Pravověrní houbaři možná mávnou pohrdlivě rukou, ale co když někdo do lesa z různých důvodů nemůže nebo nechce? A zkusit pěstovat houby doma je docela fajn nápad.
Když se rozhodneme pěstovat houby doma, musíme nejdřív zvážit, pro které máme vhodné podmínky, nebo jsme je schopni vytvořit. Jinak by to byla marná práce a velké zklamání. Ale houby se dají vypěstovat téměř všude – ve sklepě, v garáži i venku mezi stromy.
Pěstební substrát
Nejjednodušší je asi pěstování hub v naočkovaném substrátu. Ten jen zakoupíte, dáte na vhodné místo a sledujete správnou teplotu a vlhkost. Zábavné to bude i pro děti, protože budou moci pozorovat celý proces růstu vlastních hub.
Tímto jednoduchým způsobem se dají pěstovat žampiony, hlíva ústřičná a houba šitake. U tohoto způsobu pěstování se můžete těšit na úrodu v řádu týdnů, jen musíme dát pozor, aby substrát nevyschl.
Pěstování na kolíčcích
To už je o něco náročnější, ale zase ne tak, abyste to nezvládli. Naočkované kolíčky se umístí do zdravého špalku z listnatého stromu nebo do pařezu. Musíte do dřeva vyvrtat otvory o průměru kolíčku.
Kolíček by měl do dřeva jít ztuha, velmi často mu budete muset pomoci kladivem. Otvory vyvrtejte o 3 až 5mm hlubší, než je délka kolíčku, a ten dorazte až na dno. Měl by být pod povrchem dřeva malinko utopený, asi na rozhraní dřeva a kůry.
Při očkování se obvykle setře povrchové podhoubí, ale to nevadí, důležité je to, které je uvnitř kolíčku. Z něho znovu obrazí, z něho se bude rozrůstat. Chceme, aby kolíček a dřevo byly v těsném kontaktu, aby podhoubí mohlo přerůst.
Vyvrtáte-li otvor větší, podhoubí může ve vzduchové mezeře zasychat. Utopený kolíček zakápneme na závěr voskem, který jej chrání před škůdci. Na kolíčcích se dají pěstovat hlíva ústřičná a houba šitake a reishi – leskokorka lesklá.
Při tomto druhu pěstování můžete s první úrodou počítat nejdřív za tři měsíce, spíš déle, ale plodnost kolíčků je až 8 let.
Na zrní
Podhoubí je v tomto případě, jak titulek napovídá, naočkováno na zrní, a to je pak dále vpravováno do různých substrátů, ať už je to sláma, piliny, pařezy či klády listnatých stromů, ale i do trávy pod stromy.
Tak se dá pěstovat bedla, límcovka obří, různé druhy hlívy, ale výsledek vždy záleží na tom, jak se podaří napodobit přirozené prostředí jednotlivých hub.
Houby lesní
Mnozí z vás už v této chvíli sní o tom, že by bylo úžasné pěstovat si svoje hřiby, kozáky, podhříbky. To by bylo, panečku! Ale jde to vůbec? Není to tak nereálné, jak by to mohlo vypadat, ale přes to všechno je tu několik otazníků.
Což o to, sadbu lesních hub lze s trochou štěstí koupit buď práškovou připravenou z podhoubí nebo jako suspenzi s živými zárodky několika druhů hub nebo přímo naočkované stromky. Existují i lidé, kteří si suspenzi umějí vyrobit sami.
Ale měli byste mít připraveno jakési lesní či stromové zákoutí. To není nereálné. Pokud takový hájek nemáte, můžete pár stromků vysadit a připravit si tak stinné a vlhčí místo.
Nezapomeňte přitom, že mnoho hub žije v symbióze s určitými dřevinami, třeba břízou, osikou, borovicí, bukem… A pokud kupujete naočkované stromky, měly by mít vlhký kořenový bal zcela prorostlý podhoubím.
Práškové směsi a suspenze sypeme nebo lijeme přímo ke kořenům stromů do přiměřeně vlhké půdy asi 10–20 cm hluboko a v kruhu asi 1–2 metry kolem kmenu stromu.
Péče o houbovou sadbu
O houbovou násadu se musíte starat i později, zvlášť nutné je udržovat patřičnou vlhkost půdy. Za suchého počasí je třeba půdu kolem stromů i v jejich širším okolí každodenně zavlažovat, avšak pouze kropením, prostě tak trochu imitovat drobný déšť.
Zalévat je nejlepší navečer, kdy už se voda nebude tolik vypařovat, aby podhoubí přes noc vláhou dostatečně nasáklo.
Chceme-li se dočkat dobré úrody, houby nezaléváme pouze po výsadbě, kdy se začíná rozrůstat podhoubí, ale i v době, kdy se tvoří samotná těla hub. Hnojivo houby nepotřebují, zajistí si dostatek živin samy.
Co se mi urodí?
Pro úspěšné pěstování hub potřebujete vhodné místo, trochu trpělivosti a zkušenost. Pak možná budete překvapeni, že ač se vám neurodily všechny druhy, které jste vysadili, přece jen se některým daří.
A pokud se vám to vůbec nepovede, nezbude, než se vydat do lesa. A kdybyste ani tam nic nenašli, můžete si říct, aspoň jsem to zkusil.
1. Šitake – houževnatec jedlý (pěstovaný v substrátu)
Ve starověké Číně byla tato houba považována za elixír života, zajištující dobré zdraví a dlouhověkost. Byla pěstována na dvoře císaře. Také je známá pod názvem houževnatec jedlý.
Houby jsou čerstvé po dobu 5–7 dní, ale vhodné jsou zejména pro sušení, protože pak víc voní. Důležité je, že i po vysušení pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Kromě toho posiluje imunitní systém.
2. Lesklokorka lesklá – reishi (na kolíčcích)
Patří mezi poklady čínské medicíny a je nejznámější léčivou houbou na světě.
Pomáhá při léčbě kardiovaskulárních onemocnění.
Je účinná při léčbě chronické bronchitidy a dalších alergických onemocnění.
Zpomaluje proces stárnutí organismu.
Výtažky z lesklokorky lesklé pomáhají zvyšovat obranyschopnost organismu, mají antibakteriální a protizánětlivý účinek a působí detoxikačně.
Stále se zkoumají její účinky při léčbě rakoviny.
3. Bedla vysoká (podhoubí naočkované na zrní)
S pěstováním můžete začít od března do pozdního podzimu. Nicméně houby rostou od července do října a to znamená, že první houby se můžou objevit až v příštím roce. Bedla je ceněná houba zejména pro kuchyňské použití.
4. Křemenáč osikový
Velmi ceněná jedlá houba. Roste jednotlivě nebo ve skupinách pod osikami a topoly, většinou v hájcích a remízkách. Mnohdy se ho podaří pěstovat i v zahradě.
5. Klouzek sličný roste v symbióze s modříny.
Foto: Shutterstock, ohoubach.cz, ekohouby.cz, sieberz.cz
Text: Eva Hořánková