Pokud budete trávit letošní dovolenou u sebe na zahradě, můžete se konečně pustit do založení skalky. Stačí jen vhodné místo a chuť do práce.
Pokud má být skalka chloubou zahrady, musíte dodržet určité postupy a zásady jak při stavbě, tak při výběru rostlin a osazování. Pro celkový dojem je velmi důležité umístění skalky. Pokud máte zahradu se zvlněným terénem, stačí, když vyberete vhodnou vyvýšeninu, nebo hned několik sousedních – podle plánované rozlohy skalky. Do zahrady ležící v prudkém svahu se hodí spíše květinové zídky.
Mohou zpevňovat terasy, což v době kvetení skalniček vypadá velmi působivě a romanticky. I prudší svah však může zdobit klasická skalka. V rovinatých plochých zahradách zas vypadají přirozeně tzv.
spárové skalky.
Výběr místa Stavět se dá kdekoliv, zahradní architekti doporučují situovat rostliny na východní či jižní stranu zahrady, ale pokud se hodí na druhý konec, není to problém. Také záleží na výběru skalniček. Zkuste skalku volně navázat na terasu či jiný zajímavý kout domu, který budete moci obdivovat.
Nebudujte ji však pod listnatými stromy, jinak budete každý podzim čistit kameny a zákoutí od spadaného listí.
Začínáme stavět Skalka by měla sestávat jen z jednoho druhu horniny – kvůli vzhledu i nárokům rostlin, které obvykle vyžadují buď zásaditý, kyselý, nebo neutrální podklad. Měla by také působit co nejpřirozeněji, jako by na zahradě byla odjakživa. Jedině tak docílíte celkového harmonického a příjemného dojmu. K tomu přispějí kameny s patinou omšelosti. Najdete je třeba na krajích starých lomů.
Řasy, které patinu dotvářejí, můžete „přihnojit“.
Už pevně umístěné kameny potřete zlehka bílým jogurtem, laciným vínem, či roztokem kravského hnoje.
Jak postupovat při stavbě skalky: Základem je 20–50 cm silná vrstva drenáže (skalničky potřebují funkční odtok vody). Použít můžete štěrk, drobné kameny, keramzit i stavební suť, pokud je skalka ze zásadité horniny. Kameny musí být aspoň z třetiny pevně zapuštěné v zemi a měly by ležet na šířku. Ani v přírodě většinou běžně netrčí do výšky.
Dejte si se stavbou na čas, je dobré kameny umístit do přirozené polohy.
Půdu mezi kameny pokryjte štěrkem ze stejné horniny – kromě vylepšení vzhledu chrání půdu před přehřátím, odplavováním i vyschnutím.
Kameny vyváženě střídejte s ploškami pro rostliny.
Je nutné vybudovat i přístupové cestičky ke skalce. Nejlépe působí ploché nášlapné kameny.
Spárová skalka Variantou pro ploché zahrady jsou spárové skalky, které vypadají přirozeně a současně i velmi působivě. Budují se podle přirozených skalních teras. Stavějí se z vrstevnatých hornin a plochých deskovitých kamenů, které se přirozeně dělí na pláty. Patří sem například břidlice či opuka. Rostliny se sázejí do spár mezi kameny.
Nahoře je příhodné stanoviště pro suchomilné druhy, u paty skalky místo pro skalničky vlhkomilné.
Vhodná zemina
Podle nároků rostlin připravíme i základní substrát – rašelinový pro rostliny vyžadující kyselé půdy (např. rostliny vřesovištní), jiné druhy vyžadují půdu neutrální a další zase půdu zásaditou (s přídavkem vápence).
Stavba • Kameny by měly být v jednom rozměru dlouhé nejméně 40 centimetrů. • Zapouštějí se do země vedle sebe naplocho, tedy stejně jako v přírodě. • Mezi jednotlivými liniemi z kamenů ponechejte rozestupy 5 až 20 cm. • Velmi dobře vypadá, když se tyto linie mírně, avšak ne zcela souvisle svažují – nejlépe směrem na východ.
• Mezery vyplňte zeminou vylehčenou štěrkem pocházejícím ze stejného druhu horniny, čímž vznikají spáry pro skalničky.
• Stejný štěrk se použije v závěru na pokrytí povrchu.
Ke skalce patří voda Pokud chcete celkový dojem ze skalky ozvláštnit potůčkem či přírodním jezírkem, které navíc vytvoří prostředí vhodné pro vlhkomilné druhy (např. kapradiny), je třeba včas do skalky při stavbě zasadit trubky. Tak hluboko, aby v nich v zimě nezamrzla voda. Pokud chcete, aby voda padala přímo do rybníčku, musíte postavit skalní převis.
Do horní části umístěte žlábek na přívod vody, padající do jezírka. Pro ně je třeba vybetonovat mělkou nádržku (misku) a okraje zakrýt kameny, dno menšími oblázky.
