Snažíte se zhubnout a už se bojíte postavit na váhu, abyste nezjistili, že jste zase o kilo těžší? Nebo kdy jste se pořádně najedli, už ani nepamatujete, a váha trvá na svém? Jak jsou na tom vůbec váhy s vážením a měřením tuku, na to se podíval časopis dTest.
Když se porozhlédnete po nabídkách digitálních osobních vah a jejich funkcích, můžete nabýt dojmu, že jde o všemocné přístroje, které vás nejen zváží, ale dokážou suplovat i osobního trenéra nebo výživového poradce.
Řada z nich totiž slibuje, že změří podíl tuku, vody, svalové hmoty nebo vypočítá bazální či aktivní metabolický výdej, tedy kolik kalorií máte za den spotřebovat v klidovém režimu či při zátěži. V testu byl tedy kladen důraz na základní funkce přístrojů, tedy přesnost a citlivost vážení.
U přístrojů, které nabízejí kromě vážení také měření tělesného tuku, byla prověřována spolehlivost této funkce.
Lehká i těžká váha
V laboratoři byla na jednotlivé přístroje umisťována postupně standardní (70 kg) a nadměrná (120 kg) zátěž, a to jednou doprostřed a podruhé ke straně. Když se chce člověk zvážit, ne vždy se mu podaří na váhu stoupnout přímo doprostřed. Proto je důležité, zda to přesnost vážení neovlivní.
Tak nějak přibližně Řada vah dokázala zaznamenat hmotnost obou závaží přesně, ale pár hříšníků se našlo. Největším byla Eta Kate 4780, která obdržela jako jediná v této části testu pouze dostatečné hodnocení. Při vážení se totiž dopouštěla významných chyb. U sedmdesátikilové zátěže vážila při umístění závaží doprostřed průměrně s 900 g odchylkou, při zatížení na straně pak o 800 g.
U závaží o hmotnosti 120 kg ukazovala v průměru o 800 g, respektive o 1,26 kg jinou hmotnost.
U „těžké váhy“ měl podobné potíže i výrobek Zelmer ZBS28500 (BS1850), který při zatížení na středu vážil v průměru o 900 g odlišně, u asymetrického dokonce o 1,93 kg.
Kdo dvakrát váží, dobře váží Při měření přesnosti vážení je důležitá také konzistentnost výsledků. Většina přístrojů obstála. Výjimkou byly modely Tanita BC-730, Gallet PEP 257 a Zelmer ZBS28500 (BS1850), které při opakovaném vážení ukazovaly pokaždé jiná čísla.
Nejvýraznější byly zaznamenány u modelu Zelmer ZBS28500 (BS1850), u kterého se údaj o hmotnosti těžkého závaží umístěného na střed lišil mezi jednotlivými váženími až o 900 g.
Pro ilustraci dodejme, že například v této zkoušce velmi dobře hodnocený přístroj Runtastic Libra zvážil ve většině případů navlas totožnou hmotnost.
Tak co, zhubli jste? U osobních vah je důležité také to, jak citlivé jsou na malé změny hmotnosti. Člověka nezajímá jen, kolik váží, ale jak se jeho hmotnost změnila, ať už nahoru či dolů. Bylo tedy třeba zjistit, jak se na displejích vah projeví 100gramové váhové příbytky či úbytky.
Výborné známky dostávaly přístroje, které změny zaznamenaly a údaj se na displeji vždy po přidání či ubrání 100gramového závaží adekvátně zmenšil či zvětšil. Změny až na zanedbatelnou odchylku zachytily velmi dobře Emos PT718 a Runtastic Libra.
Jako nejhorší se z hlediska citlivosti ukázaly přístroje Gallet PEP 257, Eta Kate 4780, Salter 9147 BK3R, Medisana BS 430 connect a Zelmer ZBS28500 (BS1850).
Problémy s tukem Od moderní digitální váhy, jejíž cena se často vyšplhá i na pár tisíc korun, žádáme nejen přesné vážení, ale také další funkce. Do testu bylo vybráno 20 dobrovolníků ve věkovém rozpětí 18 až 62 let, muži a ženy byli zastoupeni stejným podílem. Nejprve jim byl pomocí profesionálního přístroje používaného pro medicínské a vědecké účely změřen skutečný podíl tuku.
Poté si dobrovolníci stoupli na váhu. Zcela přesný poměr tuku v těle neukázal žádný z přístrojů, proto je nejpříznivější hodnocení v této kategorii pouze dobré.
Nejhorší výsledky měla váha Salter 9147 BK3R, která ukazovala v průměru o 12,62 % odlišné údaje.
Zaostřeno na obsluhu Kromě samotného měření je u osobní váhy důležité, jak snadno se používá. A i tady se našly přístroje, které neuspěly například proto, že je obsluha spojena s připojením přes chytrý telefon a zadání hesla, nebo proto, že špatně váží, když má vážená osoba chodidla větší než 25,5 cm. Při nákupu přístrojů je také třeba dbát, aby byl dost velký a čitelný displej.
Nepříjemné je, když mezi každým vážením musí být delší prodleva.
Bezpečné jsou všechny
Aby bylo hodnocení kompletní, byly váhy otestovány i z hlediska bezpečnosti. Zkoumalo se, jak jsou přístroje stabilní, jak reagují na suché, případně mokré podlaze a jestli je bezpečné na ně vstupovat se suchýma nebo mokrýma nohama. Téměř všechny výrobky se ukázaly jako stabilní a velmi bezpečné.
A kdo vyhrál? Na prvním místě je osobní váha Beurer BF 700 (velmi dobře, 1430 Kč). Váží naprosto přesně, je velmi jednoduchá z hlediska obsluhy a relativně dobře umí změřit i podíl tělesného tuku. Také dokáže určit bazální i aktivní metabolický výdej a index tělesné hmotnosti (BMI) nebo zobrazit údaje o podílu vody v těle. Výhodným nákupem je Emos PT718 (velmi dobře, 460 Kč).
Přístroj v testu dosáhl velmi dobrých výsledků. Stejně jako vítěz dokáže změřit nejen podíl tuku v těle, ale také BMI nebo podíl vody.
Trojici velmi dobře hodnocených výrobků uzavírá Omron BF508 (velmi dobře, 1640 Kč).
Co se skrývá pod zkratkami? BMR (basal metabolic rate): bazální metabolický výdej, minimální množství kalorií, které tělo potřebuje k naplnění základních životních funkcí, tedy srdeční činnosti a dýchání. Vyjadřuje, kolik kalorií organismus potřebuje, aby mohl fungovat 24 hodin bez mimořádné námahy a výdejů energie.
AMR (active metabolic rate): aktivní metabolický výdej, BMR plus množství kalorií, které tělo potřebuje na podporu základního pohybu a aktivity. Hodnota AMR je závislá na úrovni aktivit – čím jste aktivnější, tím je vyšší. BMI (body mass index): index tělesné hmotnosti, který určuje, zda daná osoba trpí nadváhou, podváhou či má ideální hmotnost.
BMI je hodnota vypočtená podle vzorce: váha v kilogramech děleno výška v metrech na druhou. Normální jsou hodnoty mezi 18,5 a 25. Osoby, které mají BMI nižší než 18,5, trpí pravděpodobně podvýživou.
Ti, jejichž BMI má hodnotu nad 25, mají nadváhu, nad 30 pak trpí obezitou.
Text: Eva Hořánková podle časopisu dTest
Foto: Shutterstock
Komentáře