Když se vám narodí vaše zmenšená kopie, je jasné, že se pak celé roky na sebe díváte jako do zrcadla. Holčička se stejně češe i obléká jako maminka a všichni žasnou, že vypadáte jako sestry.
Stát se to může i bez věrné podoby, ale je pravdou, že stejný vzhled matku a dceru sblíží podobně silně jako jednovaječná dvojčata. Jsou pro sebe ostrůvkem shody a normality v rozháraném světě, jedna v druhé automaticky cítí oporu a odezvu pro své názory.
Pro okolí to zrovna příjemné není, neboť tandem souznící matky a dcery vyzařuje převahu, proti níž se těžko postupuje. Vždycky máme v jednání s nimi nevýhodnou pozici.
Když už dcera není malá
Fyzicky je podoba nejsilnější, když je dceři kolem dvaceti a má dospělé ženské proporce. Současně se ale v tuto dobu dostane do nevýhodné pozice „mladé staré“. Tím, že se od matky neoddělila, stále se stejně češe, podobně obléká i mluví, tím okolí znejistí.
Už to není holčička, ale kým tedy je? Postoje a názory přebírá od matky, aniž by za nimi byla reálná životní zkušenost.
Krize matky
V ideálním případě by matka měla situaci zrale vyhodnotit a v zájmu dcery úzký svazek uvolnit. Nemusí to být žádná tragédie, přesto taková představa vyvolává v matkách úzkost.
Nutí je uvědomit si velký věkový rozdíl i odlišnost vyhlídek, které život v tuto dobu přirozeně otvírá ženám dvou různých generací, a cítí se ošizeny.
Je to pochopitelné, protože najednou by měly pomyslně zestárnout a přijmout roli starší a zralejší, roli matky, zatímco dosud byly s dcerou sestry.
Svět se nezhroutí
Pokud jste takovou matkou a odhodláte se těsné sudební spojení s dcerou uvolnit, pak si ze všeho nejdřív uvědomte, že to neznamená konec. Jedna druhou neztratíte, na to je vztah dcera – matka příliš silný a vydrží velkou zátěž.
Nebojte se ani toho, že nezaplujete do konfliktních mezigeneračních vztahů. K tomu není žádný důvod, budete se mít dál rády. Naopak, odstoupením od sebe se začnete lépe vnímat jako dvě rozdílné osobnosti.
Paradoxně tím získáte, neboť zatím jste byly jedna duše ve dvou tělech a vlastně mezi vámi mohla probíhat jen omezená komunikace. Znaly jste se tak dobře, že jedna myšlenku začala a druhá dokončila.
Když se stanete dvěma nezávislými osobnostmi, budete si mít i víc o čem vyprávět.
Mimochodem. I když si to neuvědomujete, vaše dcera není jen vaší kopií, i ona vás hodně ovlivnila. Možná víc, než byste si byla ochotná přiznat. Vzpomeňte si přece, jaká jste byla před jejím narozením. Trochu někdo jiný, že?
Příliš úzké propojení s matkou bere dceři příležitost být skutečně mladá, nezralá a sbírat vlastní poznatky o životě. Zdá se, jako by to už měla za sebou.
Krok za krokem
1. Jak tedy začít s oddělováním? Nejvýrazněji působí změna vzhledu a na té se nejvíce podílí účes. Měla byste nejen změnit barvu a střih, ale hlavně si vybrat takovou úpravu, o níž víte, že ji dcera neschválí a nebude následovat.
Pro ni to bude šok, až vás uvidí v úplně jiné podobě, nezvyklé a ještě rozbíjející vaši jednotu. Proto berte její reakce s klidem, dcera neví, že to vlastně děláte kvůli ní.
2. Pokračujte tím, že si najdete novou zálibu, které se budete naplno věnovat, i když víte, že dcera pro ni nemá pochopení.
Pravděpodobně ji podráždí, že vám zabírá tolik času aktivita, kterou ona nemá ráda, a nejspíš vás napodobí a vyrukuje také s novým koníčkem, pro nějž zase vy nebudete mít pochopení. Podporujte ji v něm a dejte jí najevo spokojenost s tím, že zkouší něco nového.
Zažehnáte konflikt a dcera nejspíš zjistí, že má skutečně chuť zkoušet nové věci a na vlastní pěst.
3. Po razantní změně účesu je čas oddělit i váš šatník. Nikdo vás nenutí oblékat se usedle, ale vyřaďte kusy nápadně podobné tomu, co nosí vaše dcera. Změňte barvu a střihy, začněte nosit jiné značky oblečení.
Můžete to brát jako zajímavou hru, kdy experimentujete a hledáte svůj nový styl. Může to být vzrušující a nakonec se můžete v novém oblečení cítit mnohem atraktivnější. Tato změna nespěchá, dejte si načas a vybírejte pomalu.
4. Prostor mezi vámi a dcerou by měl pomalu narůstat a s tím budete přirozeně objevovat nové momenty, v čem se lišíte. Určitě budete s výsledkem spokojené obě. Po několika měsících uvidíte své dřívější já i svou dceru úplně jinýma očima.
A uleví se vám, že jste ji konečně osvobodila. Věkový skok, kterým jste tím prodělala, už nejspíš také nepociťujete jako ujmu, možná se naopak v nové pozici cítíte spokojenější.
Co vám zůstane
• Duševní spřízněnost s dcerou je dar, o nějž žádnou změnou životního stylu nepřijdete. Vaše vzájemná blízkost dceru utvářela od narození po celé dětství, a tak si vždy budete dobře rozumět.
• Budete se moci stále spolehnout na to, že když jednu z vás potkají problémy, ta druhá ji pochopí a pomůže jí.
• Váš vnitřní pocit síly bude stále založen na skutečnosti, že jste v jistém ohledu v tomto světe dvakrát. Užívejte si ho.
• Zůstane vám i povedená dcera, neboť oddělením zjistíte, že se přece jen vyvíjela dál svým směrem, že některým věcem rozumí lépe a je zralejší. I to je dar, o který jste se jako milující matka zasloužila.
Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock
