Sotva kdo si představí vytíženého herce bez online spojení „se světem“, on však mobily nemá rád. Myslíte, že rád tráví dovolenou někde v nóbl hotelu? Kdepak, šťastný je v lese, v chatě bez elektřiny. Svatopluk Skopal je prostě svůj…
Jako místo narození uvádí Kutnou Horu, a zároveň tvrdí, že je kovaný Zlíňák. Jak to tedy je? „V Kutné Hoře jsem pobyl jen týden v porodnici. Rodiče byli na návštěvě u babičky v Uhlířských Janovicích, když to na maminku přišlo, a nejbližší nemocnice byla v Kutné Hoře.
Pak jsem to město viděl, až když jsme tam byli se zlínskou školou na výletě.“ Otec, Svatopluk Skopal starší, byl divadelní režisér, matka Věra působila v divadle jako nápověda. „Tatínek vystudoval učitelský ústav a pak v Brně dramatickou konzervatoř. Věnoval se divadelní režii.
Dědeček byl také učitel a strýc Joža rovněž, ten uměl sedm jazyků!“
Místo družiny divadlo
Jako kluk divadlo rád neměl. Tak jako mnoho jiných dětí, které měly rodiče u kumštu, tam chodil skoro za trest. „Rodiče mě tam vodili, když mě neměli kam dát. Při zkoušce jsem nesměl ani hlesnout, hrůza!“ Ještě na střední škole nevěděl, kam dál. Uvažoval, zda nepokračovat v rodinné učitelské tradici, ale přesvědčený o tom nebyl.
„Otec se mě jednou zeptal, zda bych nechtěl zkusit režii jako on. Říkal jsem mu, že nemůžu dělat režiséra, když toho o divadle znám tak málo. Tak jsem do přihlášky raději napsal obor herectví.
Otec mě připravil a já se tam dostal.“
Do Brna přes Prahu
Když se rozhodl pro studium herectví, chtěl na pražskou DAMU. Jenže to nevyšlo. „Napsali mi, že mě neberou, ale ať jdu do Brna na JAMU, že tam mají málo dobrých kluků a potřebují posílit ročník.“ Za zmínku stojí, že v Praze by byl studoval např. s Borisem Rösnerem, zatímco v Brně posílil Pavla Zedníčka, Pavla Trávníčka či Miroslava Donutila.
Navíc ve vyšších ročnících JAMU byli tehdy Jiří Bartoška, Karel Heřmánkem, Bolek Polívka a nebo Eliška Balzerová – jeden je dnes prezidentem filmového festivalu a ostatní principály významných pražských divadel.
Už během studií začal se spolužáky hostovat v Divadle na provázku a teprve tehdy herectví doopravdy propadl.
Učil ho i Horníček
Přelom 60. a 70. let, to byla doba, kdy ne všichni mohli dělat, co by rádi… Báječného herce, jevištního partnera Jana Wericha a hlavně člověka rozdávajícího humor a smích to zaválo na Moravu. „Miroslava Horníčka přemluvili, aby nám tzv. přednášel v oboru, kde neměl konkurenci.
Původně tam byl pro něj napsaný jeden ročník, ale když se rozkřiklo, že bude mít u nás hereckou improvizaci, přišla celá škola. Hodiny s ním, to byly vlastně další Hovory H.
A ještě jsme od Mistra dostali zápočet!“
Život spojený s Vinohrady
Po absolutoriu na Janáčkově akademii nastoupil Svatopluk Skopal do Státního divadla v Brně, zůstal tři sezony, a pak dostal nabídku z pražského Vinohradského divadla. Dlouho hrál na této scéně „kamarády hlavních hrdinů“, ale došlo i na hlavní role.
Jednou z prvních byla postava Mánka ve slavné inscenaci Gazdiny roby, kde byl protihráčem Dagmar Veškrnové, nyní Havlové, v hlavní roli Evy krajčířky. Vinohradské scéně zůstal věrný dodnes. „Hrál jsem s herci, jako byl Miloš Kopecký, Vlastimil Brodský, Ilja Racek, Josef Bláha, Jarda Hanzlík, o skvělých herečkách ani nemluvě.
Je pro mě hrozně důležité pracovat mezi lidmi, kteří nejdou proti sobě, chápou divadlo jako týmovou práci, což tady celou dobu bylo.
Nechce se mi tuhle dobrou společnost opouštět.“
Láska na druhý pokus
S nynější manželkou Lenkou se znali už za studií na JAMU, ale tenkrát ještě jiskra nepřeskočila. Zakoukali se do sebe až po pár letech, když se ve Vinohradském divadle připravovala inscenace Romeo a Julie, v níž Lenka hrála Julii. „Úplně jsem se do ní zbláznil. Na tabuli ve zkušebně jsem maloval srdíčka, všichni si ze mě dělali legraci. Říkal jsem si, že je to ženská podle mého gusta.
