Báječná herečka, která nerada slyší, že je báječná herečka. „Když mě někdo chválí, je mi to podezřelé!“ Už od školy je v jednom a tomtéž angažmá, má stále téhož manžela… „Já jsem nudná osoba.“

Ač se narodila v Praze, má v občanském průkazu národnost slovenskou. Oba její rodiče totiž ze Slovenska pocházejí. Ji však vychovávali česky. „Když jsem v patnácti dostala občanku a tam bylo uvedeno národnost česká, tátu to ranilo: Ty jsi přece Slovenka! A šli jsme na policii a tam to v tom průkazu přepsali.“

Slovenské kořeny

Otec Taťjany Medvecké byl z nóbl rodiny. „On měl například doma zakázaný vstup do kuchyně, protože se to pro mladého pána neslušelo!“ V Praze vystudoval, pak žil ve Vídni a po válce se do Prahy vrátil a pracoval jako advokát.

Hereččina maminka naopak pocházela z velmi chudého prostření. „Vyprávěla, že měli doma udupanou hliněnou podlahu.

Narodila se na vesnici jako nemanželské dítě a musela s životem dost prát.“ Po válce přijela do Prahy, kde se seznámila se svým budoucím mužem, později pracovala v knihkupectví. „Já jsem květem jejich pozdní lásky…“

Z baletky vyrostla…

Maminka Taťjany Medvecké prý moc ráda a dobře zpívala. „A měla bohatý repertoár – od kostelních písní přes operní árie až k přisprostlým písničkám.“ Možná tam někde byly geny kumštu. Maličká Táňa sice nezpívala, ale zamilovala si tanec.

„Odjakživa jsem chtěla být baletka. Jak začala hrát muzika, tak jsem se natřásala. Řekli mi: Táničko, předveď něco! A Tánička se radostně předváděla! Hrozný.

Asi jsem musela být nesnesitelný dítě…“ Jenže pak ji přivedli na zkoušku do přípravky baletu Národního divadla, a to nedopadlo. „Řekli mi, že jsem moc velká a že mám velkej zadek! Hrozně jsem to oplakala.“

Celoživotní nedovzdělanec…

Někdy v páté třídě začala chodit do dramatického souboru. „Otevřel se mi úplně jiný svět!“ Zůstala léta. Když pak byla ve druhém ročníku gymnázia, řekla jí vedoucí souboru:

„Pozor, Táničko, abys na tu herečku nebyla moc stará!“ A doporučila jí divadelní akademii.

Rodiče prý souhlasili, a tak se Taťjana přihlásila ke zkouškám na DAMU. „Bylo to bez trémy, protože jsem věděla, že když to nedopadne, vrátím se na gympl.“ Jenže ji vzali! „Udělili mi dispens, a tak nemám maturitu.

Jsem celoživotní nedovzdělanec!“ Byla nejmladší z ročníku. Pečlivá, zodpovědná, všechno prý brala velmi vážně. „Tánička-studentka, smáli se mi. Ale byli na mě moc hodní.“ A zatímco ostatní si užívali studentský život, ona se učila, mimojiné i jazyky.

„Jsem vysokoškolák s červeným diplomem bez maturity, tak jsem si udělala státnice z angličtiny a z ruštiny, abych měla alespoň nějaký papír!“

Celý život u Vltavy

Hned po absolutoriu získala angažmá v Národním divadle! „Přišla jsem tam s rozklepanýma nohama, ale radovala jsem se, že Táňa hraje divadlo!

Teprve potom mi docházelo, že musím dokázat, že tam patřím.“ Do souboru přišla ve stejné době jako např. Jana Boušková, Jiří Štěpnička nebo Petr Svojtka a na chodbách potkávala Danu Medřickou, Josefa Kemra, Radovana Lukavského, Luďka Munzara či Janu Hlaváčovou.

„Velmi mě ovlivnilo to, jakým způsobem se chovali a jací to byli lidé…“ V tzv. Zlaté kapličce hraje dodnes!

„Už jsem součást inventáře!“ A mimochodem – ona zmíněná znalost jazyků, které herečka studovala „aby měla alespoň nějaký papír“, se jí hodila kupř. v 90. letech, kdy s režisérem Ewanem McLarenem nastudovali představení Slavík k večeři v angličtině.

„Jeli jsme na festival do Edinburghu a já jsem si tak splnila svůj sen hrát v Británii anglicky.“

Utekl život…

Za svou kariéru hrála Taťjana Medvecká spoustu rolí nejen na divadle, ale i před kamerou. Za všechny zmiňme manželku majitele autoservisu v seriálu Most! „Už při čtení scénáře jsem se bavila.“ Onoho majitele představuje Jiří Schmitzer.

Ti dva spolu kdysi hráli zamilovanou dvojici ve filmu Marečku, podejte mi pero a teď se znovu sešli v Mostě! „Když jsme se poprvé viděli na place, Jirka se na mě zašklebil a řekl: Viď! A věděli jsme oba, o čem je řeč. Utekl život, no…“

Tolerantní maminka

Za manžela má scenáristu a dramaturga Jiřího Dufka a bydlí v Praze 6, kde žila i jako malá s rodiči. Mají dcery Kateřinu a Kristinu. „Moje maminka byla báječná, ale velmi přísná. Mě začala chválit až tak od svých osmdesáti nahoru.

Ve srovnání s ní jsem já hypertolerantní a chválící maminka.“ Stejně si prý ale vyčítá, že nebývala doma, když byly dcery malé. „Jednou mi řekly: Mami, ty můžeš být tak šťastná, my jsme byly tak hodný… A mají pravdu. Maminka byla furt někde v luftu.“

Šťastná babička

Taťjana Medvecká s manželem jsou trojnásobnými prarodiči! Mají vnoučata Annu, Gabrielu a Františka. „Náramně si tu dobu hraní s mrňousky užívám! Je to velký dar a velké štěstí. Jsem za to vděčná. Tyhle malé bytosti, to je fakt zázrak.

Když se na ně koukáte, tak si říkáte, panebože, snad se nic nestane, snad jim bude dopřáno zažít krásnej plnohodnotnej život. Ta čistota, energie, verva a nadšení, se kterým se zmocňují světa, to je prostě odzbrojující. Jako každá babička jsem z toho úplně naměkko.“

Miluje fotbal…

Tahle babička nejezdí na kole, neřídí auto, ale miluje fotbal! Když je v televizi čtvrtfinále, či semifinále Ligy mistrů a ona má čas! „Na českou ligu se nedívám, hledám líbivý fotbal, rychlou hru plnou šancí. Načnu si pivo a analyzuji hru.

Nesnáším, když taktizují, rozbíjejí hru a kopou malou domů. To mě může vzít čert! Manžel si zvykl.“

… a cestování!

V zahraničí se nejraději dorozumívá místním jazykem. „Baví mě mluvit tak, jak mluví ten národ, kam jedu, a to včetně výrazu, typické gestiky.“ Takže – kam vyrazí letos s rodinou? „Problém je, že vnoučata nejsou teplomilná jako jejich babička.

Já miluju sluníčko. Vysvitne a já se raduju. A děti to mají obráceně…“