Zlatovláska, v níž zazářil coby Jiřík, patří do televizního zlatého fondu. Dnes je tento uznávaný herec milovníkem vína, nimrodem a po boku Zlaty Adamovské začal další životní etapu.

V hereckém klanu Štěpánků se táhne láska k umění do minulosti. „Můj prastrýc a bratr mého dědy byl fenomenální zpěvák-tenor, který dostal nabídku zpívat v Metropolitní opeře v New Yorku. I můj děda byl veliký milovník umění a skvělý muzikant.

Pražská babička byla muzikantka tělem i duší a vymýšlela si pro nás báječné pohádky.“ To, že otec Zdeněk byl oporou Národního divadla a skvělým filmovým hercem, snad ani netřeba dodávat.

Petr se narodil třetí v pořadí – rok před ním přišel na svět Martin a o 11 let dřív sestra Jana, to ovšem bylo předchozí otcovo manželství s Elenou Hálkovou. Mladší je pak sestra Kristýna, dnes Taberyová, která vystudovala divadelní režii.

Když se Petr narodil, bylo Zdeňku Štěpánkovi 52 let. „Fotbal jsem si s ním moc zahrát nemohl.“

Dvojka z mravů byl úspěch

Petr Štěpánek často v rozhovorech vzpomínal na tatínkovy výchovné metody: „Řezal nás, to byly rány jak z děla! Ale horší bylo, když se díval takovým zhrzeným pohledem…“ Asi se tak díval často a ruka také nezahálela, protože Petr přiznává, že byl grázlík.

„V ročníku byly třídy A, B, C, D a E. A já jsem v jedné třídě vždy vydržel tak půl roku a stěhoval jsem se do sousední, protože jsem kazil morálku. Dvojka z mravů, to byl úspěch.

V tom jsem se podobal otci, který byl vyhozen snad ze všech rakouskouherských škol!“ Učitelé si s Petrem nevěděli rady, a tak to zkoušeli netradičně: „Několikrát za rok jsem musel do školního rozhlasu slibovat, že se polepším.“

Pokrevní bratr Hanzlík

Rodina bydlela nedaleko Národního divadla v Ostrovní ulici. Někde tam se nejspíš jako malý kluk potkal se stejně starým Jaromírem Hanzlíkem. Potkali se při kopání do mičudy, pak spolu chodili 12 let do třídy a kamarády jsou dodnes.

Dokonce jsou pokrevní bratři, protože se po vzoru Vinnetoua a Old Shaterhanda řízli do rukou, aby přátelství stvrdili – naštěstí ne loveckým tesákem, ale malou rybičkou. Petr Štěpánek pak v jednom rozhovoru dodal:

„Když jsme po letech natáčeli s Jardou společně v Praze na Petříně, leželi jsme mezi záběry v trávě a snili si, že bychom spolu chtěli natočit takové dva kumpány, jako byli Butch Cassidy a Sundance Kid, což byl tehdy filmový hit. Jenže šance byla spíš na traktoristu…“

Nerudovská Malá Strana

Z Ostrovní ulice se v šedesátých letech rodina přestěhovala na Malou Stranu do Míšenské ulice, kde Zdeněk Štěpánek koupil dům, který předtím patřil slavnému herci Eduardu Vojanovi.

„Bylo to krásné, protože jsme se přestěhovali do takřka ještě nerudovské Malé Strany. Všichni se znali, všichni se na ulicích zdravili, ty baráky žily.

Byly tam takové ty bizarní figurky, bydleli tam umělci – pan Werich, Trnka, Zrzavý, Sudek, herec Eduard Kohout…“

Začalo to v dramaťáku

„Chtěl jsem dělat všechno, jen ne herectví, protože jsem to měl doma z první ruky. Bylo to odrazující. Když my vstávali, táta už byl pryč, a když jsme šli spát, nebyl ještě doma.“ Navíc otec děti k herectví nevedl. „Já jsem chodil do divadla za trest.

Jak jsem byl hyperaktivní, tak máma, když chtěla, aby byl doma alespoň chvíli klid, řekla tátovi: Vem ho do divadla.

A tak jsem viděl třicetkrát Naše furianty, čtyřicetkrát Kupce benátského…“ Až na gymnáziu se přihlásil do dramatického kroužku, i když to stále ještě nebylo z lásky k umění, chtěl se jen ulít z vyučování.

„Byla tam silná sestava včetně bráchy, Jardy Hanzlíka, Jirky Štěpničky, Jorgy Kotrbové…“ A jeho začalo hraní bavit.

Dostal se na DAMU

Když se přihlásil, byli v porotě u zkoušek i lidé, kteří měli s jeho otcem v Národním divadle konflikty, takže to snadné nebylo. „To jméno bylo spíš jako prokletí, než že by otevíralo dveře. Tak to mají všechny herecké děti.

Když to děláte blbě, tak si lidé říkají Ježiš, proč dělá ostudu? a když vám to jde, tak za tím vidí pomoc rodiče, protekci…“ Nicméně byl přijat a studoval ve třídě profesora Miloše Nedbala.

