděl na křesle a dělal hmmm, hdrrr…“ Na škole pak byli jeho spolužáky např. Michal Suchánek, Sagvan Tofi nebo Luciana Krecarová (Anna K.).
Semafor, to je deviza!
Stálým členem divadla Semafor se stal už v r. 1986, rok před absolutoriem. V pátém ročníku připravili absolventské představení s písničkami 60. let. Bylo to prý trochu divadlo, tanec, zpěv, Václav hrál na piano a zpíval.
„Pan Suchý se přišel podívat, líbilo se mu, jak hraju boogie-woogie, a nabídl, abych se přišel ukázat taky Ferdinandu Havlíkovi. Z toho jsem byl nadšený!“ V Semaforu pak začal v představení Jonáš dejme tomu v úterý a zůstal přes třicet let.
„Atmosféra Semaforu, jeho poetika a přátelství – to jsou devizy, které stojí za to!“ V posledních letech se po „gentlemanské dohodě“ s Jiřím Suchým spolupráce rozvolnila a Václav Kopta dnes hraje hned na několika pražských divadelních scénách.
Od machra po šéfa policajtů
V povědomí filmových a televizních diváků asi navždy zůstane Radkem Převrátilem ze Sněženek a machrů. Bylo mu sedmnáct, neuměl lyžovat, jezdil za něj dubl. „Byl jsem tam spíš jako zdobítko.
K lyžím jsem dodneška pořádně vztah nenašel.“ A jak na natáčení vzpomíná? „Na horách jsme si užívali, protože jsme byli tři měsíce od rodičů.
Natáčení nás v tom věku ani moc nezajímalo, v podstatě nás zdržovalo od permanentního večírku.“ Z popularity toho filmu Václav Kopta mnoho nevytěžil. Další televizní práce na sebe daly hodně dlouho čekat.
Vystupoval v Semaforu, psal texty a někdy i hudbu k písničkám, k muzikálům. „Já byl blbej, nechodil jsem na konkurzy, pak jsem pár věcí pyšně odmítl a zapomnělo se na mě.“ Až v posledních letech je ho všude plno.
„Jen jsem byl jaksi víc na očích díky pokračování Sněženek a také jsem asi trochu vyplnil typovou díru na trhu –takovej ten tlustej sympaťák.“ Zahrál si esenbáka ve snímku Občanský průkaz.
Hlavní roli ztvárnil v seriálu Kancl, která vznikl v licenci BBC. „Tenhle seriál má v záhlaví Trapnost ještě nikdy nebyla tak zábavná a já si celý život v trapnosti libuju.“ A letos si ve velmi povedeném kriminálním seriálu Svět pod hlavou zahrál majora Špalka, velitele místního oddělení Sboru národní bezpečnosti z 80. let.
„Blbové mi jsou asi souzení, všichni se zřejmě domnívají, že jsem k tomu dobře vybaven. Přitom se nepovažuju za nějak mentálně retardovaného člověka.“
Jsme dobrý tandem
Se Simonou Vrbickou se poznali už na konzervatoři. „Ukázková studentská láska. Potkali jsme se na škole, v sedmnácti jsme spolu začali chodit, utíkali jsme za školu, bylo to krásný.
Samozřejmě jsme prožili spoustu krizí, rozchodů, ale vždycky jsme zjistili, že jsme spolu nejšťastnější. Vytvořili jsme dobrý tandem, který dokáže skvěle fungovat. Vím, že kdybych se s ní rozešel, tak bych si rval vlasy.“ Mají dvě dcery, Františku a Janu.
Po synovi prý Václav nikdy netoužil. „Holčičky jsou úžasné na mazlení. V době, kdy holky byly malé, jsme k sobě měli hodně blízko. Moje žena často hrála, zkoušela, dabovala. Já jsem práce tolik neměl, a tak jsem s nimi trávil spoustu času.
Uměl jsem všechno zastat. Ohřát mléko, odříhnout miminko, přebalit, obléct, kromě kojení jsem zvládal úplně všechno a myslím si, že to bylo dobře, protože máme opravdu bezvadný vztah.“
Celý život autobusákem
Jestli si myslíte, že Koptova autobusová posedlost odešla s pubertou, jste na omylu. „Tomu už nejde říkat vášeň, to je postižení.“ Sbírá modely autobusů a připouští, že už do své záliby investoval spoustu peněz.
Jasnou jedničkou je pro něj Škoda 706 RTO Lux – pamatujete na autokar, který řídil Josef Bek ve filmu Florenc 13,30? Tak to je on. „Já tím promarnil tolik času v dětství i dospívání a pořád to s sebou vleču, že musí dřív nebo později dojít k něčemu přelomovému.
Jako že si ho třeba koupím, což je ale úplně úchylný.“ Kdoví, každopádně už má několik let na autobusy řidičák a je čestným členem Klubu českých historických autobusů.
Vzhůru na palubu!
Autobus si Václav Kopta zatím nekoupil, zato… Po rodičích zdědil chalupu, ale neměl na ni čas, a tak chátrala. Prodal ji a místo ní si s manželkou před pár lety pořídili kajutovou loď! Celodřevěnou, mahagonovou.
„Zůstal jsem klukem a loď na Vltavě, to je koncentrovaná romantika. Praha je nejhezčí z lodní paluby. Stačí mi krátká, dvacetiminutová plavba pod Vyšehradem a mám pocit, že jsem byl týden v Luhačovicích.“ Loď je určena skutečně jen na projížďky Prahou.
Nikam dál se s ní kapitán nechystá, protože nerad cestuje. „Adrenalin je chemikálie, která mně vůbec nic neříká. Já jsem přehnaně zodpovědný nervák, a tak mám podobné zážitky, už když vlezu do špatné tramvaje. A tato dávka mně stačí, a nepotřebuju bungee jumping ani mořskou bouři.“
Václav Kopta (52) ve zkratce
Narodil se 21. 6. 1965 v Praze
Maturita na Pražské konzervatoři
Od r. 1986 v divadle Semafor
Hrál v kapelách: např. Bimband, Bossa Nova, Krausberry, Bluesberry
Filmy: např. Sněženky a machři (1982), Občanský průkaz (2010)
Seriály: např. Okresní přebor (2010), Gympl (2012), Kancl (2014), Kosmo (2016), Svět pod hlavou (2017)
Spoluautor muzikálů: např. Edith, vrabčák z předměstí, Lucrezia Borgia, Kráska a zvíře, Jak udělat kariéru snadno a rychle
Rodina: manželka Simona Vrbická (51, herečka), dcery Františka (19) a Jana (16), bratr Jan (výtvarník, grafik)
Kde ho můžete vidět: https://www.i-divadlo.cz/profily/vaclav-kopta
Co řekl o …:
… o ideálním dnu: „Ideální den by pak byl ten, ve kterém bych byl autobusák v krásné nažehlené uniformě, co jde s termoskou, ve které má uvařené kafe, na osmihodinovou šichtu, kterou celou stráví na své lince ve svém autobusu značky RTO 706.“
… o jídle a vaření: „Moje žena vaří velmi dobře, ale její pozice je spíš v denním vaření. Já, když už se k tomu dostanu, tak dělám takové ty majstrštyky. Například ruské pelmeně. Chce to udělat si domácí nudlové těsto, vybrat si maso, půl hovězí, půl vepřové.
Anebo kachní roláda! Vykostím kachnu a roládu plním směsí ořechů, medu, kaštanů… Prostě paráda.“
Text: Helena Leitlová; foto: Herminapress, CSFD, ČT, Falcon