Bývalý kulisák, a ne ledajaký! Herec. Divadelní režisér. A také nadšený motorkář, který na malém skútru drandí v zimě v létě. Otec tří dcer, které má s choreografkou Janou, co kdysi tančila v Amadeovi. „Krasavice!“ říká o ní dodnes.
Když se jeho rodiče brali, tak on se jmenoval Plecháč a ona Železníková. On už Plecháč být nechtěl, protože se mu smáli, ale přijmout příjmení po budoucí manželce, to také nechtěl.
„Nemohli se na druhu toho kovu shodnout., a tak si vymysleli, netuším proč, že budou Hanušovi.“
Originál v sáčku
Maminka byla učitelka, čeština a tělesná výchova, otec lékař, časem významný urolog. Umělecké sklony veškeré žádné, nepočítáme-li tatínkovu zálibu v muzice a hraní na kytaru.
Na gymnáziu se Miroslav odlišoval, i tím, že nosil raději sako a krátké vlasy než barevné košile a „deku do půl zad“. Rád chodil do tanečních a na plesy. Nebyl a není rebel, ale proti nespravedlnosti se neváhá ozvat. „Vyrostl jsem na foglarovkách…“
![V seriálu České století jako Petr Pithart (2013).](https://panidomu.cz/wp-content/uploads/2022/09/7-ceske-stoleti-petr-pithart-768x512.jpg)
Začal od kulis
Miroslav Hanuš dal po maturitě na doporučení rodičů a začal studovat vnitřní obchod na vysoké škole ekonomické. Záhy ale poznal, že to byl omyl, a podal si přihlášku na DAMU. „Dodnes nevím, proč právě tam!
Jedno to našim určitě nebylo, ale měl jsem tak solidní rodiče, že pouze zkoprněli a byli několik let dál zkoprnělí, než jsem se na školu dostal a divadlem se skutečně uživil.
Ve chvíli, kdy jsem jim to doma u jídla oznámil, zavládlo ticho, pár vteřin se nejedlo. A pak už se zase jedlo.“ Nebyl přijat. Kam naopak přijat byl, to byla kulisácká parta Divadla na Vinohradech.
A tak ekonomku opustil a začal „dělat kariéru“ mezi kulisami. „Byl jsem dobrý kulisák. A jsem dodnes. Za ten rok jsem postoupil až na zastupujícího jevištního mistra. Na jevišti Vinohradského jsem také složil svou druhou maturitu – kulisáckou.
Ta spočívá v přenesení sedmimetrových štaflí (na výšku!) z jedné strany jeviště na druhou!“ Na druhý pokus už se pak na divadelní akademii dostal, ale na jevišti se zpočátku strašně styděl.
![Zahrál si i v životopisném filmu Agniezsky Hollandové Šarlatán (2019).](https://panidomu.cz/wp-content/uploads/2022/09/6-sarlatan-768x512.jpg)
Divadelní začátek na Kladně
Po absolutoriu nastoupil Miroslav Hanuš do kladenského Divadla Jaroslava Průchy, později hrál ve Středočeském divadle Kladno a Mladá Boleslav a pak přešel s partou kolegů do pražského Divadla Labyrint.
To byla srdeční záležitost, protože právě tohle divadlo, ještě pod názvem Realistické, míval moc rád, chodíval sem během svých školních let.
Další – a poslední zaměstnaneckou – štací bylo před více než dvaceti lety nově vznikající Divadlo v Dlouhé. „Když nemám naspěch, rád se po představení pomalu převlékám a pomalu odličuju.
Mám v šatně gramofon, takže si pouštím nějakou klasiku, Mozarta nebo Bacha, a u toho si oddychnu.“
![Majora Korejse si zahrál v seriálu Případy 1. oddělení, na snímku s Ondřejem Vetchým a Bolkem Polívkou (2014).](https://panidomu.cz/wp-content/uploads/2022/09/5-pripady-1-oddeleni-04-768x494.jpg)
Rád dává věcem směr
„Jsem vystudovaný herec a režisér-samouk.“ Asistenta režie dělal už na Kladně, během své první pracovní zastávky. A od té doby hraní a divadelní režii více či méně pravidelně střídá.
Inscenuje často hudební komedie, ostatně je k nim disponován – vedle zpívání, tancování a stepování se postupně naučil hrát na klavír, saxofon, bicí, kytaru a akordeon. „K mé neradosti jsem se etabloval trochu úzce jako specialista na hudební komedii.
Ale má křídla by chtěla letět i jinam.“ Mimochodem, při režiích často spolupracuje se svou ženou, která je choreografkou.
Prstýnky korodují – no a co?
Miroslav Hanuš je se svou paní Janou je už spoustu let, manželé jsou o dost kratší dobu. „Nejsem vyloženě milovník tradic a manželství necítím jako příliš důležité. Mnohem zásadnější než svatba byl moment, kdy jsem nechal Janino jméno vyrýt na schránku.
To považuji za znamení, že patříme k sobě.“ To, že svatbě nepřikládá přehnanou váhu, lze doložit i faktem, že prý dodnes nemají zlaté prstýnky. Rozhodli se narychlo a ve zlatnictví zrovna neměli správnou velikost.
„Železářství se ukázalo pružnější než klenotnictví, měli už velikosti předvařené, tak jsme snubní prstýnky pořídili tam. Nosíme je stále, já ovšem pouze na slavnostní příležitosti.
V létě u moře nám sice trochu zreziví, ale jinak to stačí.“ Mají tři dcery, Alžbětu, Elišku a Jindřišku.
Prostřední z nich jde ve stopách rodičů – dokončuje studium alternativního a loutkového divadla na DAMU a lze ji vidět na několika pražských scénách –, a i nejmladší Jindřiška k divadlu inklinuje.
![407 gramů z Bohumila Hrabala v Divadle v Dlouhé s Miroslavem Táborským.](https://panidomu.cz/wp-content/uploads/2022/09/2-007916-57-053664-768x307.jpg)
Prahou na dvou kolech
Do práce jezdí na motorce. „Auto sice mám, ale po Praze nejradši jezdím takhle.“ Na hlavu si narazí starou policajtskou helmu, obleče reflexní bundu a tradá. „Já mám takovou italskou babetu, má to jen 49 kubíků obsah. To je moje láska!
Je mým souputníkem. Jsem asi jediný, kdo má vpředu plexisklo se stěračem! Jezdím totiž i v zimě, a když padá mokrý sníh, musím stírat, abych měl výhled.
Ještě se nadechnout…
Nedávno se Miroslav Hanuš odhodlal k zásadnímu kroku: opustil angažmá v divadle a přešel na tzv. volnou nohu.
„V pětapadesáti jsem se rozhodl, že se ještě znovu nadechnu a roztáhnu křídla… Mám štěstí, že nemám hypotéku, nikomu nic nedlužím, děti se převážně živí samy. Zjištuju, že tohle je super věk:
ještě nejste omezený zdravotními hendikepy a rodina spíš pečuje o vás, než vy o ni. Nevím, jestli budu hrát, nebo režírovat, nechal jsem tomu volný průběh. Očekávám takových deset let nádhery!“
Foto: Herminapress, Divadlo v Dlouhé, ČT, CSFD