Ze školy do Zlaté kapličky

„Má generace měla velkou kliku, byla to doba, kdy hledali do souborů na mladé role mladé. Vždyť v 50. letech hrál Loupežníka, mladého kluka, téměř 50letý Karel Höger!“ Stoupnout si na jeviště Národního divadla po otci jistě nebylo snadné.

„Já jsem to bral jako každý mladý šílenec, že risk je zisk, jenže najednou byli z těch strejčků a tetiček kolegové, kteří se nechovají jako strejček a tetička…“ Zpočátku hrál povětšinou kladné role „Mě už ti milovníci nebavili.

Pořád někde klečet a volat na balkon…“ Prý šel za kolegou v Národním Vladimírem Rážem a ptal se ho, do kdy hrál milovníky on. Ráž odpověděl: „Do té doby, než jsi přišel ty!“ Ve Zlaté kapličce byl Štěpánek až do roku 1993, od té doby je na volné noze.

Všechny jeho ženy

Poprvé se ženil už na DAMU, vzal si spolužačku Reginu Rázlovou, ale manželství trvalo jen krátce. V roce 1973 vznikla slavná Zlatovláska a někdy v té době se sblížil se svou druhou ženou, scénáristkou a režisérkou zmíněné pohádky Vlastou Janečkovou.

Zemřela v roce 2012. A vloni se oženil potřetí. V červnu 2013 se stala jeho ženou herečka Zlata Adamovská. „Jsem z generace, která ctí manželství.

O ruku jsem Zlatu požádal v Keni na safari, na Silvestra o půlnoci.“ Ale nejdřív požádal o vyjádření její rodinu, její děti. „Jestli mi ji dají a vezmou mě mezi sebe.

Přiznám se upřímně, že kdyby se v rodině měly objevit nějaké problémy, netlačil bych na pilu.“ Pro oba je to nový začátek. „Zavřeli jsme určité dveře a otevřeli úplně jiné a díváme se dopředu. Jsem teď jednoduše šťastný člověk.“

Petr Štěpánek (65) ve zkratce

Narodil se 2. října 1948 v Praze.

Maturoval na gymnáziu na Malé Straně.

1970 – absolvoval DAMU.

Od r. 1969 hostoval v Národním divadle v Praze.

1970-1993 angažmá v Národním divadle.

Nyní hraje v Hudebním divadle v Karlíně, v Divadle ABC a v Divadle Ungelt.

Televize a filmy: např. Luk královny Dorotky (1970), Zlatovláska (1973), O rybáři a rybce (1986), Tajemství staré bambitky (2011).

Seriály: např. Náhrdelník (1991), Ordinace v růžové zahradě (2003), Cesty domů (2008).

Velmi často točil také v rozhlase.

Otec Zdeněk Štěpánek, sestra Jana, bratr Martin (všichni herci), mladší sestra Kristýna (divadelní režisérka).

1. manželka Regina Rázlová (herečka), 2. Vlasta Janečková (televizní scenáristka a režisérka), 3. Zlata Adamovská (herečka).

Donedávna žil v domě po rodičích na Malé Straně, nyní s manželkou v Praze na Babě.

Má rád dobré víno a umí je vypěstovat a vyrobit, dobré jídlo, má rád přírodu, rád cestuje. Věnuje se myslivosti.

Co řekl o …:

… o divadle: „Divadlo je pro mě základ profese. Na jevišti vám nepomůže nic – jméno, peníze, postavení… Buď diváka zaujmete, nebo ne. A když se to povede, je to fantastická satisfakce a společná radost.“

…o tatínkovi-herci: „Mám radost z toho, že herectví mého táty nestárne. Pro mě je pořád moderní a hlavně pravdivé.“

…o herectví: „Mě baví, když je pořád co objevovat. Kdykoli začínám novou práci v divadle, připadám si jako pod Mount Everestem. Vůbec nevíte, jak daleko a kam dolezete, a i když se dostanete až na vrchol, stejně vás přepadají pochybnosti.“

… o pohádkách: „Kdo by neměl rád pohádky???. Přinášejí určitá poselství a ukazují skutečné hodnoty, které přetrvávají a které je třeba dětem předávat alespoň touto jim blízkou formou.

A protože se jejich děj většinou odehrává v minulosti, také jim ukazují, jak žili naši předkové.

… o myslivosti: „Nejde o střílení, to je to poslední, ale o ochranu. A les, to je něco tak posvátného…“

…o svatbě se Zlatou: „Svatbu jsme pojali jako báječný mejdan pro kamarády, chtěli jsme udělat radost jim i sobě, dárkem bylo už jen to, že si udělali čas a přišli. Život je krátký a uspěchaný, takže je dobré občas se zastavit s blízkými lidmi. Jsem pro to slavit, slavit a slavit!“

Text: Helena Leitlová, foto: Herminapress a archivy Městských divadel pražských – divadel ABC a Rokoka, Divadla Ungelt, Hudebního Divadla Karlín a televize TV Nova