Světlana Witowská žije na plno. Vstává ve tři čtvrtě na čtyři ráno, už v šest ji můžete vidět na televizní obrazovce. Zbytek dne patří rodině, dvouapůlročnímu Filipovi, třináctiletému Viktorovi a dalším třem dětem jejího manžela (13, 10 a 7 let)… K tomu ráda čte, cvičí a vaří. Evidentně je spokojená.
V kolik chodíte spát?
Jedna věc je, v kolik ulehnu a v kolik skutečně usnu. Někdy mi to vyjde a ulehnu dřív, dřív než v jedenáct mi to ale vyjde málokdy. Filip chodívá spát třeba až v půl desáté večer, takže dřív než v půl desáté se do postele nedostanu nikdy. A musím být hodně unavená, abych usnula v půl jedenácté. Já vůbec nejsem ranní ptáček, klidně bych dokázala být vzhůru do čtyř do rána a pak spát celý den. To ale teď nemůžu. Mám to otočený.
Kdo ráno hlídá Filípka?
Jednou týdně chodí do školky a to ho vypravuje tatínek. Já připravím vše potřebné a tatínek to zvládne. A na ostatní dny se k nám vždy nastěhuje moje maminka. Ono to ale není zas tak strašné. Když ráno odcházím, on spí, probudí se v osm a v jedenáct jsem doma. Spíš si říkám, jestli se ráno neprobudil a co tam s ním tatínek asi tak zažívá. Párkrát se mi stalo, že jsem ho slyšela, jak za mnou volal: „Maminko, maminko!“ A tatínek ho chlácholil slovy: „Maminka jde do práce, chlapi ještě spinkaj.“ To se za ten rok stalo asi dvakrát.
Na svých bedrech nemáte jen péči o malého Filipa, ale taky o třináctiletého Viktora a tři děti svého manžela. Vypadá to, že jste hodně velká rodina. Jak to u vás vypadá?
Viktor je jeden týden u nás a jeden týden u jeho táty (sportovní komentátor Robert Záruba), se kterým ho máme ve střídavé péči. A kluci jsou u nás každou středu a jednou za 14 dní o víkendu. Takže tak 11 dní za měsíc jsou u nás. Samozřejmě s námi jezdí na dovolenou, tráví s námi Vánoce. Když jedeme na dovolenou, jsme jako Hujerovi z filmu Marečku, podejte mi pero. Jsme opravdu velká rodina.
Jste obklopena samými mužskými. Necítíte se ve vyloženě mužském kolektivu sama? Nechtělo by to holčičku?
Ta už nebude. Mám ale dvě neteře a ten nedostatek holčiček přímo v naší rodině si kompenzuji na nich.
Cítíte se dobře obklopena tolika dětmi? Z jak velké rodiny pocházíte vy?
Z normální, jsme dvě holky. Už jsem si zvykla. Oni jsou už velmi samostatní, pohrají si mezi sebou, v baráku se jakoby rozprostřou. Já jsem pro ně důležitá snad jen na jídlo.
Co jim vaříte?
Nejraději mají špagety, rizoto, pečená masa s omáčkami a knedlíky. Klasická česká jídla, a to ve velkém množství. Oni jsou dost rozjedení. Nedávno jim máma smažila palačinky – usmažit 64 palačinek, které snědli, trvalo 3 hodiny. Ke svíčkové snědí 49 knedlíků. Všechno už dělám v papiňáku. U jednoho stolu se ale scházíme jednou za čtrnáct dní. Kdyby to bylo každý den, tak bych asi nemohla chodit do práce.
Není tomu tak dávno, co jste se přestěhovali do nového domečku. Už si připadáte jako paní domu?
Samozřejmě. Stěhovali jsme se krátce po Filípkově narození, když jsme zjistili, že se do našeho starého bytu nevejdeme. Tak jsme ve stejné čtvrti, kde jsme bydleli před tím, koupili domek, zrekonstruovali jsme ho a už si v něm rok a půl bydlíme.
Také jste při rekonstrukci přiložila ruku k dílu?
V té době se nám narodil Filípek, takže já to vždy maximálně přijela s kočárkem okouknout. Ale protože tomu vůbec nerozumím, tak jsem se vždycky jen podívala, jestli dělníci pracují. Pracovali, takže to bylo v pořádku.
