Domů     Taťjana Medvecká: „Konečně čas na domov a zahradu!“
Taťjana Medvecká: „Konečně čas na domov a zahradu!“
14.2.2024

Spontánní i nejistá, optimistická, ikskrát denně připravená se pro něco nadchnout. V jednom rozhovoru podotkla: „Jsem takové šťastné pako, které letí životem…“ Jedna z opor hereckého souboru Národního divadla a také už trojnásobná babička!

Češka, Pražačka křtěná Vltavou se slovenskými kořeny, hrdá občanka Prahy 6. Těmi kořeny jsou myšleni samozřejmě rodiče, kteří byli oba Slováci. Tatínek v Praze kdysi studoval, pak žil ve Vídni a po válce se do Prahy zase vrátil.

Tánina maminka byla v Praze poprvé na sokolském sletu v roce 1938 a Praha ji okouzlila natolik, že se do hlavního města po válce vrátila. „Tatínek mluvil maďarsky i německy a celý život studoval angličtinu. Tím pádem jsem měla už od dětství blízko k jazykům.

Jedna z našich nejohmatanějších knížek byla The Prince and the Pauper, tedy Princ a chuďas od Marka Twaina. Dvojjazyčné anglicko-ruské vydání s vysvětlivkami.

Bavilo mě učit se vyluzovat ty zvuky a intonace, tak vzdálené mé mateřštině…“ Doma se prý mluvilo česky, ale i slovenštinu má herečka pochopitelně pod kůží, z ruštiny a angličtiny složila státnice. „I studium cizích jazyků beru jako roli.

Baví mě mluvit tak, jak mluví ten národ, kam jedu, a to včetně výrazu a typické gestiky.“

„Mám štěstí, že jakmile svoji zápornou roli odehraju, v tu chvíli zlo vyprchá a v tramvaji už sedím zase jako hodná babička, která přemýšlí, co uvaří druhý den vnoučatům k obědu.“
„Mám štěstí, že jakmile svoji zápornou roli odehraju, v tu chvíli zlo vyprchá a v tramvaji už sedím zase jako hodná babička, která přemýšlí, co uvaří druhý den vnoučatům k obědu.“

Dávná vůně líčidel

Často vzpomíná, že její nejoblíbenější zábavou byl od nejútlejšího dětství tanec. „Jak jsem slyšela hudbu, musela jsem se hýbat!“ Ještě nechodila do školy a už tancovala s dětským souborem na jevišti.

Vím, že to teď zní jako fráze, ale já si opravdu pamatuju vůni kufříku se starými líčidly. Různé barvičky se specifickou vůní, například kakaového másla.

Ten moment, kdy se ona zázračná krabička pro mě poprvé otevřela a slečna Braunová, dcera mojí paní profesorky z baletu, mě začala líčit, si pamatuju dodnes.

Nebylo mi ani šest…“ Jenže když ji maminka zavedla do baletní přípravky Národního divadla, nepřijali ji. „Řekli mi, že jsem moc vyrostla, že jsem veliká!“ Sen o tom, že bude baletkou, skončil.

„To byl můj největší dětskej žal…“ Zatančila si samozřejmě později ještě mnohokrát, v představeních i jen tak, z čiré radosti. Před pár lety měla tančit i v televizní soutěži Stardance, ale nakonec musela účast odříct.

Proti bylo koleno, ozval se dávný problém s meniskem. „Po osmi trénincích řeklo koleno jasné ne, a já musela skončit. Ta nabídka pro mě holt přišla věkově pozdě…“

Herečkou bez matury

Zpět do dětství. Taťjana měla vedle baletění moc ráda i básničky a ty jí pootevřely dveře do dramatického kroužku Lidové školy umění. Dostala se do tehdy slavného „dramaťáku“ ve Voršilské ulici. Slavného mj.

proto, že ho vedla paní Stránská, matka výborné herečky Kláry Jernekové. To už bylo nejen tancování, básničky, ale i povídky a nakonec také opravdové divadlo.

A právě vedoucí tohoto kroužku ji později popostrčila i k přijímačkám na DAMU. Ačkoli byla Táňa teprve ve druhém ročníku na gymnáziu, řekla jí: „Táničko, abys už na tu herečku nebyla stará…!“ A tak Táňa podala přihlášku na DAMU – a byla přijata! Byl jí udělen dispens, čili prominutí maturity.

