Jste unaveni z toho, že vám lidé pořád říkají, abyste nebrali život tak vážně? Pokud patříte mezi vysoce citlivé osoby, je v pořádku, že ho vážně berete.

„Highly sensitive“… Tak se po celém světě označují lidé, které můžeme pojmenovat také „vysoce citliví“ nebo u nás častěji používaným pojmem „přecitlivělí“. Patříte také do této skupiny jedinců? Jste-li citlivou bytostí, možná to vnímáte jako své omezení.

Ve skutečnosti však tento povahový rys může být i darem. Prozradíme vám 5 tipů, jak můžete svou citlivost ovládnout, a poradíme, jak ji využít ke svému prospěchu.

1. Často chybí víra ve vlastní hodnotu

Možná jim v dětství říkali, že mají obtížnou povahu. Situace, která po odolnějším dítěti „sklouzne“ a nijak ho nepoznamená, se ve vědomí toho vysoce citlivého může zahnízdit jako děsivé poznání, že je příčinou vyčerpání někoho jiného.

V dospělosti tato osoba s oblibou kritizuje sama sebe a často nosí na vlastních bedrech břemena jiných. Jako kdyby si říkala: „Žít se mnou je těžké, ale když se budu víc snažit, abych ostatním udělal radost, tak mě neopustí.“ (přeloženo: „Když se nebudu snažit víc, než je obvyklé, zůstanu sám.“)

* Vysoké nároky mají negativní vliv na sebeúctu, protože neustále zklamáváte sami sebe. Vyčerpává vás to, protože očekávání, která máte na sebe samotné, jsou příliš velká. A když se přitom ještě obviňujete, ocitáte se v začarovaném kruhu.

Je důležité snížit vysoké nároky na sebe! Zkuste to a zjistíte, že většina lidí vás bude mít i nadále ráda navzdory tomu, že už nebudete tak perfektní.

Naopak vám nejspíš dokonce řeknou, že jste v poslední době uvolněnější a že být s vámi je příjemnější.

2. Mají strach z opuštění

Pro malé dítě, které má zvýšenou citlivost vnímání a choulostivé nervy, je představa, že zůstane samo nebo bude vydané napospas cizím lidem, mnohem katastrofálnější než pro odolnější děti. Může to dokonce zvýšit jeho úzkost.

Možná jste zůstali ve skrytu duše tím „malým dítětem“ a stále se bojíte, že budete opuštěni. Jako byste byli bezmocní a neschopni samostatně přežít.

* Malé děti potřebují určitou míru láskyplné péče. Jinak zemřou. Dospělí ale dokážou přežít, a to i tehdy, jsou-li ÚPLNĚ sami. Vědomě si ujasněte, že vaše dětství již skončilo a život není zdaleka tak nebezpečný.

Úzkost ale může být ukryta tak hluboko, že váš postoj pomohou změnit jen nové zkušenosti. Když nezaberou slova, bojujte proti strachu skutky. Postavte se čelem tomu, čeho se obáváte.

Nové zkušenosti působí jako protijed proti úzkosti a zvyšují vaši odvahu být tím, kým opravdu jste.

3. Bojí se říci NE

Je důležité umět odmítat. Když se vymezujete jen s obtížemi, je potřeba se to naučit. Jinak se může stát, že budete většinu času přetíženi. Vysoce citliví lidé mívají potíž se vymezit mimo jiné i proto, že mají laťku sebedůvěry nasazenou níže než ostatní. To, co je pro odolnější typ maličkost, může pro ně být problém.

* Možná se musíte odhodlávat, než svůj požadavek vyslovíte nahlas. Možná se vám to občas nepovede vůbec a namluvíte sobě i ostatním, že je vlastně všechno v pořádku.

Když svůj problém nahlas popíšete, někdy se vyřeší sám, a ostatní mají dokonce pocit, že se podíleli na jeho odstranění.

4. Bývají často polapeni při rozhovoru

Ve skutečnosti je rozhovory vysávají a zatěžují. Je pro ně totiž přirozené vžívat se neustále do situace toho druhého.