Vodní plochy jsou vždy překrásné a přináší na zahradu další zajímavé rostliny od leknínů, travin až po kapradiny.
Alpinky a skalničky Vybírejte zdravé rostliny s kořenovým balem. Koupíte je ve školkách a zahradních centrech. Řiďte se zálivkou a doporučeným stanovištěm. Pro každou skalku existují pravidla – jižní svah se nehodí pro alpinky, které rychle prosychají. Sukulenty, netřesky, rozchodníky a jihoafrické delospermy naopak přímé slunce vyžadují. Než začnete sázet, rostlinky volně rozmístěte.
Plazivé druhy patří na horní část skalky, dominantní zas k originálním kamenům. Nesázejte je blízko sebe, prázdná místa velmi brzy zarostou. Po výsadbě dostatečně zalijte a doplňte slehlou zeminu.
Povrch zasypte jemným štěrkem, který udržuje vlhkost.
Pořiďte si vhodné rostlinky 1. Slunné stanoviště: lomikámen•mateřídouška•netřesky•nízké kosatce•nízké kobercové floxy•pochybek plazivý•pupalka•rozchodník•rozrazil•rožec•tařice horská 2. Polostín: dymnivka žlutá•dlužicha krvavá•dřípatka horská•hosta•kandíky•prvosenky•trávnička přímořská•zběhovec výběžkatý 3.
Suché stanoviště: čistec•hlaváček jarní•kostřava•karafiát skalkový•lomikámen vždyživý•opuncie
Skalničky krásné po celý rok
1) Pryšec myrtovitý (Euphorbia myrsinites) je velice atraktivní, exoticky vyhlížející rostlina.
• Vyžaduje mnoho slunce a suchou půdu, která nesmí zadržovat vodu.
• Na jih otočená skalka nebo osluněná suchá zídka je pro pryšec ideální.
• I když u nás přes zimu často trpí, po seříznutí na jaře opět spolehlivě obrůstá.
2) Lomikámen (Saxifraga) patří se 400 druhy a stovkami dalších kultivarů k nejbohatšímu rodu skalniček. Rostliny se rozrůstají do hustých bochánků nebo plochých trsů, jiné vzhledem připomínají mech. Prospívají jak na slunci, tak i ve stínu.
3) Netřesk (Sempervivum) – jedna z nejoblíbenějších skalniček s dužnatými listy, které mají zelenou, modravou, červenou, fialovou i žlutavou barvu.
• Zakořeňuje i v těch nejužších spárách.
• Výborně se hodí na ozdobu zdí.
• Odumřelé květy a růžice odstraňujeme.
• Pozor, netřesky nesnášejí přemokření!
4) Plamenka (Phlox) zahrnuje i typické skalkové druhy, rozrůstající se do velkých ploch. Mají čárkovité, smaragdově zelené listy, připomínající jehlice. Kvete v sytých barvách od bílé přes růžovou, světle modrou až fialovou, či dokonce po karmínově červenou.
5) Rozchodník (Sedum) je nepostradatelná, na péči nenáročná trvalka se širokou škálou listových variací. Zelené, šedé nebo purpurové šťavnaté a masité listy mohou být celokrajné, vroubkované, válcovité, zubaté, okrouhlé i špičaté. Na plném slunci vykvétá v hustých květenstvích drobných hvězdicovitých kvítků.
6) Tařička (Aubrieta) je polštářovitě se rozrůstající rostlinka s chloupkatými listy, milující výsluní. Daří se jí na svislých zídkách, na kterých vytváří bohaté vodopády. Nové rostlinky získáváme jednoduše dělením. Kvete zářivými odstíny bílé, žluté, růžové, modré a fialové.
7) Pelyněk (Artemisia) má efektní, velice odolné stříbřité olistění, které bez problémů přečká mrazy i -28 °C.
• Do skalek se hodí nízce rostoucí pelyňky, např. A. schmidtiana ‘Nana’, A. assoana či A. stelleriana ‘Mori’.
• Vynikají zejména na tmavých horninách.
• Prospívají na slunci při dobré drenáži.
Tím výčet zdaleka nekončí. Mezi stálezelené skalničky řadíme i štěničník, devaterník, úrazník šídlolistý, hvozdík, dryádku, azorelu, tařici, sivutku a mnoho dalších.
Doplňkové rostliny
I přesto, že je skalka určená především typicky horským kobercovým přízemním rostlinám, uplatníme v ní i jiné rostliny, které ji oživí a zvýrazní. Působivě vypadají zakrslé jehličnany. Vysadit můžeme rovněž nižší polokeře, jako jsou vřesy, hebe a mateřídoušky. Půvabné jsou i kapradiny či okrasné trávy.
Text: Marie Šrámková, foto: Shuterstock
Komentáře