„V zrcadle vidím, že tvář se změnila, ale uvnitř jsem pořád stejná. Jsem takové šťastné pako, které letí životem. Možná jedna změna je, a to že, jak člověk stárne, přestávají mu připadat některé věci samozřejmé…“ Na snímku s dcerou Kristýnou...
„V zrcadle vidím, že tvář se změnila, ale uvnitř jsem pořád stejná. Jsem takové šťastné pako, které letí životem. Možná jedna změna je, a to že, jak člověk stárne, přestávají mu připadat některé věci samozřejmé…“ Na snímku s dcerou Kristýnou…

Hrát, hrát, hrát!

Už ve čtvrtém ročníku získala roli v Národním divadle, a netrvalo dlouho, stala se členkou činoherního souboru naší první scény.

Najednou se při práci potkávala s takovými herci jako Karel Höger, Dana Medřická, Josef Kemr, Josef Somr, manželé Preissovi, Jana Hlaváčová, Luděk Munzar… „Děkuju pánubohu, měla jsem štěstí!

Já jsem tenkrát chtěla hrát, hrát, hrát… a nic jiného jsem neřešila. Teprve později mi došlo, kde jsem a jak se na mě kdo kouká. Že tam stojím vedle pana Högera!“ V Národě, jak říkají umělci, je doma dodnes.

Říká o sobě, že je velmi loajální členkou souboru, přesto si však odskakuje. Aktuálně tu do Rokoka, tu do Violy, nejnověji do Divadla Ungelt… „Lidi jsou schopní během života dokázat spoustu věcí. Něco velkého vymyslet nebo obeplout svět.

A já pořád hraju divadlo. A pořád mě to baví! Je to i tím, že naplňuju neuskutečněný sen dvou generací. Maminka, i babička by byly bývaly divadlo rády hrály.“

Mámou na jevišti…

Moje holky vždycky říkají: Tys měla štěstí, že jsme byly tak hodný.“ Dcery Kateřina a Kristina přišly na svět před čtyřiceti, respektive třiatřiceti lety.

S manželem, scenáristou Jiřím Dufkem se Taťjana seznámila během svých studií na DAMU. „Naše dcery byly chytré, poslušné, dobře se učily. Ale určitě nenesly snadno, že mají matku herečku. Kolikrát jsem měla třeba před Vánocemi premiéru.

Ostatní maminky pekly, já měla hlavu v pejru a devatenáctého prosince premiéru. Na Boží hod nebo na Štěpána jsme hráli dokonce dvakrát!“ Jednou vyprávěla, že se bála brát dcery do divadla, aby je to prostředí nepoblouznilo tak jako kdysi ji.

„Viděla jsem kolem sebe dost nešťastných a nespokojených herců, kteří se trápili…“ Nicméně dcery před kumštem neubránila – na FAMU našly cestu obě…

„Když mě někdo chválí, začnu být ostražitá. Říkám si: bacha, je to zasloužené? Myslí to upřímně? Ale když mi můj muž řekne: To pude!, věřím, že jsem snad na dobré cestě.“ Na snímku s Jiřím Schmitzerem...
„Když mě někdo chválí, začnu být ostražitá. Říkám si: bacha, je to zasloužené? Myslí to upřímně? Ale když mi můj muž řekne: To pude!, věřím, že jsem snad na dobré cestě.“ Na snímku s Jiřím Schmitzerem…

Čas na generální úklid

Jak herečka trávila měsíce, kdy divadla kvůli pandemii nehrála? „Víc než dvacet let jsem do našeho domu chodila v podstatě jen přespávat a nevěnovala jsem mu adekvátní péči. Takže teď jsem našla v jeho zvelebování zalíbení.

Od generálního úklidu garáže, sklepa, půdy a třídění věcí, přes natírání zábradlí po renovaci schodiště… Můj muž je strašně šikovný a tady je takové práce! Navíc ve dvou to jde líp.