Tato vlastnost citlivých lidí způsobuje, že občas na ostatní, kteří se nemohou dočkat, až na někoho přehodí hromadu problémů, působí doslova jako mucholapky. Za chvíli „energetičtí upíři“ citlivé osobě spotřebují veškerou „sociální“ energii.

* Je důležité vybírat si – jak s ohledem na čas, tak i na typ člověka – s kým a jak dlouho si chcete povídat.

Množství energie máte omezené, a proto se naučte „upírský“ (vyčerpávající) rozhovor ukončit a raději se věnovat něčemu smysluplnému nebo něčemu, co vás zase pozitivní energií nabije.

5. Nesnášejí hněv

Hněv je mocná energie. Když citlivé osoby „vidí rudě“, snadno v tom okamžiku ztratí schopnost vcítit se do situace někoho jiného. A to se jim nelíbí.

Za prudkou hádku, která určitý typ lidí dokáže osvěžit, zaplatí přecitlivělý člověk vysokou cenu v podobě podrážděné nervové soustavy. Po takové hádce někdy trvá hodně dlouho, než zase získá rovnováhu.

* Pravděpodobně nemáte dobré zkušenosti s projevováním hněvu. Nevnímáte přitom jen svoje vlastní pocity, ale vstřebáváte i pocity ostatních. Když někomu ublížíte, ublížíte zároveň i sami sobě, protože nedokážete jeho bolest jednoduše ignorovat.

Hluboce vás to zasáhne a budete mít zřejmě sklon k pocitům viny a studu. A navíc při své citlivosti často prohráváte, protože mnohdy, když musíte čelit hněvu, jen mlčíte.

Potřebujete z konfliktu vystoupit, uklidnit se a navázat dobrý kontakt se svým nitrem i se svou láskou k druhému člověku.

Využijte svou schopnost empatie a zjistěte, o co přesně jde. Protože kdykoli se objeví hněv, jedná se o přání nebo potřebu, jež nebyly uspokojeny.

Jak využít svou přecitlivělost?

Jestli patříte mezi lidi, kteří mají sklon k vysoké citlivosti, pak sami jistě víte, že máte nadání navazovat hluboký, intenzivní kontakt s jinými lidmi. Vnímáte prostě víc než ostatní. Je tomu opravdu tak.

Když jsou spolu dvě vysoce citlivé osoby, dokážou vytvořit pocit blízkosti a kontakt tak hluboký, že dalece přesahuje to, co slyší nebo vidí jiní. Takováto forma kontaktu nevyčerpává.

Naopak dodává energii, a to i introvertním jedincům, kteří jinak raději čerpají sílu o samotě.

Říci ostatním, že jste vysoce citliví?

Není důležité, aby druzí věděli, že vaše zvláštní nadání i omezení se odvíjejí od nadprůměrné citlivosti. O to důležitější je, že to víte vy sami. A jste si vědomi toho, že existují i jiní lidé, kteří jsou na tom podobně.

Dodá vám to odvahu stát si za svým – i mezi lidmi, kteří si myslí, že váš způsob fungování je podivný. Často stačí sdělit pouze to, v čem vynikáte a co u vás naopak nefunguje.

„Vysoce citliví lidé“ je nový termín pro lidský typ, který byl dříve popisován slovy „úzkostný“, „plachý“ nebo „neurotický“. V minulosti se tomu říkalo ještě hůř – „špatné nervy“.

Tyto výrazy odrážejí mylnou tendenci považovat velmi extrovertní, odolné jedince za zdravější a hodnotnější než ty nenápadné, zdrženlivé a přemýšlivé, což obvykle vysoce citliví lidé bývají.

Chcete se dozvědět více o tom, jak svou přecitlivělost vnímat jako výhodu? Jak se s ní vyrovnat? Přečtěte si knihu Přecitlivělost není slabost autorky Ilse Sand, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Redakčně zpracovala: Dana Pešková, Zdroj: Ilse Sand, Přecitlivělost není slabost, Portál, Foto: PX FUEL