Máte rádi kameny? Staňte se jejich sběratelem. Ale ne lecjakým. Svou sbírku přetvořte v umělecká díla. Potřebujete k tomu navíc také dávku trpělivosti.
Když se řekne suiseki, představte si kámen zvláštního tvaru, speciálně vyzrálý a umístěný na dřevěné misce. Zní to jednoduše, ale jeho příprava má svůj vývoj.
Hurá do přírody
Ze všeho nejdříve si kámen musíte najít. Nevšední a zajímavý svým tvarem. Vyzařující eleganci. Vyjadřující krásu přírody. Když se o suiseki začnete zajímat, zjistíte, že je to docela složitá záležitost. Může trvat měsíce i roky, než naleznete takový objekt, který bude hoden názvu suiseki. Rady zkušených zní: vyjděte si na hory nebo hledejte v horských potůčcích a řekách. A po čem se dívat?
Kameny se dělí do speciálních skupin:
* Objektové kameny (keisho-seki) připomínají lidské postavy, zvířata, domky, chatrče, lodě, ryby, hmyz nebo ptáky.
* Funagata znázorňují všechny možné tvary lodí.
* Hashi-ishi vypadají jako mosty.
* Chryzantémové kameny považují za nejdůležitější motivy květin a barvy patří do skupiny barevných kamenů (biseki).
* Baika-seki patří v Japonsku mezi nejcennější typy. Jsou to obrazové kameny s motivem kvítku slivoně – květ má 5 okvětních lístků; tyto kameny najdete pouze v Japonsku a i tady je jich velmi málo.
* Krajinné kameny (san-sui-kei-seki) mají připomínat různé typy krajiny – hory, ostrovy, vzdálené hory, hory s vodopády, pobřežní oblasti,…
Zvyk sbírat zajímavé kameny a upravené je pak vystavovat jako vzácné šperky na podstavci je velmi starý. Pochází z Číny, v 8. století jej převzali Japonci a dnes po celém světě stovky nadšenců nekonečné hodiny v přírodě hledají poklad v podobě živého kamene nevšedních tvarů, struktur a povrchu.
Lazebníkem nerostů
Hledáním vše začíná a po něm následuje neméně důležitá práce – příprava kamene. Musí se očistit, ale jemně, aby se živému nerostu zachovala jeho „duše“. Japonci jsou na to zvlášť citliví, říkají, že kámen pro suiseki by neměl být lidskou rukou nikterak dotčený. Naopak důležitá je pro něj voda, jejímuž působení má být vystaven (sui znamená voda a seki kámen).
Nejlépe živá voda, která proudí a dodává mu energii. Dopřejte mu déšť, polévejte ho proudem čisté vody, hýčkejte ho ve svých rukou, opatrně ho leštěte, nechte na něj působit i slunce… Čím déle, tím lépe. V zemi původu to bývá klidně i několik desetiletí. Právě stáří je jedním z kritérií kvality suiseki.
Vedle něj je to dále tvrdost (je daná typem nerostu), kvalita povrchu (můžeme ji malinko zlepšit ošetřením), barva (působením vody a slunce se dá zvýraznit) a tvar.
Japonci jsou přesvědčeni, že suiseki je kámen, který promlouvá k duši. Kameny, které jsou ze sbírky nejvzácnější, mívají často zabalené do cenné látky a uložené ve speciální krabičce, které se říká kiribaku. Většinou jsou to kousky děděné po předcích a předávané z generace na generaci, které pro ně mají nesmírnou hodnotu.
Ty vystavené mívají Japonci ve zvláštním výklenku ve zdi (říká se mu tokonoma) a spolu se suiseki tady bývají i bonsaje a kaligrafie.
Vy si je můžete vystavovat doma i na zahradě.
Na řadě je dřevo
Aby se z kamene stalo suiseki, musí mít speciální dřevěnou podložku „dai“, se kterou dokonale splyne. Neměla by být výrazná, aby nepotlačila krásu kamene, ale pouze jej doplnila. Dřevěnou misku si můžete vyřezat sami, nebo si říct řezbáři či někomu, kdo se vyřezávání věnuje a má zkušenosti. Vhodné je lipové nebo olšové dřevo, nehodí se jehličnany.
Barvu dřeva vybírejte asi o tón tmavší, než je barva kamene. Vyřezáváte tak dlouho, až se tvar podstavce prolne s tvarem kamene, který do něj usadíte. Sběratelé suiseki říkají, že kdo je trpělivý a ovládne toto umění, na spojení podstavce s kamenem již nepotřebuje lepidlo.
Usazený kámen se ani nepohne.
Foto: www.vsana.org
Komentáře