Zatímco jedni o ní mluví jako o nepříteli a omezují solení pokrmů i pití minerálních vod, druzí vnímají i dobré vlastnosti. Jak to tedy je?

Asi jako vždycky, pravda je tak trochu na obou stranách. Problémy organismu totiž může působit jak nedostatek sodíku, tak jeho přemíra, což je případ častější. Sodík se nachází v buňkách rostlinných i živočišných tkání a je součástí mnoha potravin.

Pro náš organismus je nepostradatelný především při tvorbě červených krvinek a kyseliny chlorovodíkové v žaludku, bez které bychom nemohli trávit.

Důležitý je také pro růst, stimuluje činnost ledvin, zabraňuje tvorbě ledvinových kamenů, působí proti svalovým křečím. Jeho nejvýznamnějším zdrojem je chlorid sodný, prostě obyčejná kuchyňská sůl.

Když je soli moc

Nadměrný přívod sodíku s sebou přináší zdravotní rizika.

– Je spojován především s vysokým krevním tlakem, který je rizikový pro kardiovaskulární onemocnění.

V lékařských kruzích převládá názor, že i mírné snížení přívodu sodíku může mít dlouhodobý pozitivní vliv a pomáhá především snížení výskytu ischemické choroby srdeční a cévních mozkových příhod.

– Dalším onemocněním dávaným do souvislosti se sodíkem je porucha funkce ledvin, vznikající jako následek vysokého tlaku. Změny v ledvinách tak v katastrofickém výsledku mohou vést až k zániku jejich funkce a nutnosti podstupovat hemodialýzu.

– Sůl a solené potraviny mají podle některých studií také souvislost s karcinomem žaludku. Sůl sama o sobě samozřejmě karcinogenem není, ale může zvýšit citlivost organismu k jiným karcinogenům.

Když je jí málo

Pokud se ale budete snažit o extrémně nízký přívod sodíku, jak radí někteří zastánci zdravé stravy, můžete si způsobit jeho deficit. Ten pak vede k závažným změnám ve složení elektrolytů a množství vody v organismu.

Bohužel není výjimkou, že se do péče lékařů dostane pacient, který dlouhodobě konzumoval až 8 litrů vody denně při dobré víře v očišťování organismu. Skončí na jednotce intenzivní péče s extrémně nízkou hladinou plazmatického sodíku.

Podobně může být riziková i léčba vysokého tlaku léky zvyšujícími vylučování sodíku v ledvinách (většina diuretik), pokud není kontrolována jeho hladina. Pozor by si měli dát i sportovci.

Pokud sportujeme nebo pracujeme v horkém prostředí, může být pití obyčejné vody problematické. Když se totiž víc potíme, tělo ztrácí sodík, jehož koncentrace se naředěním ještě sníží. Organismus se dostane do stavu, kdy je narušeno jeho vodní hospodářství.

Následuje únava, vyčerpání. Při hodnotách sodíku pod doporučené limity se mohou objevit i křeče, zmatenost.

Minerálky?

Ano. Mají v pitném režimu své místo a přirozeně obsahují i sodík. Pro každodenní pití se hodí slabě a středně mineralizované vody, při zvýšeném pocení sáhněte po více mineralizovaných.

Nejvyšší obsah sodíku má většina léčivých minerálních vod, nicméně těch je na trhu pouhé 1%.

Ostatně na každé láhvi najdete údaj o doporučeném množství.

Citlivost na sůl

Možná jste až do této chvíle nevěděli, že něco takového existuje, ale je to tak. Citlivost na sůl je individuální a závisí na věku i genetických předpokladech.

Jako senzitivní na sůl jsou označováni lidé, kteří jsou náchylnější ke zvýšení krevního tlaku v souvislosti s konzumací soli.

Existují samozřejmě také osoby rezistentní na sůl, které mohou konzumovat zvýšené množství soli, ale s jejich krevním tlakem to nic neudělá. Ale je málo pravděpodobné, že byste mezi ně patřili právě vy. A změřit to v domácích podmínkách není možné.

Kolik vlastně?

Co je rozumná míra, když nadbytek škodí a nedostatek také? Minimální potřebná dávka pro dospělého je 500 mg sodíku, u dětí od 1 do 9 let 225–400 mg, u kojenců 120–200 mg.

Zatímco náš organismus potřebuje množství soli odpovídající zhruba jedné čajové lžičce, my mu ve skutečnosti dodáváme daleko víc, v průměru až trojnásobek.

Při standardním režimu by měla být u dospělých dávka sodíku do 2,4 g na den (to je 6 g soli – necelá lžička). Přitom podle statistiků byla v roce 2015 spotřeba soli v ČR 5,7 kg na osobu a rok, což odpovídá dennímu příjmu 15,6 g soli.

Jak na to?

Jste-li příznivcem solení a berete slánku do ruky, kdykoliv jíte, vybírejte si takové potraviny, které mají obsah sodíku nízký. Přehled najdete v tabulce. Na příjem sodíku by si pak měli dávat pozor především těhotné ženy a děti.

Ženy v těhotenství by například neměly pít mnoho minerálních vod, které jsou také bohaté na sodík.

U malých dětí do jednoho roku bychom neměli přisolovat vůbec, jejich denní spotřebu sodíku pokryje mléko, kojenecká mléčná výživa a později také příkrmy.

Pohled na talíř

Jak víme, sodík je přirozenou součástí potravin, stejně jako ostatní minerální látky. Jeho spotřeba je ovšem až ze 70 % pokryta potravinami, do nichž se z různých důvodů přidává, ať už jde o technologický postup či zvýraznění chuti.

Týká se to zejména sýrů, konzerv, masných výrobků. Vaříme-li sami, což je zdraví prospěšné, i my přidáváme sůl. A velkou měrou se podílí na vyšší spotřebě soli také dosolování hotových pokrmů na talíři.

Omezit, ale nevynechávat

Určitě není cílem vytěsnit sůl z jídelníčku úplně. Jen je potřeba vědět o jejích nejvýznamnějších zdrojích a podle toho přizpůsobit výběr potravin, ze kterých vaříme. Mezi potraviny, které sůl obsahují, patří například celozrnné pečivo, sýry, šunka.

Jde o to, že se sodíkem, který je v nich obsažen, musíme při tvorbě jídelníčku počítat. Zároveň je dobré vědět, že sůl obsahují i potraviny, u kterých si to ani neuvědomíme, třeba různá ochucovadla, sušenky, čokoláda.

A pak jsou potraviny, jejichž omezením určitě chybu neuděláme. Sůl mají už ve svém názvu, takže jde třeba o tyčinky, brambůrky, chipsy. Pro zajímavost smažené chipsy obsahují až 2 g soli na 100 g.

Značné množství soli obsahují samozřejmě uzeniny a podobné je to u různých instantních dehydrovaných potravin nebo potravin ve slaných nálevech.

Foto: PX FUEL