Taky jsem konečně vařila denně teplé jídlo a můj manžel z toho byl, doufám, v příjemném šoku…“

Hrášek pro vnoučata

Vrhla se i na zahradničení, na které také nikdy nebyl čas. Ryla, plela, sázela, sklízela! Jiřiny, afrikány, měsíčky, ale i rajčata, hrášek… „Obryla jsem stromy, protože jsem si vzpomněla, že hrášek dodává dusík kořenům ovocných stromů.

A když potom vidíte vnučku, jak jde a tzv. bagruje hrášek do sebe, tak budu rýt, až se ze mě bude kouřit!“ Dnes je Taťjana Medvecká babičkou již trojnásobnou – po holčičkách Adičce a Gábince přibyl před rokem vnouček Frantík.

„Náramně si tu dobu hraní s mrňousky užívám.“ Zavedla si i babičkovské hlídací odpoledne. „Vždycky jsem byla připravena na písknutí z divadla tzv. nastoupit na značky. A až teď jsem zjistila, že je možné si v diáři napsat: Hlídání vnučky! A ono to jde!“

Co řekla o…

… o Divoké Šárce: Šárka, to je dar, jsem za ni vděčná, je tam krásně. Znám místa, kde kvetou fialky, kde poprvé vykouknou kopřivy, kde rostou babky a kde pravé hřiby! A srnky jsou tam i divočáci.

Nevím, jestli tam hledám přímo inspiraci, ale rozhodně je to místo, kde se učím texty.“

… o Národním divadle: „Bylo to první divadlo, kam mě moje máma vodila. Pamatuji si, jak voněla křesla, úplně vidím ten vyrudlý červený samet.

A pamatuji si, jak jsem jako dítě milovala chvíli, kdy nastupují muzikanti, slaďují se a najednou nastane okamžik ticha, vždycky se rozsvítilo takové světýlko a přicházel dirigent. Pak se otevřela opona a já byla v sedmém nebi.“

… o fotbale: „Když je náhodou čtvrtfinále, semifinále Ligy mistrů, televize patří mně! Na českou ligu se nedívám, tolik času nemám. Hledám líbivý fotbal, rychlou hru plnou šancí. Načnu si pivo a ,analyzujiʻ hru. Manžel si zvykl.“

… o okouzlení: „Schopnost nadchnout se mi zůstala dodnes. Čas plyne, ale říkám si – ještě chvilku. Vždyť je to tady krásný! Mám dar radovat se z maličkostí – mě stačí, že zasvítí sluníčko a jsem šťastná.“

Související články
24.1.2025
Takový pocit není koncem roku nic zvláštního, jenže co když nejde jen o konec roku a nakupování se stalo posedlostí? Pak možná máte problém, který má i svůj odborný název oniománie nebo také shopaholismus. A závislost postihuje bohužel hlavně ženy. Ale mužů se tenhle problém týká také, i když v menší míře. Zato utratit dokážou stejně, nebo i víc peněz než ženy. Zdánlivě se nic neděje Vždyť lidí
21.1.2025
Projekt  „Podzim s láskou a humorem“ pokračuje i v letošním roce a už teď se mohou diváci těšit na první letošní představení Hovorů W v Radiocafé, a to 25. února. Hosta zatím oba protagonisté prozradit nechtějí, tajemství zachovává i třetí, dvorní pianista pořadu Karel Štolba. „Všechno se diváci včas dovědí jako vždy přímo v Radiocafé, na sociálních sítích i v médiích“, říká Pavel Mészá
21.1.2025
Drobná, energická herečka. Vyrostla na vesnici a na téže vesnici, byť dnes už součásti hlavního města, i dnes se svými pejsky žije. Je ráda babičkou a vnoučata „jsou s ní spokojená“. Pochází ze statku v Kolodějích, z 370 let starého stavení s metrovými zdmi. A bydlí tam i dnes. „Moje rodina tu žije po generace.“ Když byla malá, byla to prý zapomenutá vesnička, teď je to okraj Prahy a vyhledávan
19.1.2025
Když v roce 2021 vyšla kniha Magnetický vítr Gabriely Vránové, byla vůbec první knihou, která přináší souborný materiál o naší výrazné herecké osobnosti. Během následujících dvou let její autoři Pavel Mészáros a Ondřej Kepka dospěli k závěru, že se do ní spousta vzpomínek nevešla. Vznikla proto tak trochu neobvyklá, téměř pětihodinová koláž slova, hudby, poezie, a hlavně vzpomínek a emocí, kte
6.1.2025
Před lety prozradil, že jeho dětským snem bylo dělat nosiče v Tatrách. Zatím se stihl stát dvojnásobným mistrem republiky v závodech plachetnic, vystudovat „na elektrikáře“ i „na herce“ a založit divadelní spolek. A také se přiženit do slavné herecké rodiny! Martin Trnavský je Brňák. Jeho maminka bývala tanečnicí, později pracovala ve školství, tatínek vystudoval fakultu tělesné výchovy a sport
reklama
Šikovné tipy
Upleťte si misku z novin
Ano, čtete správně, opravdu z novin. Možná se vám zprvu bude toto tvoření zdát složité, ale krok za krokem ho jistě zvládnete. Nejdříve je třeba připravit materiál, ze kterého budete plést. Novinové ruličky. Hodně ruliček. K nim budete dále potřebovat lepidlo v tyčince a špejli. Lze použít i svářecí drát nebo pletací jehlici. Při dokončovacích […]
Aby vás tréma nepřemohla
Musíte vystoupit na veřejnosti a už teď se třesete hrůzou při té představě? Možná vás uklidní, že v tom nejste sami, protože trémou čas od času trpí téměř každý z nás. Pravdou ovšem je, že někdo méně a někdo více. Pro některé lidi je mírná tréma dokonce prospěšná, protože je vybičuje k vyšším výkonům. Pokud ale trpíte […]
Když šlehačku, tak domácí
Umět si připravit nadýchanou a chutnou šlehačku nebývá zpravidla nijak těžké, přesto se nám někdy podaří našlehat hroudu sraženého tuku. Proč se někdy povede a jindy zkazí? Důležité je, z jaké smetany šlehačku připravujeme a jakým způsobem ji šleháme. Roli hraje i použitý šlehač. Ovšem úplně nejhorší je rezignovat na domácí přípravu a koupit si […]
Vlna zahřeje, ale kterou vybrat?
Oděvy z přírodních materiálů, jako je vlna, mají jednu zásadní přednost – jsou elegantní a přitom dobře hřejí. Proto je vlněné oblečení stálicí zimní módy. Vlna totiž podporuje přirozenou termoregulaci vašeho těla. Současně zabraňuje i nadměrnému pocení tím, že dobře odvádí přebytečnou vlhkost. Tělo se navíc prokrví díky suchému teplu, které vlna vytváří. Navíc se […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Díky snu jsem ji zachránila
skutecnepribehy.cz
Díky snu jsem ji zachránila
Pracovala jsem v domově pro seniory a oblíbila jsem si tam jednu starou milou paní. Najednou se mi o ní začal zdát děsivý sen. Před několika lety jsem chodila mamince pomáhat do domova důchodců. Náplní mé práce bylo si se staroušky povídat, číst jim nebo s nimi hrát karty nebo jiné hry. K jedné z babiček jsem si vytvořila blízký vztah.
Frederique Constant a Watch Angels představují nový Worldtimer Manufacture
iluxus.cz
Frederique Constant a Watch Angels představují nový Worldtimer Manufacture