Díval jsem se na ni jako na svatý obrázek.“ On i ona se rozvedli se svými protějšky, po čase měli svatbu a narodil se syn František.
Volno v chatě de luxe
„Vysočina. Všude lesy, jen jediná dřevěná bouda. Člověk se ráno probudí, okolo běhají zajíci, srnky, zpívají ptáci…“ Tak herec popisuje rodinný prázdninový ráj. „Dovolená pro mě je, že nikam nemusím. Jsem úplně vypnutý člověk, který zapomene, jestli je neděle, nebo středa.“ K chatě není zavedena elektřina, což už si dnes sotva kdo dovede představit.
„Lidi si myslí si, že jsme blázni – a to nemáte televizi? Čtyřicet let jsme také chodili pro vodu ke studánce, ale pak nás sucho donutilo vyvrtat studnu.
Máme pumpu a tím chata postoupila do kategorie de luxe!“
Vyprávěl i o tatínkovi
V poslední době natočil Svatopluk Skopal dva televizní seriály, které sklidily velký ohlas. Před prázdninami byl inspektorem Mlčochem v První republice a v minulých letech jednou z hlavních postav seriálu Vyprávěj, Josefem Dvořákem. „Ve scénáři mě při prvním čtení zaujalo, že se Pepa Dvořák narodil v roce 1919, což je datum narození mého táty.
Při natáčení jsem často přemýšlel, jak by se táta zachoval. A taky jsem měl dědečka legionáře, který prošel Sibiří a vracel se do Československa přes Vladivostok. Zkrátka, nemusel jsem vymýšlet nějakou jinou figuru, než jsem já.“ Tento seriál sbíral ceny nejen u nás doma. Na prestižním mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu získal Zlatou nymfu, což je veliký úspěch.
Vždyť až za Vyprávěj zůstal například americko-irsko-kanadský seriál Tudoruvci!
„Jsem rád, že jsem zažil to, co člověk vidí jenom ve filmech: jdete po červeném koberci, postaví vás ke zdi s logem festivalu, cvakání fotoaparátů…“
Svatopluk Skopal (63) ve zkratce:
Narodil se 28. května 1951 v Kutné Hoře
Dětství a mládí prožil ve Zlíně
Po maturitě přijat na JAMU
1970–1973 hostování v divadle Husa na provázku
1973 absolvoval na JAMU
1973–1976 angažmá ve Státním divadle v Brně
od 1976 dosud angažmá v Divadle na Vinohradech v Praze
1994–2003 odborným asistentem na DAMU
Hraje také ve čtyřech představeních agentury Harlekýn
Film: např. Náš dědek Josef (1976), Jak napálit advokáta (1980), Křtiny (1981)
Televize: např. Panenka (1980), Těžká hodina (1986), Návštěva staré dámy (1999)
Seriály: např. Sanitka (1984), Dlouhá míle (1989), Vyprávěj (2009), Sanitka 2 (2013), První republika (2014)
První žena Jitka (porodní asistentka)
Nynější manželka Lenka (60, herečka)
Syn František (z druhého manželství, 29, herec)
Sestra Marika (pracovala jako asistentka divadelní režie)
Co řekl o:
… o své ženě: „Občas se mi stane, že vidím, jak Lenka hraje, a úplně zapomenu, že je to moje žena. Sleduji upřeně postavu, kterou předvádí. To je pro mě vrchol herectví a jsem rád, že mám doma tak šikovnou ženskou.“
…o telefonování: „Mobily nesnáším, obtěžují mě. Samozřejmě vím, že telefon potřebuji, ale je to pro mě nutné zlo a hned, jak zazvoní, mám vyrážku. Mám pevnou linku se záznamníkem: Když bliká, tak si ho poslechnu, zavolám zpátky a to mi stačí. Proč bych měl být pořád dosažitelný?“
…o DAMU: „Šlo mi o to naučit je základním principům řemesla, aby uměli mluvit, chodit, věděli, jak vytvořit pointu, napětí. Když tohle někdo neumí, tak se nemůže dál herecky rozvíjet. Jako se malíř musí napřed naučit malovat obličej a pak může experimentovat.“
…o herectví: „Dokud Hamlet není ufon a Večer tříkrálový se nehraje ve skafandrech, tak to je prý nuda. Přitom v té jemné herecké práci je takové bohatství!“
…o životě: „Nikdy jsem snad nikomu neublížil. Lsti vymýšlet neumím, nikdy jsem je k životu nepotřeboval. Taky mám kolem sebe rád rovné lidi. Když se něco slíbí, tak to platí. Mnozí říkají, že je blbost na tom lpět, ale já už jiný nebudu.“
Text: Helena Leitlová
Komentáře