Určitě jste ale měla nějakou představu, jak by domek ve výsledku měl vypadat…
Měli jsme představu v podobě počtu místností, koupelen a záchodů, kterou jsme předložili architektovi a ten ji zcela naplnil.
Nábytek jste si pořizovali nový, nebo jste ho jen přestěhovali ze starého bytu?
Ten jsme si vzali ze starého bytu. Při počtu pěti dětí jste dosti pod tlakem a nemá smysl kupovat nic nového. Možná až budeme sami, tak si něco nového koupíme. Jenom klukům jsme kupovali nový pokoj, nové postele a udělali jsme si novou ložnici. Každý má třeba v rámci ložnice svou vlastní šatničku.
Už jste se zabydlela? Cítíte se tam jako doma?
Už tam bydlíme přes rok rok a ano, cítím se tam doma. Chvíli mi to ale trvalo. Nejdéle jsem si asi zvykala na troje schody – máme sklep a dvě patra. Zpočátku jsem pořád lítala po schodech nahoru a dolů. S batohem na zádech a s dítětem v náručí. Pak mi kamarádka poradila, že si mám věci postupně odkládat na schody a pak je přemístit najednou. A tak to dělám dodnes.
Jaký máte vztah k domácím pracem?
Beru je jako nutnost, ale moc je nemusím. Nesnáším žehlení košil. Naštěstí mám paní, která k nám jednou za týden chodí uklízet. Raději čas věnuju něčemu, co mě baví, než, abych uklízela a žehlila. A tu holčinu, která k nám chodí, to naopak baví.
Máte toho na svých bedrech opravdu hodně. Jak odpočíváte?
Odpočívat chodím do fitka, odpočívám tedy aktivně. To mě pořád baví. A ráda spím a čtu.
Co teď čtete?
Samé detektivky, které mě dokáží tak vtáhnout do děje, že i zapomenu na to, že mám druhý den ve čtyři vstávat. Nedávno jsem se takto přistihla v půl druhé ráno. Knížku dokážu přečíst za dva dny.
Jakou máte teď rozečtenou?
Teď mám rozečtenou jednu poměrně drsnou od spisovatelky Mo Hayder. Knížky jsou opravdu mou slabostí. Poté, co jsme z kufru při cestě na dovolenou několikrát museli kvůli nadváze vyndavat mé knihy, koupil mi manžel čtečku. To je skvělá věc. Vejde se do ní spousta knížek a nic neváží.
Světlana Witowská Zárubová ve zkratce
– Narodila se 6. 1. 1973, vystudovala Právnickou fakultu v Praze, pracovala v Mladé frontě Dnes, ČTK, ČT, na Primě a v současné době v ranních zprávách Studia 6 České televize.
– Byla vdaná za sportovního komentátora Roberta Zárubu, se kterým má 13letého syna Viktora.
V roce 2010 se provdala za Petra Witowského a v dubnu o rok později se jí narodil syn Filip.
Svíčková Wellington (suroviny upravené dle chuti našich dětí)
Vepřovou panenku osolíme a opepříme, pokapeme olivovým olejem, do masa vetřeme worchestrovou omáčku a zabalené v potravinové fólii necháme 2 hodiny odležet v chladnu. Pak panenku opečeme ze všech stran v rozpáleném oleji a potřeme hořčicí. Mezi tím si připravíme dušený špenát. Na potravinovou fólii poklademe plátky parmské šunky, na ni přidáme špenát a rozetřeme tak, aby se do něj pomocí fólie dala zabalit celá vychlazená panenka. Špenát by neměl nikde protéct. Vyválené listové těsto si připravíme na plech a zabalíme do něj panenku obalenou v šunce a špenátu. Těsto nahoře propícháme vidličkou a potřeme žloutkem. V předehřáté troubě na 200 °C pečeme 35-40 minut (za chvíli teplotu snížíme na 180), pak necháme 15 minut odpočinout mimo troubu a můžeme podávat. My to doma jíme bez přílohy.
Text: Jana Tržilová, foto: Dan Zahrádka, za líčení děkujeme pražské Škole líčení Surface, www.surfacemakeup.cz
Komentáře