Ženevská značka Frederique Constant ve spolupráci se sběratelskou komunitou Watch Angels představuje nový model Worldtimer Manufacture s průměrem 40 mm. Tato limitovaná edice, poháněná in-house kalibr
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
epochanacestach.cz
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
Pohodová, plná zážitků, relaxující a zkrátka skvělá. Taková je dovolená v údolí naší největší vodní nádrže. Lipenský areál nabízí rok od roku čím dál širší paletu možností, jak trávit vaše volné dny. A abyste si onu paletu vychutnali vrchovatými doušky, nemusíte čekat do léta. Naopak! Přiznejme si, že zima je už za dveřmi… Nechte se
Herce Ryana Reynoldse a jeho ženu žaluje kolega
nasehvezdy.cz
Herce Ryana Reynoldse a jeho ženu žaluje kolega
Herec a režisér filmu Námi to končí Justin Baldoni (40) podal v polovině ledna žalobu na kolegyni Blake Lively (37) a jejího manžela Ryana Reynoldse (48), známého třeba z filmové série Rychle a zběsi
Houbové tousty jak pro krále
tisicereceptu.cz
Houbové tousty jak pro krále
Není toast jako toast. Tyhle jsou obzvláště vydařené! Můžete však použít pečivo dle svého výběru – bagetu, oblíbený chléb nebo klasický toastový chléb. Ingredience 8 až 10 kloboučků hřibovitých
Doly krále Šalamouna: Mohly ležet až v daleké Africe?
enigmaplus.cz
Doly krále Šalamouna: Mohly ležet až v daleké Africe?
K branám Jeruzaléma se blíží povozy plně naložené právě odlitými předměty. Ty před nedávnem vznikly v pecích umístěných na okraji dolů krále Šalamouna. Kde se ale legendární naleziště nacházelo? Získá
Opiová doupata: Z Číny až do Moulin Rouge!
epochalnisvet.cz
Opiová doupata: Z Číny až do Moulin Rouge!
Rostou jako houby po dešti. Některé luxusní jako paláce, jiné spíš jako zaplivané brlohy. Ve všech to však vypadá podobně. Polehávají tu uvolnění kuřáci, kteří za pomoci bambusových dýmek sní své opiové sny.   Tradice podniků poskytujících azyl kuřákům opia se rodí v Číně, v době, kdy je jeho kouření výsadou elity a společenským rituálem
Mleté maso na asijský způsob
nejsemsama.cz
Mleté maso na asijský způsob
Pikantní a chutné jídlo inspirované asijskou kuchyní, ideální s rýží nebo nudlemi. Ingredience: ● 500 g mletého masa (hovězí nebo vepřové) ● 2 lžíce sójové omáčky ● 1 lžíce medu ● 1 stroužek česneku ● 1 cibule ● 1 mrkev ● 1 lžíce sezamového oleje ● 1 chilli paprička ● hrst zelených fazolek Postup: Na sezamovém oleji osmahněte cibuli a česnek. Přidejte mleté maso, osolte a orestujte dohněda. Vmíchejte nastrouhanou mrkev,
Usměvavý Jan Pavel I.: Nechá papeže zavraždit jeho nástupce, zednáři či mafie?
epochaplus.cz
Usměvavý Jan Pavel I.: Nechá papeže zavraždit jeho nástupce, zednáři či mafie?
Je přesná jako hodinky, krátce po páté přinese ke dveřím ložnice šálek espressa. Jenže dnes je něco jinak, protože i po deseti minutách stojí hrneček na svém místě. Několikrát zaklepe, pak vstoupí pomalu dovnitř. Rozsvícená lampička ozařuje nehybné tělo s malým úsměvem ve tváři. S bohulibým výrazem vládne Vatikánu Jan Pavel I. (1912–1978). Vcelku rychle se jeho
Tvůrci soch moai si sami zničili své domovy
historyplus.cz
Tvůrci soch moai si sami zničili své domovy
Velikonoční ostrov, kdysi tak nádherně zarostlý bujnou tropickou vegetací a obydlen pestrými živočišnými druhy, je v troskách. Jeho obyvatelé ho po letech zcela vydrancují – lesy vykácejí, zvěř uloví. Netrvá to proto dlouho, než je hlad poštve i proti sobě navzájem. A když není co k snědku, nepohrdnou domorodci ani masem svých obětí.   Velikonoční
Sídlo, jehož zdmi procházely dějiny
rezidenceonline.cz
Sídlo, jehož zdmi procházely dějiny
Historické stavby bývají pro svůj nezaměnitelný vzhled často označovány jako svědkové času. A často v sobě nesou příběhy těch, kteří v nich žili. Pozlacený věk představuje v dějinách Spojených států období nebývalého hospodářského vzestupu, spojeného s technologickým pokrokem. Tato éra trvala přibližně od 80. let 19. století do začátku 20. století. V ní se také
Léky z mořského dna: Neuvěřitelné houby i primitivní živočichy
21stoleti.cz
Léky z mořského dna: Neuvěřitelné houby i primitivní živočichy
Mycí houba na okraji vany a animovaná postavička Sponge Bob: Asi to si nejspíš představíte při otázce, jak se dají využít mořské houby. Jenže to byste je velice podcenili. Jsou totiž obrovskou a zatím