Nenajdete působivější dekoraci, která by současně sloužila i ke zklidnění rozbouřeného ducha, než zenovou zahradu. Je jedno, jestli ji máte venku za oknem a měří několik metrů čtverečných, nebo vám leží na stole jako miniatura. Princip je stejný.

Důležitým prvkem zenové zahrady je stylizovaná voda: Mohou to být kruhy v písku okolo ostrůvku, jindy hrabičkami naznačená vodní plocha klidná či rozbouřená.

V Japonsku jim říkají „suché“ zahrady, název „zenové“ jim prý dala až Američanka, která o nich psala knihu. Slovo „suché“ vyjadřuje podstatu méně vzletně, ale přesněji.

Jsou to minimalistické zahrady vytvořené z písku, štěrku a kamení, úmyslně co nejméně barevné a s minimem živých rostlin nebo úplně bez nich. Tlumenost a strohost je záměr, vede k uklidnění a pocitu uvolnění.

Sama úprava pískové nebo štěrkové plochy pak působí jako meditace v pohybu, pokud se na ni plně soustředíme a ostatní myšlenky vypustíme. Proto se velké zenové zahrady nejen pravidelně uhrabávají, ale také mění a přestavují se na nich kameny.

S minizahradou je to stejné

Podobný relaxační pocit zažijete i nad zahradou v dřevěném boxu. I v malém si totiž můžeme pohrát s kombinací různých prvků a vytvořit zahradu podle svého vkusu. Základní návod, který jsme pro vás připravili, nám poskytla Petra Vymětalová.

Tvorbou zenových minizahrad se už nějakou dobu zabývá, navíc má i znalosti zahradního designu.

Co budete potřebovat?

Stolní zahradou je vlastně dřevěný box nebo podnos, ideálně o rozměrech 40 x 30 cm, který se plní pískem nebo štěrkem. K jejich úpravě a údržbě potřebujete miniaturní náčiní.

Náčiní

Do náčiní patří hrabičky s různým profilem, hladítka pro vytvoření rovné plochy i vidlice, využívané hlavně pro kreslení kruhů jakožto fiktivní vodní hladiny. Nepostradatelná je korekční tyčinka s dlouhou špičkou, která umožňuje opravovat nepovedené linie.

Rýžové košťátko urovná povrch zahrady a hlavně odstraní zrnka písku všude, kde nemají být.

Materiál

Jako základní materiál se používá drcený šedý granit.

Kameny se používají v lichém počtu, minimálně by měly být tři. Nejčastěji se používá granit (žula), Blue Stone (kámen šedomodré barvy), různé vulkanické kameny, břidlice, výjimečně mramor, pemza a různé oblázky.

Nejvíce jsou ceněny kameny porostlé mechem či lišejníkem, což platí zejména pro solitéry. Naopak pro naznačení cesty, oblázků v říčním toku nebo pro obrubu zahrady se používají hladké ploché kameny.

Ačkoli se zenová zahrada v zásadě vyhýbá barvám a rostlinám, můžete ji oživit třeba růžovým štěrkem nebo podzimním suchým listím.

Také mech je přípustným dekorativním prvkem, zde obklopuje miniaturu japonské zahradní lampy.

Styly

Klasická zenová zahrada je prostá a pracuje se základními prvky, jako je písek, štěrk, kameny a mech. Cílem je jednoduchost a vytvoření prostoru pro rozjímání s minimem rušivých elementů.

Japonská zahrada je celkově bohatší a používá další dekorativní prvky, včetně dřeva. Mohou v ní být můstky, lavice nebo lampy, ale i drobné rostliny nebo barevné listy. Působí tím živěji, ale nenabízí tolik možností pro meditativní úpravu písku.

Moderní mini zenová zahrada dává největší svobodu ve volbě prvků. Může být zcela jednoduchá, dovoluje použití i jednoho kamene či jiného hlavního prvku, nebo naopak kombinaci libovolných prvků.

Mohou v ní být i drobné rostliny, nádobu s vodou (keramickou či skleněnou) nebo prvek ohně v podobě čajové svíčky. Oblíbené je dřevo a bambus.

Doporučujeme: Další inspirace najdete na www.zenovazahrada.cz.

Text: Lenka Korandová, foto: Petra Vymětalová, www.zenovazahrada.cz, Shutterstock