Tyto nenáročné rostliny jsou sice blízké příbuzné, ale botanici je od sebe rodově oddělili. Přesto si je dodnes někteří pěstitelé pletou. Takže která je která?

Jedním z rodů květin ozdobných květem z čeledi hvězdnicovitých je rod Echinacea. Česky se těmto krásným květinám ještě donedávna říkalo třapatky. Dnes už se název mění, správně jsou to třapatkovky. Proč?

Protože stejné české pojmenování – třapatka – nesly i další květiny, ty z rodu Rudbeckia. A tento název žlutým rudbekiím s hnědým okem uprostřed květu i nadále zůstává. Pojďme si obě půvabné rostliny představit a vysvětlit rozdíly mezi nimi.

Aby toho nebylo málo, anglicky se rudbekii přezdívá černooká Zuzana. Tento název se ale u nás používat nemůže, protože je v Česku pevně spjat s jinou rostlinou – s popínavou letničkou smatovkou křídlatou (Thunbergia alata).

Co mají obě květiny společného

Jak Echinacea, tak i Rudbeckia patří do skupiny těch nejbohatěji kvetoucích trvalek, které nevyžadují žádnou péči. Jsou nenáročné na údržbu a odolné proti většině škůdců a nemocí. Obě mají rády slunce a snesou i kratší dobu sucho.

Obě jsou původem ze Severní Ameriky. A obě se vysazují jako solitéry, na předzahrádky, nebo do smíšených letních květinových záhonů. Kvetou zpravidla od poloviny července do podzimu.

Oba druhy v sobě ukrývají nektar, tolik oblíbený u včel, motýlů a čmeláků.

Třapatka – Rudbeckia

Klasická květina s čokoládově hnědou hlavičkou ve středu a žlutými lístky po okraji je velmi skromná a nenáročná. Jednotlivé kultivary dosahují výše od 50 do 300 cm.

Je vhodná i k řezu do vázy, některé odrůdy mají dokonce na jednom stvolu i více květů najednou. Ne každá rudbekie je trvalkou, jsou mezi nimi i letničky nebo dvouletky. Mnohde zplaněla a šíří se na úkor domácí květeny.

A to i u nás, kde jsou za invazivní považovány třapatka srstnatá (Rudbeckia hirta) FOTO 3 a třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata).

Pěstování:

Roste v trsech. Vyhovuje jí, když je chráněná před poledním úpalem a snese i lehký stín. Na půdu není náročná, ale nejlépe se jí bude dařit v zahradní zemině s dostatkem humusu a přiměřené vláhy.

Množí se nejlépe dělením trsů, na semínka se příliš nespoléhejte. Mrazuvzdorná je asi do -34 °C.

Třapatkovka – Echinacea

Třapatkovky poznáte snadno. Jsou typické svou svěšenou, až ke stvolu prohnutou korunou okvětních lístků, které mohou být u některých kultivarů i ve dvou řadách. Nejznámějším druhem je třapatkovka nachová (Echinacea purpurea).

Tato trvalka je zahrádkářům moc dobře známá. Nejen pro zajímavé, velké květy, které dokážou rozsvítit záhon, ale i pro své léčivé účinky. Český spolek perenářů, tedy pěstitelů trvalek, ji před deseti lety vyhlásil za trvalku sezony. V té době se vyrojila spousta nových kultivarů.

Pěstování

Je vhodná do okrasných zahrad. Hezky působí i v nádobách na terasách. Navíc jsou některé nové odrůdy uzpůsobené na minimální zálivku, takže je můžete pěstovat i na chatě či chalupě, kam jezdíte pouze na víkend.

Je léčivá…

…to je jeden z hlavních rozdílů mezi echinaceou a rudbeckií. Hlavně Echinacea purpurea patří k léčivým rostlinám. To věděli již severoameričtí indiáni.

Koncem 19. století se začíná v podobě kapek, čajů nebo sirupů využívat i v klasické medicíně jako účinný lék proti nachlazení. Echinacea je považována za přírodní antibiotikum, které likviduje bakterie a viry.

Sirup z květů Echinacey purpurey

Budete potřebovat: 3 hrsti květu třapatkovky * 1 citron * 500 ml medu

Postup:

1. Nejprve květy namočíme do 500 ml vody, vodu přivedeme k varu a hned stáhneme a necháme vychladnout. Přecedíme.

2. Do nálevu přidáme šťávu z jednoho citronu a med, zamícháme a na mírném stupni směs necháme za občasného míchání zahustit. Nevaříme.

3. Užíváme při chřipkovém období po lžičkách (až 3x denně).

Foto: Shutterstock, PX FUEL